Nachází se tu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, zapsaný do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Ve Žďáru, ležícím na spojnici mezi Havlíčkovým Brodem a Novým Městem na Moravě (mimochodem – zde se narodila rychlobruslařská mistryně Martina Sáblíková a ve Žďáru odmala žila), nejdřív narazíte na historický areál bývalého cisterciáckého kláštera. Naproti němu se dá dobře zaparkovat a přes Sázavu vás pohodlně převede půvabný barokní most. Do vršku pak již všechny cesty vedou na poutní místo.

Co praví legenda

Původně bylo toto návrší porostlé hustým stromovím, proto se jmenovalo Černý les. Kvůli stavbě kostela ho však vykáceli a pahorek pojmenoval opat žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva Zelená hora. Šlo údajně o místo, kde byl vychován Jan z Pomuku (později světec Jan Nepomucký).

Rozhodnutím opata, který se přátelil s vynikajícím českým architektem Janem Blažejem Santinim-Aichelem, se zde začalo stavět v roce 1719 a k vysvěcení prý došlo pouhé dva roky poté. Santini vytvořil objekt vymykající se tehdejším dobovým normám.

Dílo ve stylu barokní gotiky se stalo dominantou okolí. Kostel má půdorys ve tvaru pěticípé hvězdy. Důvodem byla legenda o smrti Jana, která vypráví, že v místě, kde utonul, se nad hladinou objevila koruna z pěti hvězd. Tento muž to vzděláním a pílí dotáhl až na generálního vikáře, ovšem doplatil na spory mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Skončil na mučidlech. Panovníkův hněv nepřežil a katovi pomocníci ho svrhli do Vltavy.

Rok po jeho smrti nastalo mimořádné sucho, které lidé považovali za boží trest. A církevní kruhy začaly šířit zvěsti o mučedníkově statečnosti a oddanosti. Prý jako zpovědník královny Žofie (Václavova manželka) nevyzradil její tajemství, a proto musel zemřít…

Symbol pětky a jazyka

Areál na Zelené hoře je působivý, už když se k němu blížíte, ale ještě náramněji vypadá z ptačí perspektivy. Při pohledu z výšky totiž vyzní zdejší symbolika. Je přístupný z různých stran pěti vchody, nad nimiž jsou věžičky. Obklopuje ho hřbitov (dnes už se na něm nepohřbívá), který má být do r. 2016 přemístěný do rozlehlých zelených prostor pod horou a nahrazen parkovou úpravou. V chrámu je pět kaplí a pět oltářních výklenků. Pět písmen má i latinské TACUI – mlčel jsem.

Uprostřed kopule je velký červený jazyk, který znázorňuje mučedníkovu vítěznou zbraň. Ten je však až výsledkem změny v původním projektu. Projektant tak reagoval na skutečnost, že pro nový chrám byla získána vzácná relikvie – kost, ke které je přirostlý jazyk sv. Jana Nepomuckého. Ten byl tehdy objeven v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta. Poslední průzkumy z r. 1972 však ukázaly, že s největší pravděpodobností nešlo o jazyk, ale o kousek mozkové tkáně.

Sláva a pád

Hned od počátku se kostel stal jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst. Zásadní zvrat do jeho života stejně jako do toho klášterního vnesl devastující požár v r. 1784. Klášter byl zrušen a kostel s provizorně zakrytou střechou uzavřen.

Na sklonku r. 1791 se obyvatelé Žďáru a Nového Města snažili o opravu a znovuotevření svatostánku. O devět let později se v něm již zase sloužily mše a pak znovu začaly i pravidelné poutě.

Soustavnější práce se tu však rozběhly až na počátku 20. století. Zůstalo ale jen u obnovy střechy, postup zastavila 1. světová válka. Systematické opravy na základě odborně zpracovaného projektu započaly r. 1974.

Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl do Seznamu UNESCO zařazen roku 1994.

Pro potěchu do kláštera

Než se vydáte přes řeku Sázavu nahoru do kopce, ať už pěšky, nebo na kole, určitě váš pohled nejprve spočine na velkém zámeckém areálu. Tudy kráčela historie – osada Žďár totiž vznikla již v r. 1252 při zdejším cisterciáckém klášteře.

Největšího rozkvětu dosáhl v 1. polovině 18. století za řízení opata Václava Vejmluvy. V té době rozsáhlou barokní přestavbu řídil J. B. Santini-Aichel. Dodnes se zachovala třeba zvonice, Studniční kaple – v desetistěnné zaklenuté prostoře má vlastní studnu, její symbol najdeme i v dnešním znaku města. Konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie z původního gotického přebudoval Santini v duchu barokní gotiky.

Nachází se zde i nejstarší základní škola v regionu, stálá výstava Umění baroka ze sbírek Národní galerie v Praze, expozice ze života architekta Santiniho a především v Prelatuře kláštera světoznámé muzeum knihy, největší svého druhu v Evropě.

V současnosti v tomto historickém centru města Žďáru nad Sázavou hospodaří a o budovy pečuje Radslav Kinský, jemuž byl navrácen majetek v rámci restitucí. Pokud si budete chtít na chvíli odpočinout, zajděte si na dobrou kávu a na domácí koláč do zdejší kaple sv. Markéty, postavené v r. 1700. V krásném prostředí se budete cítit blaženě a skutečně jak na zámku.