Jakmile přejdete krásný barokní most přes Stržský potok, máte památky na dosah. Most, který připomíná zmenšenou verzi pražského Karlova mostu, byl původně dřevěný, dnešní kamennou podobu získal v roce 1761. Stejně jako pražský Karlův je lemovaný sochami, v tomto případě neznámého autora, které představují osm světců: Benedikta, Mikuláše, Jana, Cyrila, Bernarda, Vojtěcha, Pavla a Metoděje.

Za mostem zámek

Přejdeme-li zmíněný barokní most, ocitneme se před zámkem otevřeným v zimních měsících pouze ve všední dny od 8 do 16 hod. Prohlídka se uskuteční, sejdou-li se minimálně čtyři osoby. U větších skupin, od 15 lidí výše, je lépe se dopředu telefonicky objednat.

Barokní most přes Stržský potok připomíná pražský Karlův ve zmenšené podobě.

Barokní most přes Stržský potok připomíná pražský Karlův ve zmenšené podobě.

FOTO: fotobanka Profimedia

Sláva původně cisterciáckého kláštera, dnes zámku rodiny Kinských, vrcholila v první polovině 18. století. Zámek v současnosti nabízí návštěvníkům několik expozic a stálou výstavu Umění baroka ze sbírek NG v Praze, dále je tady zřejmě největší muzeum knihy v Evropě, ale i kavárna a čajovna.

V areálu zámku pak najdeme konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie z první poloviny 13. století, jehož vnější výzdoba je fascinující. Hned naproti kostelu stojí třípatrová věž, dnes zvonice s hodinami.

Kromě zámku byste měli navštívit i radnici z konce 16. století, tvrz, která je nejstarší budovou ve městě, a farní kostel sv. Prokopa ze 14. století stojící téměř na náměstí.

Kostel na seznamu UNESCO

Proslulost městu zajistil především poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Areál poutního kostela byl v roce 1994 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Od zámku je to jen několik desítek metrů. Náhle se před vámi objeví vrch s již na první pohled výjimečnou sakrální stavbou ve slohu barokní gotiky. Vystoupat k ní musíte po pohodlné schodišťové cestě.

Kostel je vskutku unikátním uměleckým dílem českého architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla, který nezapře italské předky, jak konečně dosvědčuje jeho jméno.
Postaven byl v letech 1719 až 1722 v souvislosti s blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého.

Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je od roku 1994 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je od roku 1994 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

FOTO: fotobanka Profimedia

Výjimečnost stavby, která předčila stylem svou dobu, spočívá až v mystickém rozvržení stavby s číslem pět, vycházejícím z modelu pěticípé hvězdy – pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem celého prostoru, pět hvězd, pět andělů na hlavním oltáři a nechybí ani pět hvězd usazených ve svatozáři sv. Jana Nepomuckého. Ty se podle legendy zjevily ve Vltavě ve chvíli, kdy Jan utonul. Pět písmen má i latinské slovo TACUI – mlčel jsem.

V centru stavby, ve vrcholu kupole, je umístěn Nepomuckého jazyk, který byl nalezen neporušený v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta. Tento atribut se stal symbolem zpovědního tajemství a jedním ze zázraků, i když se později ve 20. století odbornou analýzou zjistilo, že s největší pravděpodobností jde o část mozku.

Kostel na Zelené hoře je obklopen ambity ve tvaru deseticípé hvězdy podle desetiboké mariánské studnice v klášteře ve Žďáru nad Sázavou a pěticípé hvězdy podle cisterciácké studnice.

FOTO: TJ, Právo