Nelze začít jinak než prohlídkou hradu, nejstarší památky ve městě, pocházející zřejmě z první poloviny 13. století. Hrad najdete západním směrem od náměstí. Z prvních písemných zmínek vyplývá, že původně patřil Vítkovcům, ale ve 2. polovině 14. století jej koupili Rožmberkové.

V husitských válkách byl hrad vypálen a v roce 1573 se vzňal od blesku střelný prach v hradní věži, rozmetal ji a poškodil okolní objekty. Zkázu o několik let později dokonalo silné zemětřesení. Místo demolice byl ale hrad nakonec opraven a nově opevněn.

Přístupný i přes zimu

Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 připadl hrad pánům ze Švamberka. Jenže ti při stavovském povstání stáli na straně stavů, takže hrad získal generál Buquoy. Protože později padl v bitvě u Nových Zámků, ujala se panství jeho manželka Marie Magdalena z Biglia, žijící do té doby v Belgii. Ta nechala na východní straně náměstí vybudovat dodnes stojící rezidenci.

Až počátkem 19. století ji Buquoyové nahradili výstavbou empírového zámku na severovýchodní straně města. K oběma stavbám se při procházce městem ale ještě dostaneme. Nový Hrad ztratil svůj rezidenční význam, sloužil tedy jako hospodářská budova, lesní správě, bydlení úředníků, knihovna, rodinný archív Buquoyů a podobně. Na konci 2. světové války tu sídlila Rudá armáda.

Kvůli kolaboraci Buquoyů bylo jejich panství zkonfiskováno státem a hrad sloužil pro expozici hyalitového skla, později jako lidová škola umění a kulturní středisko. V 80. letech prošel rozsáhlou rekonstrukcí, přičemž na začátku tohoto tisíciletí vznikla nová expozice, která je k vidění dodnes.

Rodinná hrobka Buquoyů stojí na okraji novohradského hřbitova.

Rodinná hrobka Buquoyů stojí na okraji novohradského hřbitova.

FOTO: Rudolf Voleman, Právo

Hrad je otevřený veřejnosti i přes zimu, a to zpravidla ve středu a v pátek v brzké odpoledne. Nedaleko od východu v Komenského ulici nalezneme objekt kovárny, o které jsou první zmínky již z roku 1719. Zrekonstruována do původní podoby byla městem v roce 2000.

Plně funkční historickou kovárnu se sbírkou kovářského nářadí je možné si prohlédnout přes zimu při příležitostech, jako jsou třeba vánoční svátky. Po cestě dál Komenského ulicí se dostaneme až na náměstí, v jehož protilehlé části stojí zmiňovaná někdejší rezidence Buquoyů. Bývala luxusně vybavena, o čemž hovoří dodnes dochovaný inventář.

Poté, co se Buquoyové na začátku 19. století přestěhovali do nově vybudovaného zámku, sloužil objekt jako sídlo hospodářského a stavebního úřadu panství. Po 2. světové válce objekt využíval lesní závod. Nyní nabízí jako hotel wellness služby.

Budeme-li pokračovat náměstím v linii Komenského ulice, dostaneme se za okrajem náměstí k barokní lékárně Apatyka u svaté Alžběty, která stojí po pravé straně ulice. Na náměstí fungovala lékárna od roku 1775 do konce 2. světové války. V 60. letech minulého století byla zrušena a barokní inventář byl uložen v prostorách hradu. Ten začal opětovně sloužit v roce 1998. Určitě stojí za to si jej prohlédnout.

Kostel sv. Petra a Pavla

Jen kousek dál stojí farní kostel sv. Petra a Pavla spojený s klášterem Božího Milosrdenství, dříve klášterem servitů. Uvnitř je zachováno raně barokní zařízení, ale také hrobka řeholníků řádu servitů z roku 1748. Barokní klášter byl postaven v roce 1685 ve tvaru čtyřúhelníku, v jehož středu je klášterní dvůr, zvaný Křížová zahrada.

Zdevastovaný klášter až do roku 1991 chátral, dokud se do něj nevrátil pater Bonfilius, který se postaral o rekonstrukci. Po jeho smrti v roce 2005 nezbyl v Česku žádný servita, a tak jsou prostory kláštera od té doby využívány společenstvím papežského práva Rodina Panny Marie. Prostory kláštera je možné si po dohodě v recepci u vstupu do kláštera prohlédnout.

Údolím k tvrzi či lázním

Z novohradského náměstí můžeme dál rovně pokračovat Údolskou ulicí, dostaneme se pod hrad ke vstupu do Národní přírodní památky Terčino údolí. To se rozkládá na téměř 140 hektarech. Prvních úprav se Terčino údolí dočkalo v roce 1765 díky Terezii Buquoyové. Po ní se tato krajinářská památka (dříve Krásné údolí) jmenuje.

Malé lázně v Terčině údolí

Václavovy lázně v Terčině údolí

FOTO: Profimedia.cz

Postupně byly v údolí vystavěny Modrý dům, Václavovy lázně, nazývané též Lázničky, Švýcarský dům, přestavěn byl hamr a zřízena byla celá řada krajinářských prvků včetně umělého vodopádu. Zcela na konci Terčina údolí najdeme pozdně gotickou tvrz Cuknštejn, jedno z nejzachovalejších vladyckých sídel v Česku.

Pokud budeme pokračovat od Cuknštejnu dál po červené turistické značce, dostaneme se na okraj Horní Stropnice, kde uhneme doleva po neznačené silničce. Ta nás zavede asi po třech kilometrech k pozůstatkům novorománské kaple v někdejší vesničce Mýtiny.

Tvrz Cuknštejn stojí na konci Terčina údolí.

Tvrz Cuknštejn stojí na konci Terčina údolí.

FOTO: Profimedia.cz

Obec stojící nedaleko hranice s Rakouskem zanikla v roce 1980. Občanské sdružení Neocastri získalo kapli do pronájmu na 20 let a postupně jí navrací původní podobu. Po lesní cestě se dostaneme do dětského tábora Veveří, odkud nás směrovky navedou na Naučnou stezku Paměti Novohradska.

Okolo Veverského, Hejškova a Přesličkového rybníku se dostaneme až k červené turistické stezce, po níž půjdeme doleva. Vedena je po ní i další naučná stezka Novohradské příhraniční rybníky. Za Zevlovým rybníkem stojí stejnojmenný mlýn. Majitelé ho právě rekonstruují, chtějí začít mlít a nabídnout turistům prohlídky. Odsud je to už jen několik set metrů zpět do Nových Hradů.