Když posedíte u vínka se společností Slováků, často dojde při zpěvu na některou z těch písniček, ve kterých se ocitneme „na Kráľovej hoľi…“. Není snad místa na Slovensku, o kterém by v lidové slovesnosti vzniklo tolik písní. Když se ale vydáte do kraje, kterému Kráľova hoľa vévodí, pochopíte, proč tomu tak je. Ano, pro tentokrát si to namíříme do Nízkých Tater. Jsou tak trochu ve stínu těch Vysokých.

Ale pro ty, kteří chodí do hor, aby se vzdálili konzumnímu způsobu života a byli blíž místům, která nejsou přednostně vnímána jako komerčně výhodné turistické destinace, je tohle určitě správná volba.

Českému jazykovému prostředí je málo srozumitelné slovo „hoľa“, jakkoliv je při návštěvě Nízkých Tater běžně i my, Češi používáme. Když nám ale průvodce národního parku vypráví o migraci Valachů z Ukrajiny, kteří v době od 14. do 17. století do této krajiny přinesli nový způsob života, začne nám svítat.

Zakládali tady nové pastviny, vykáceli lesy a vypálili, co zbylo. Vznikala tak holá místa, na kterých se dařilo loukám. I dnes můžete na těchto pastvinách potkat ovčáky s jejich stády. Jakkoliv sem určitě patří, je jejich existence ekonomicky stále hůř udržitelná. Až jednou odtud zmizí, změní se i charakter krajiny. Věřme ale, že se to ještě dlouho nestane.

Pokud nestihnete vyrazit do Nízkých Tater ještě před zimou, určitě si sem cestu naplánujte hned zjara, abyste nepropásli jedinečné rostliny v jejich rozkvetlé kráse. Patří k nim brambořík (cyklámen) fatranský nebo večernice slovenská, koniklec nebo řada dalších, včetně nepřeberného množství travin. Rozmanitost národního parku je dána složením smíšených lesů v nižších pásmech, které s přibývající výškou přecházejí do původních smrčin a následně ještě výše do porostů tvořených kosodřevinami.

V Nízkých Tatrách je největší populace medvěda hnědého na Slovensku, vedle něj se tady vyskytují i další šelmy – vlk, rys ostrovid a divoká kočka. Jsou vnímány jako záložní oblast pro zachování kamzíků, jejich stáda dnes mají kolem 100 – 120 kusů. Můžeme tady narazit i na sviště, kteří ovšem teď v pozdním podzimu zalézají do svých nor, aby v hibernaci přečkali zimu. Na jaře se ale opět nechají slyšet (někdy i vidět).

K nejkrásnějším vycházkám se nabízí Jánská dolina lemovaná vápencovými skalními hřbety. K dalším tipům přidáváme hornickou obec Špania dolina. Německá kolonizace vtiskla její architektuře charakteristickou podobu, kterou si uchovala dodnes. Rádi si tady poslechneme vyprávění o tom, jak žili středověcí horníci, kteří dobývali v šachtách pod zemí měď a stříbro. Jak vypadala tato obec, jaká práva a sociální poměry si dokázal banický cech vydobýt na majitelích dolů a jak se postupně vytrácel význam takto dobývaných vzácných kovů, které bylo možno výhodněji získávat ze zahraničí.

Národní park Nízké Tatry osloví nebývalou silou i svým podzemím, které ukrývá nejdelší slovenský jeskynní systém. Nejznámější a nejnavštěvovanější je pochopitelně především Demänovská jeskyně. Svou přitažlivost mají ovšem i Stanišovské jeskyně, které kdysi poskytovaly úkryty pro dílny dávných penězokazů. Dnes tady žádného nepotkáte, ale budete mít dost příležitostí obdivovat jedinečnou krápníkovou výzdobu.

Nejvyšší horou Nízkých Tater je Ďumbier. Když vystoupáte na jeho vrchol, nabídne se vám výhled, na který budete dlouho vzpomínat. Skalnatý masív Ďumbieru, jehož pojmenování je odvozováno od zázvoru hojně využívaného v lidovém léčitelství, je dobře viditelný i z okolních pohoří, jako jsou Chočské vrchy, Západní Tatry, Vysoké Tatry či Slovenské rudohoří. Tam všude se nabízejí další možnosti pro vaše cesty, ale ze všeho nejdřív doporučujeme vybrat si právě Nízké Tatry.

Přitažlivost tohoto národního parku připomeneme i obrazem - v dalším vydání dokumentárního cyklu Návraty k divočině. Uvidíte v pátek 18. listopadu na ČT2 v 18 hodin.