Rožďalovice leží na pravém břehu říčky Mrliny v nadmořské výšce 198 metrů, krajina se tu již začíná hezky vlnit. Malebnou dominantu širokého okolí vytváří kostel se zámkem na výrazném návrší, jemuž místní neřeknou jinak než „Rožďalovická Hradčana“.

Samotné město se pak dochovalo ve své původní podobě ze 17. století, kdy muselo být po ničivých požárech prakticky znovu postaveno. Jedná se o hodnotný urbanistický celek, který doplňují místní části Podolí, Zámostí a Cihelna.

Procházka po památkách

Nejstarší písemný doklad o Rožďalovicích pochází z roku 1223 a v roce 1340 byly povýšeny Janem Lucemburským na město. Neslavnější období začíná ve 2. polovině 15. stol., kdy se dostávají do majetku Křineckých z Ronova, a pokračuje i po roce 1622, kdy je jako konfiskát získali Valdštejnové, za kterých městečko zažilo v průběhu 18. století svůj asi největší rozkvět. Na nejvyšším místě stojí zámek, postavený kolem roku 1500 Křineckými z Ronova na místě starší gotické tvrze.

Raně barokní objekt byl po roce 1622 rozšířen a po roce 1760 přestavěn do dnešní pozdně barokní podoby. Interiéry byly vymalovány rokokově. Před zámeckou bránou naleznete dvě barokní sochy, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z roku 1717 od Michala Jana Brokofa.

Nádvoří zámku, který dnes slouží jako domov pro seniory.

Nádvoří zámku, který dnes slouží jako domov pro seniory.

FOTO: Roman Šulc

Sousední kostel sv. Havla je dominantou širokého okolí a dnešní podobu získal v letech 1725 až 1734 na objednávku Václava Josefa z Valdštejna, jehož znak je nad hlavním vchodem. Ke kostelu vedou dlouhé schody, které na začátku zdobí socha mistra Jana Husa z roku 1923 od sochaře Františka Bílka z Vojic.

Cestou k náměstí minete dva domy (čp. 20 a 30) s předsazeným podloubím ještě z původní zástavby, které jako zázrakem přežily ničivý požár v roce 1660. Dům čp. 30 je dnes po památkové obnově dokonce v původní roubené podobě z doby kolem roku 1670, což prokázal dendrologický průzkum použitého dřeva. Dům odjakživa sloužil nejen k bydlení, ale také jako řeznictví a hospoda. Od roku 1828, kdy vyhořela radnice, se tu konaly bály, divadelní představení a zasedání městské rady.

K obytným účelům sloužil dům ještě v 70. letech 20. století, pak byl po generální obnově předán Polabskému muzeu v Poděbradech. Dnes je zde známá galerie Melantrich. Na náměstí si prohlédněte empírovou radnici z roku 1827 a nedávno opravený mariánský sloup se sochou Immaculaty z roku 1718, rovněž od Michala Jana Brokofa.

Slavní rodáci

V budově staré školy, nedaleko kostela sv. Havla (Husova ulice, čp. 146), navštivte muzeum, jemuž místní neřeknou jinak než pamětní síň rodáků. Samostatná část (stálá expozice Národního muzea) je věnována vynikajícímu českému renesančnímu tiskaři Jiřímu Melantrichovi Rožďalovskému z Aventina, který se v Rožďalovicích narodil v roce 1511 jako Jiří Černý (později si změnil příjmení na Melantrich, což je z řečtiny a znamená „černovlasý“. Přídomek „z Aventina“ získal po povýšení do šlechtického stavu v roce 1557).

Památná deska připomíná Jiřího Melantricha

Památná deska připomíná Jiřího Melantricha.

FOTO: Roman Šulc

Samostatně jako knihtiskař začal Melantrich působit od roku 1552. Ze své tiskárny v Praze vybudoval jednu z nejlepších v Evropě. Tiskl celkem v sedmi vydáních a ve vynikající kvalitě českou bibli zvanou Melantriška, Mattioliho Herbář, slabikáře, kalendáře, snáře a mnoho dalších tiskovin v češtině.

Originály mnohých z nich jsou v expozici k vidění a zřejmě vás udiví, že jejich jazyku budete i po 460 letech rozumět. Melantrich zemřel v roce 1580. Pohřben je v Betlémské kapli v Praze.

Druhá část muzea je věnována všem ostatním významným rodákům, kterých jsou desítky. Mezi nimi vyniká světově uznávaný pedagog Gustav Adolf Lindner (1828–87), zakladatel pedagogiky jako vědy a první profesor české pedagogiky na Karlově univerzitě, někdy označovaný jako druhý Komenský.

Dozvíte se zde i to, jak město a jeho okolí inspirovaly řadu malířů i grafiků (Knobloch, Švabinský, Vik, Škopek atd.) nebo básníků (např. Viktor Dyk věnoval Rožďalovicím jednu z básní ve sbírce Devátá vlna).

Samostatné muzeum je pak otevřeno přímo v dílně vyhlášeného uměleckého knihaře Jendy Rajmana (Husova čp. 24), která má tradici od roku 1925. Zblízka tu můžete vidět a často si i sami vyzkoušet práci na ručních strojích – lisech, řezačce, zlatičce, šičce nebo oklepávačce a seznámit se s nástroji na zdobení knih.