Vlastivědné vycházky pro děti na nedělní dopoledne: Anežský klášter

Skutečnost předčila moje očekávání. Před vstupem do kláštera podupávalo těsně před desátou odhadem třicet dětí a přiměřený počet dospělých.

Každé dítě dostalo pracovní sešit, do něhož si vlepilo samolepku s tématem, jehož se konkrétní vycházka týká. Tentokrát tedy s vyobrazením Anežského kláštera. Pracovní sešit platí na všechny vycházky pořádané pro děti během roku. Po získání pěti samolepek je šestá vycházka zdarma.

Průvodkyně si nás rozdělily do dvou skupin a vyrazili jsme. Během výkladu jsem pochopila, že většina dětí není na podobné akci poprvé. Spíše půjde o děti, které buď samy projevují o dějepis zájem, nebo jsou k tomu vedeny rodiči či prarodiči. Děti zkrátka věděly, co je čeká, a byly na to, že musí hodinu poslouchat, připravené.

Po přečtení anotace, že jde o akci pro děti od šesti let a že děti čekají interaktivní hry, jsem očekávala něco na způsob kostýmové prohlídky zámku, zkrátka jiný způsob výkladu. Ten byl sice precizní a velmi zajímavý, ale ne pro šestileté prcky.

Organizátory doporučenou spodní věkovou hranici bych alespoň v tomto konkrétním případě posunula minimálně na deset let.

Výrazy – jako pomoc potřebným, zasvětit život Bohu, vtělení, vzkříšení či dokonce obřezání – nemůže šestileté děcko pochopit. Alespoň ne to běžné.

Když se navíc řekne od šesti let, leckdo přivede i dítě pětileté (a byly tam i mladší). Nudící se caparti pak ruší nejen jejich překřikováním unavenou průvodkyni či turisty, kteří si koupili vstupenku a chtějí si prohlédnout památku v klidu, ale i školáky, které výklad zajímá. Je to zkrátka škoda, protože pro děti desetileté a starší jde o cennou aktivitu, kterou bych rodičům vřele doporučila.

Zaujala mě asi desetiletá dívka, která přišla s babičkou. Pozorně poslouchala, na dotazy, které průvodkyně průběžně kladla, odpovídala téměř výhradně sama, a pokud se na něco zeptala, bylo to vždy k věci. Budoucí historička, napadlo mě. Zřejmě právě podobně založeným dětem jsou vlastivědné vycházky určeny především.

Klášter založila Anežka Česká kolem roku 1231 jako první klášter klarisek ve střední Evropě. Zajímavé je i to, že jde o první gotickou stavbu v Praze. Původně se skládala z většího kláštera, v němž sídlily již zmíněné klarisky (dnes bychom tento ženský řád našli v Brně-Soběšicích a ve Šternberku), a méně významného řádu menších bratří, který později zanikl. Klášter byl ve své době významným duchovním centrem Prahy, ale také přemyslovským pohřebištěm.

Po smrti sv. Anežky České to s klášterem šlo od deseti k pěti. Přibližně v polovině 16. století byly klarisky vyhnány a do objektu se na mnoho desetiletí nastěhovali dominikáni.

V lednu roku 1782 byl klášter jako jeden z prvních zrušen. Před demolicí ho v rámci asanace Starého Města zachránilo úsilí Jednoty pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky. Od roku 1963 byl rekonstruován pro potřeby Národní galerie.

Minulý týden byla v přízemí kláštera v prostorách bývalého refektáře a kapitulní síně klariského konventu otevřena výstava dětských prací s názvem Po stopách Cyrila a Metoděje. Výstavu si můžete zdarma prohlédnout do 17. února denně kromě pondělí od 10 do 18 hod.

Anežský klášter je otevřen denně kromě pondělí od 10 do 18 hod. Plné vstupné je 150 Kč, snížené 80 Kč, rodinné 200 Kč.