Článek
Zlaté časy čoudivého uhlí
Nemusíte být zanícení fandové mašinek, ale zvláště ti starší tu propadnou vzpomínkám a začnou si vybavovat zážitky z dob, kdy ještě lokomotivy jezdily na uhlí a táhl se za nimi oblak štiplavého kouře. A nebo když na nádraží strojvůdce upustil páru a na peroně v tu chvíli nebylo nic vidět. Pohodlí ve vagonech s dřevěným zařízením moc nebylo.
Exponáty si tu stojí vypulírované, nebo zrezlé a čekající, až na ně přijde řada v podobě šikovných rukou vlakových nadšenců-záchranců, pod širým nebem. Nákladní vagony a lokomotivy, z nichž se loupe barva, už mají za sebou desítky roků práce a desetitisíce najetých kilometrů. Dát jeden každý z nich do stavu, v jakém vyjely z výroby, to dá pořádnou makačku.
V zastřešené hale, kam můžete jen s průvodcem, se vám dostane zasvěceného výkladu o všem, co k vlakům patří. Názvy, přezdívky, co která čísla na vlacích znamenají, veškeré technické parametry. Před točnou a v depu za ní stojí vyleštěné parní i motorové krasavice, děti se rády svezou na úzkorozchodném okruhu, vagonky tu táhe parní lokomotiva Poldi č. 7.
Další část expozice je umístěna v budově - zařízení stanice, můžete si zkusit přehazování výhybek, pokochat se uniformami, různými přístroji, jen ten na vydávání jízdenek v pokladně mi tu chybí. Rád jsem sledoval, jak se tuhý kartonek mění v cílovou jízdenku.
Najdete zde dokumentaci provozu a oprav parních lokomotiv, část se věnuje zabezpečovací technice. Malí návštěvníci si mohou prohlédnout železniční modelové kolejiště v rozměru H0, větší asi zamíří do stínu jídelního vozu, kde se mohou občerstvit chlazenými nápoji.
Je toho tu k vidění hodně, muzeum vzniklo v roce 1999, v květnu, září a říjnu je otevřeno o víkendech a svátcích, jinak červen a srpen mimo pondělí každý den. Občas se pořádají nostalgické jízdy, o jejich konání a mnohé informace o muzeu se dozvíte na www.cdmuzeum.cz
