Na nádraží v Loděnici se totiž odehrává většina scén z Ostře sledovaných vlaků, které natočil režisér Jiří Menzel. Snímek pak jako nejlepší neanglicky mluvený film získal v roce 1968 Oscara, nejprestižnější filmovou cenu Spojených států amerických. A to předtím adaptaci novely Bohumila Hrabala odmítli tři naši slavní režiséři.

Václav Neckář ve filmu Ostře sledované vlaky

Václav Neckář ve filmu Ostře sledované vlaky

FOTO: fotobanka Profimedia

Nebyl to však jediný film, jemuž obec Loděnice otevřela pohostinnou náruč. Neodolala jí ani režisérka Věra Chytilová, která zde natočila některé záběry své znamenité Hry o jablko.

Vítězná bitva

V Loděnici je dnes sice oscarové nádraží asi největší turistickou atrakcí, za zhlédnutí ale stojí i další památky. Třeba kostel sv. Václava se zachovanou románskou věží nebo zámeček zvaný Vinice při staré berounské silnici. Skutečné vinice u Loděnice opravdu existovaly, byly dokonce založeny už ve 14. století.

Za připomenutí stojí také bitva, která se odehrála nedaleko obce v roce 1179. Český kníže Soběslav II. tam na hlavu porazil svého německého soka Friedricha.

Kam šel na uran Martin Dejdar

Ale vraťme se zpět k filmovému umění. Pozornosti jeho tvůrců neunikla ani nedaleká obec Chrustenice. Soustředili se především na bývalý důl, kde se těžila železná ruda, který se stal ceněným filmovým prostředím. Měl 84 pater a sahal až do hloubky 426 metrů. Své krušné osudy zde prožívali například političtí vězni ve filmu Bumerang, objevil se také ve snímku Anathema.

V chrustenické šachtě tlačil těžké vozíky i Martin Dejdar v televizním seriálu Zdivočelá země. Jako anglický válečný letec Maděra totiž skončil na 15 let na těžbě uranu, jejíž nelidské podmínky zdejší důlní chodby zdařile imitovaly.

V chrustenické šachtě se natáčely i některé vězeňské scény televizního seriálu Zdivočelá země.

V chrustenické šachtě se natáčely i některé vězeňské scény televizního seriálu Zdivočelá země.

FOTO: Archiv, Právo

Razítkováním v Ostře sledovaných vlacích jsme začali, a tak skončíme malým klípkem, který se k této scéně pojí. Ruka, jež svěží dívčí prdelku barevně označovala, prý nepatřila představiteli výpravčího Hubičky Josefu Somrovi, ale režisérovi Jiřímu Menzelovi. Alespoň tak to tvrdí Filmová a televizní cestovní kniha z pražského nakladatelství S&D.

Na Prelátské cestě temný mnich

Po návštěvě filmové Loděnice se vyplatí prodloužit si výlet o pár kilometrů na jih do jedné z nejromantičtějších lokalit Českého krasu, do Sv. Jana pod Skalou. Toto magické místo je spojené s legendou o sv. Ivanovi, po němž dostalo také jméno. Ne, není to omyl, Ivan znamená totiž v srbochorvatštině Jan.

A zmíněný světec byl synem chorvatského knížete Gostimysla. Koncem 9. století přišel do Čech, kde se uchýlil do jedné z jeskyní Českého krasu. Tam žil 42 let jako vůbec první poustevník v našich zemích. Na jižní straně barokního kostela sv. Jana Křtitele prý pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá minerální pramen léčivé vody zvaný Ivanka, jemuž se připisuje zázračná moc.

Jen byste se tu neměli vyskytovat o půlnoci. Na tzv. Prelátské cestě se prý totiž dá střetnout s přízrakem temného mnicha, třímajícího uťatou lidskou hlavu. A uznejte, že o takové setkání není co stát.

Vyhlídka z vrcholu Skály

Pokud nás putování po zdejším poměrně náročném terénu ještě neunavilo, trasou Svatojanského okruhu se dá vyšlapat na vrchol Skály, která ční 180 m nad potokem Loděnice. Od velkého kříže se tu rozevírá úchvatný výhled do údolí, který za všechny ty příkré serpentiny, schody z kuláčů a obtížné kořeny rozhodně stojí.

Jen je třeba pamatovat na dobrou obuv a vydat se na trasu za sucha, po dešti je cesta velmi kluzká. A protože dnes míříme do míst, kde se točily známé české filmy, nevybočíme ani ve Sv. Janu pod Skalou. Půvabnou lokalitu jistě poznáte ve snímku Smradi.