Rys ostrovid jako hospodárné zvíře, které si nikdy ve svém teritoriu úplně nevyloví všechnu svoji kořist – to je jeden z nových poznatků, který přinesl společný výzkum Správy Národního parku Šumava a Národního parku Bavorský les.

Komplikace? Ukradené fotopasti

Díky projektu se rovněž dozvídáme, kolik rysů vlastně na Šumavě žije, jak je náročný na potravu i jakou kořist nejčastěji loví.

„Zjistili jsme, i na jak velkém území rysi žijí. Jakými změnami populace v průběhu let prošla, jak se rysi rozmnožují a migrují po území Šumavy,“ jmenuje Luděk Bufka, zoolog Správy Národního parku Šumava.

Díky evropským dotacím mohli vědci pro tento projekt využít řadu nových technologií – jako rozbory vzorků DNA, takzvané fotopasti, které fotí cokoli, co se před nimi mihne. Ale mohli sledovat i pohyb vybraných rysů, kteří na krk dostali speciální obojky s GPS zařízením.

V rámci současného projektu bylo na území Národního parku Šumava a Národního parku Bavorský les opatřeno GPS obojky celkem osm rysů. Fotopasti byly rozmístěny v pravidelné pomyslné síti po území obou parků na téměř šedesáti stanovištích. I přes bezpečnostní opatření se zařízení z několika stanovišť ztratila.

„Velmi nás zahanbilo, že na české straně bylo ukradeno podstatně víc fotopastí než na straně bavorské. Nechci říkat přesná čísla, ale ten rozdíl byl značný,“ uvádí zoolog Bufka.

FOTO: Marek Drha

Vedle ostudy znamenaly ukradené fotopasti i komplikace pro výzkum. „Jednak tím přicházíme o zařízení určené a uzpůsobené pro výzkum, za další jsme vždy krádeží ztratili data z období od předcházející kontroly, což je veliká škoda. S mezerami se budeme muset při závěrečném celkovém hodnocení vypořádat ve statistických výpočtech,“ vysvětluje Bufka.

„Vzdálenosti, které rys během dne urazí, se průměrně pohybují okolo jedenácti kilometrů pro samce a šest kilometrů pro samice. Někdy ovšem mohou rysi urazit vzdálenost až ke třiceti kilometrům. Pokud mají samice koťata, pohybují se logicky mnohem méně,“ uvádí jednu z nově zjištěných zajímavostí Elisa Belotti, zooložka Správy Národního parku Šumava.

Zájem mají Skandinávci

První vypouštění rysa na Šumavě proběhlo počátkem sedmdesátých let v Bavorsku, kde bylo původně vysazeno pět jedinců. Druhá vlna následovala v průběhu osmdesátých let na české straně a čítala 17 jedinců. Od té doby se jejich počet na Šumavě zněkolikanásobil.

Rys původně pokrýval lesnaté oblasti celé Evropy a velké části Asie. V současnosti, zejména kvůli pronásledování člověkem a úbytku lesních ploch, žije v několika více či méně izolovaných populacích. Nejsilnější je populace severovýchodní, kam patří ruská Karélie a Pobaltí.

Skandinávská a karpatská populace, kam patří i Šumava, zaujímají druhé místo. Právě ve Skandinávii mají o výsledky výzkumu šumavského rysa zájem. „Kolegové v Norsku počítají s propojením některých dílčích dat a porovnáním situace ve Skandinávii a ve střední Evropě,“ vysvětluje Luděk Bufka.

K zachycení pohybu rysa byly použity fotopasti.

K zachycení pohybu rysa byly použity fotopasti.

FOTO: Archiv Národního parku Šumava

Šumavská populace rysa ostrovida je jedna z osmi tohoto druhu v současné Evropě. Jedná se o tzv. bavorsko-českou populaci, která zahrnuje oblast jihozápadních Čech, kam patří Novohradské hory, Šumava, Český les a také přiléhající území z německé a rakouské strany,“ jmenuje Luděk Bufka.

V jádrové oblasti výskytu rysa, což je území zahrnující národní parky na obou stranách hranice, jsou počty rysa v posledních letech stabilní. Na Šumavě čítá odhadem několik desítek nezávislých jedinců.

Podle nejčerstvějších zjištění se rys na Šumavě pohybuje v teritoriích velkých v řádech několika stovek kilometrů čtverečních. Putuje krajinou na značné vzdálenosti, zároveň se často vrací na známá místa. Samice využívají rozlohy asi o polovinu menší než samci. Navíc teritorium jednoho samce obvykle překrývá území více samic.

Jediný nepřítel je člověk

Rys stojí na špičce potravního žebříčku a na Šumavě nemá kromě člověka přirozeného nepřítele. Přestože je rys ostrovid zákonem chráněný, dochází k jeho nelegálnímu odlovu. „Tragická je zejména situace, kdy je v průběhu letní sezóny upytlačena samice, která vodí koťata. Ta jsou na ní zcela závislá a v důsledku úmrtí matky uhynou během několika týdnů hlady,“ říká Luděk Bufka.

Procentuální vyčíslení předčasně uhynulých nebo upytlačených zvířat je obtížné. „V okrajových a navazujících částech území dochází k úhynu zvířat často, což může být způsobeno jednak pytláctvím a jednak autodopravou,“ uvádí Bufka.

Jako potrava poslouží rysům nejraději srnec obecný. „Kořist loví ze zálohy, číhá na ni a štve ji na krátkou vzdálenost. Pokud neuspěje, ustane v pronásledování a pátrá po jiné příležitosti. Obvykle se vrací ke kořisti po několik nocí. Záleží ovšem na typu a velikosti kořisti a také na tom, jestli není vyrušený,“ popisuje zoolog.

Rys samotář

Stejně jako drtivá většina ostatních kočkovitých šelem s výjimkou lva žije i rys samotářsky. Samice vyhledává jen v období páření, což je právě brzy na jaře. Samice je pak doprovázena koťaty i v průběhu následujícího roku. Pokud znovu nezabřezne, následují ji odrostlá koťata déle.

Obvykle se samicím rodí dvě koťata. Výjimkou však není ani pět mláďat v jednom vrhu. Rysi se v průměru dožívají patnácti let.

Tříletý společný projekt odborníků z šumavského a bavorského parku má letos skončit. „Samozřejmě by bylo třeba v tomto intenzivním sledování pokračovat. Aby bylo možné zachytit obecnější trend dané populace, je nutné druh intenzivně sledovat co nejdelší dobu. Problémem je, jak jinak, nedostatek financí,“ uzavírá Luděk Bufka.