Kdo se ale nevzdá a vybaví se pokud možno informacemi a mapou, nebude městem, jehož historie sahá až do roku 1261, zklamaný. Už samotná synagoga je dobře ukryta.

„Když se rozhodlo, že se v židovském ghettu postaví škola, byl jediný volný pozemek právě před synagogou, na přístupové cestě k ní. Nová budova pak synagogu dokonale zakryla, což bylo velké plus třeba v době nacistické okupace,“ říká historička Miroslava Jouzová.

Synagoga za informacemi

Dnes je v bývalé škole v ulici Na Hradbách informační středisko, kde ochotní a vstřícní pracovníci vybaví turisty mapkami a pustí je i na prohlídku synagogy přes dvůr ukrytý za zadním traktem domu hned se dvěma popisnými čísly – 126 a 157.

V synagoze, o níž jsou první zmínky z roku 1512, se dodnes dochovalo několik lavic a raně barokní svatostánek zvaný aron hakodeš z konce sedmnáctého století. K vidění tu jsou i dvě opony zhotovené pro používání v synagogách.

„Ještě před pěti lety tady téměř nebylo žádné vybavení, nyní máme nejen stálou výstavu Žili tu s námi, která popisuje dějiny kolínské židovské komunity, ale podařilo se nám získat na deset let i vzácnou zápůjčku předmětů pocházejících z Kolína od pražského Židovského muzea,“ říká Pavel Kárník, ředitel kolínské knihovny, s tím, že na vitrínu, v níž jsou pláštík, koruna a štít na tóru a opuková pokladnička na milodary, dostali sponzorský dar od Luboše Dobrovského, bývalého ministra obrany a kancléře prezidenta Havla.

Chrlič sundaný z chrámu sv. Bartoloměje.

Chrlič sundaný z chrámu sv. Bartoloměje.

FOTO: Miroslav Sova

Dobrovský do města často jezdí, jeho rodinné jméno je na seznamu lidí, kteří zahynuli poté, co byli v červnu 1942 transportováni z kolínského ghetta do koncentračních táborů. Židovská komunita dnes v Kolíně prakticky neexistuje, nejvíc utrpěla samozřejmě za druhé světové války, a i když obnovila svoji činnost, v roce 1953 zanikla. Židovské památky tak spravuje město Kolín. To nově zbudovalo třeba na ploše nad synagogou – jsme přece v ulici Na Hradbách, v místech bývalého městského opevnění – vinohrad souznění.

„Zasadili jsme tu rulandské červené, odrůdu, kterou k nám dovezl Karel IV. Chceme tady udělat místo nejen na posezení, ale třeba i hrát divadlo,“ dodává ředitel Kárník. V samotné synagoze s výbornou akustikou se pak konají koncerty.

Košer jídlo U Rabína

V penziónu U Rabína, který stojí na křížení ulic Na Hradbách a Karolíny Světlé, hned naproti synagoze, vaří košer, tedy podle přísných židovských předpisů, kdy např. maso zabitých zvířat nesmí obsahovat krev a maso a mléko se nesmí míchat ani v hrncích, ani v žaludcích strávníků.

Penzión sice vypadá jako stará židovská stavba, ale jde jen o věrnou repliku původního domu. Zamíříme-li kolem něho dál do ghetta po Karolíně Světlé, narazíme na ulici Zlatou, která své jméno získala nejspíš podle zlatníka, jenž zde bydlel. Hned u vstupu do uličky jsou dva první domy ve své horní části propojeny zděným obloukem se stříškou, tzv. prampouchem.

To už ale opouštíme původní ghetto a přicházíme na nevelké prostranství, které ohraničuje chrám sv. Bartoloměje a soubor kamenných domů, jež pravidelně hrají i v seriálu Ordinace v růžové zahradě – představují vstup do jednoho z televizních barů. I když je chrám se dvěma věžemi chloubou města, je až do letošních adventních svátků kvůli probíhající rekonstrukci zavřený.

Zlatá ulička patřila do ghetta.

Zlatá ulička patřila do ghetta.

FOTO: Miroslav Sova

Turisté se tak mohou potěšit pouze zvenku pohledem na mistrovské dílo Petra Parléře, stavitele sv. Barbory v Kutné Hoře nebo Katedrály sv. Víta v Praze. Však jsou si taky všechny svatostánky hodně podobné, i když Kolíňané s povzdechem tvrdí, že kvůli práci v metropoli nakonec Parléř jejich kostel nedokončil tak, jak měl.

Kdo se nebojí trochy nepohodlí a svižně se proplete kolem výkopů u kostela, může navštívit nejstarší a zároveň první farní školu v Kolíně z roku 1345, která stojí v rohu chrámové zahrady. Je tu mimo jiné možnost pokochat se původní knihovnou, v níž pracoval zdejší slavný rodák, básník Josef Svatopluk Machar.

Další dům z červených kamenů je městské muzeum, kde si návštěvníci mohou v jeho podzemí prohlédnout, jak se ve městě ve středověku stavělo. „V Kolíně už ve 13. století stavěli kamenné domy, když je zachvátil požár, zničené byly jen střechy a zdi zůstaly stát,“ upozorňuje Miroslava Jouzová a vede nás o pár schodů výš na výstavu asi nejznámějšího zdejšího obyvatele, dirigenta a skladatele dechovek Františka Kmocha.

„O jeho životě máme spoustu dokladů – zachovaly se nejen fotografie, ale jeho muzika třeba i na fono válečcích. Zní ale úplně jinak, než jsme zvyklí, protože tehdejší hudebníci měli jinak naladěné nástroje,“ dodává historička Jouzová.

Hřbitov vedle sokolovny

Od muzea zahýbáme ulicí Karlova na hlavní náměstí v Kolíně, Karlovo náměstí. Soubor zachovalých měšťanských domů – i tady najdeme židovskou stopu, neboť jakmile bylo možné se stěhovat z ghetta, zakoupili tady kolínští Židé hned několik honosných domů – s barokními štíty. Atmosféru narušuje jen ošklivá kostka chrámu konzumu, Baťovy obuvi. Z uliční fronty nejvíce září na severní straně radnice přestavěná v novorenesančním slohu.

Po ulici Pražská zamíříme do Sokolské na starý židovský hřbitov. Cestou míjíme zdevastovaný zámek a zbytky hradeb se zazděnými vstupy – větší byl pro povozy, menší pro pěší.

Náhrobek Iliji, syna Šemuela Maisela (1621)

Náhrobek Iliji, syna Šemuela Maisela (1621)

FOTO: Miroslav Sova

Vstup na hřbitov je hned vedle sokolovny v Kmochově ulici. Klíče je třeba si půjčit v informačním středisku a návštěvu pokud možno dohodnout předem. „Je tu bez tří náhrobků celkem 2700 hrobů, jsme druhý největší židovský hřbitov v Čechách. Největším lákadlem je samozřejmě náhrobek Becalela, syna legendárního pražského vrchního rabína Jehudy Löwa, ale své příbuzné sem jezdí hledat Židé i z Izraele nebo Ameriky,“ říká naše průvodkyně Miroslava Jouzová.

V západní části hřbitova, který při naší návštěvě v polovině května ještě čekal na zásah zahradníka, se najdou i novější náhrobky, třeba Aliny, babičky uhlobaronů Petschků. Na starém židovském hřbitově se pohřbívalo až do roku 1887, pak jeho funkci převzal nový židovský hřbitov. Ten jako pohřebiště funguje dodnes.