Článek
„Ve volné přírodě se tato káňata vyskytují jako endemit několika jihoafrických zemí — Botswany, Lesotha, Namibie, Jižní Afriky a Svazijska. Velikost populace se počítá na tisíce," uvedl mluvčí liberecké zoo Ivan Langr. Obývají zalesněné hory, savany a stepi.
Jméno získal tento dravec podle svého volání, které je podobné zvukům šakala čabrakového. Hlavním poznávacím znakem těchto ptáků je nápadné opeření, téměř černá barva těla, šedobílé spodní letky a hnědé odstíny na spodních ocasních perech.
Tato káňata si stavějí až metr široká hnízda na skalách či stromech, samice snášejí dvě vejce krémové či namodralé barvy, z nichž se po zhruba 60 dnech líhnou mláďata. Jako potravu vyhledávají především malé pozemní savce, hady, ještěrky, malé ptáky či hmyz.
Liberecká zoo má jednu z nejbohatších kolekcí dravců a sov v Evropě, tvoří ji přes 20 druhů. Zhruba polovinu z nich může veřejnost vidět v expozici. Při jejich chovu se zoo chlubí každý rok několika úspěchy. Letos například odchovala orla křiklavého, mládě bylo teprve třetím svého druhu, u něhož se to podařilo po umělém oplodnění. Liberecká zoo je také úspěšná při návratu dravců do volné přírody, to se daří například u orlosupů bradatých.
