Článek
"Nevěsta“ se neodehrává pouze na Strouze, natáčecích míst bylo více, třeba zámek Ploskovice, ale jak říká Troška, „padla mi do oka“. A nejen režisérovi.
Z Bechyně ke Strouze, která zřejmě dostala jméno po Židech, kteří se tu ve středověku ve skalnatém údolí ukrývali před pogromy, vede žlutá značka. Po několika desítkách schodů sestoupíte pod náměstím k Lužnici, v zákrutě za vámi se vypíná elegantní oblouk mostu, říkají mu bechyňská duha. Nejhezčí pohled na něj je z klášterní zahrady. Ve svahu před ním stojí vila vynálezce Františka Křižíka.
Přes další most se dostanete do čtvrti Zářečí. Nápis na nábřeží United States of Zářečí mě docela rozesmál. Na většině domů jsou upevněny keramické tabulky, kam až stoupla voda při povodni v roce 2002.
Ke kaňonu ledové vody
K ústí Židovy strouhy se dostanete po kratším a mírně strmější stoupáku a potom ještě asi dva kilometry přes pole, zbytek lesem. Mírný padák a jste u můstku přes Strouhu. Před vámi široká Lužnice, na jejímž protějším břehu jsou lávky nad hladinou, velmi romantické místo.
Skály ve Strouze jsou dosti strmé, porostlé žlutým lišejníkem. Abyste se dostali na druhou stranu potoka, je třeba ho v nejužším místě přeskočit, nebo neriskovat pád a prokrvit si nohy ve studené vodě. Koupel je osvěžující.
Potok je dlouhý asi 20 kilometrů, směrem proti proudu už ale po několika kilometrech není tak zajímavý, ale procházka lesem podle vody je i tak parádní. Dojít můžete třeba až do Týna nad Vltavou, občas narazíte na lávku, ale dost často budete brodit.
Kaňon byl v roce 1988 vyhlášen přírodní památkou, přesto se ani on petlahvím nevyhnul. Zpět se dá po modré do Nuzic, odtud do Bechyně.
