Umístění muzea v barokním areálu, který nechal společně se svým dnes již neexistujícím zámeckým sídlem a lázněmi postavit František Antonín, hrabě Špork, v závěru 17. a na počátku 18. století, je více než symbolické.

Budova nemocnice totiž původně sloužila chudým a nemocným ze zdejšího panství, o něž se starali členové řádu milosrdných bratří. Vznešený ráz vtiskla Kuksu mj. sochařská výzdoba od Matyáše Bernarda Brauna – pískovcové sochy 13 Ctností a 13 Neřestí vítají společně s další skvostnou sochařskou výzdobou příchozí ještě dnes.

Barokní lékárna kulturní památkou

Původní mobiliář barokní lékárny pochází z první poloviny 18. století a díky tomu patří zdejší hospitální oficína mezi evropské unikáty. Již v roce 1970 byla prohlášena národní kulturní památkou. K nejvzácnějším exponátům se v lékárně řadí červené stojatky.

Barokní lékárnu a Farmaceutické muzeum navštivte v areálu barokního Šporkova hospitalu.

Barokní lékárnu a Farmaceutické muzeum navštivte v areálu barokního Šporkova hospitalu.

FOTO: fotobanka Profimedia

Vyrobeny byly ze dřeva a máčeny v býčí krvi. Lékárenské stojatky, v nichž se uchovávala léčiva, objevíte ve zdejší lékárně také z dalších materiálů – z porcelánu, ze skla, třeba i z kameniny.

Neopakovatelnou atmosféru, kterou dává místnosti na míru vyrobený nábytek, dokresluje mj. tematicky laděná freska na stropě a kartuše patronů lékařů a lékárníků: svatého Damiána a Kosmy.

Pozornost příchozích upoutá také železný granátový strom, kterým je osazen pracovní stůl – tzv. lékárenská tára. Větve tohoto tepaného stromu sloužily lékárníkům k zavěšování nůžek, motouzů a dalších pomůcek. „V naší oficíně si můžete prohlédnout také sbírku bronzových, mosazných a železných hmoždířů,“ říká jedna ze zdejších průvodkyň, Iva Solilová, a dodává:

„Pocházejí z konce 18. a počátku 19. století. Nejtěžší z nich váží 104 kilogramy. Dnes již hmoždíře svému původnímu účelu neslouží. Turisté do nich pro štěstí vhazují mince. Říká se, že pokud vhodíte desetikorunu, prodloužíte si život o jeden rok, dvacetikorunou o 24 měsíců a ten, kdo vhodí do hmoždíře kreditní kartu i s pinem, získá nesmrtelnost,“ končí s humorem výklad studentka farmacie. Barokní lékárna sloužila svému účelu na Kuksu až do roku 1945.

Farmaceutické muzeum

Na lékárnu navazuje v areálu hospitalu několik místností farmaceutického muzea. Svým rozsahem je největší svého druhu u nás.

V první místnosti, jež kdysi sloužila jako jídelna, je instalována lékárna U Zlatého lva z pražské Nerudovy ulice. Pacienti si z ní léky premiérově odnášeli již v roce 1904. Stylovým zařízením ji vybavil pražský lékárník Dittrich. Nejstarší období zastupují ve zdejším muzeu malované skříňky na léčiva z 18. století. Století 19. a s ním i nové zvyky nejlépe vystihuje instalované historické vybavení lékárny z Berouna.

Nepřehlédnutelné jsou dva samostatné pracovní stoly. Výstavní pokladna na jedné z tár dává tušit, že toto místo sloužilo lékárníkovi ke styku se zákazníkem. Druhý ze stolů, který byl umístěn většinou v klidné části lékárny, tzv. oficíně, sloužil k přípravě léků, mastí a dalších přípravků. Jak složitá a namáhavá práce v té době v lékárně byla, si mohou návštěvníci muzea sami vyzkoušet.

Hned první dvě z vitrín v sloupové síni jsou věnovány vojenské farmacii, další pak přibližují vybavení tehdejších chemických laboratoří. „Jedna z vitrín je věnována také homeopatii, jejíž principy byly v medicíně používány už od antiky,“ vysvětluje průvodkyně.

V muzeu jsou k vidění nejstarší lékopisy, což byly vlastně jakési kuchařky pro lékárníky s přesnými postupy přípravy výroby léčiv.

Nechybějí ani dobové reklamní letáčky a dávné modely lékárenských zařízení – například pilulkovnice, výrobník čípků, míchačky mastí i zařízení na jejich následné plnění do tub.

V poslední místnosti si mohou přítomní alespoň na chvíli vyzkoušet roli dávných lékárníků. Zájemci si mohou vyrobit například pilulky stejným způsobem, jak tomu bylo v první polovině 20. století – tedy s pomocí jednoduché formy, dřevěného kladiva a vlastní síly. Svoje výtvory mohou navíc i ochutnat. Jsou totiž z cukru a škrobu.

FOTO: tj, Právo