Hory nejprve osídlovali kvůli obživě dřevaři, pastevci, skláři a tkalci, poté byly objeveny turisty. K ubytování nejdříve sloužily příbytky místních, s přibývajícími návštěvníky se objevily první chaty, restaurace, až jejich síť pokryla celou oblast. Pojďme se zastavit v jejich západní části, v místech, kde se oddělují od Jizerských hor. Jestliže pomyslným pánem hor byl německý Rűbezahl, později počeštěný na Krakonoše, skutečným majitelem byl hraběcí rod Harrachů.

Pod Čertovou horou u Mumlavy

Čertovu horu netřeba představovat, její lyžařské skokanské můstky zná asi každý. Dörfl se jmenovala původně ves založená v 17. století, která později dostala jméno po svém chlebodárci, Harrachov. Slávu přineslo obci sklo, a ne ledajaké, o tom se přesvědčíte ve zdejším muzeu. Z lůna hor se vyváželo do celého světa a firmy prosperovaly. Nejdříve vznikla sklárna na Rýžovišti, později na Novém Světě, vše ruční, foukané, broušené a ryté, čiré i barevné.

Mumlavský vodopád sice nepatří k nejvyšším v republice, ale zaujme svojí krásou a mohutností.

Mumlavský vodopád sice nepatří k nejvyšším v republice, ale zaujme svojí krásou a mohutností.

FOTO: Jiří Šír, Právo

Nyní na něj narazíte v každém obchodě, z osady je horské středisko, v létě v zimě plné návštěvníků. V Harrachově najdete i historické památky – v objektu sklárny je historická brusírna skla a pivovar. Můžete vyzkoušet i pivní lázeň, je velmi zdravá a osvěžující. U sklárny stojí novogotická kaple svaté Alžběty s 10 kilo vážícím a 50 centimetrů vysokým skleněným zvonem. Kaple má oltář z benátských zrcadel, skleněnou výzdobu má i další kostel. Město je výchozím bodem k mnoha túrám.

Můžete se vydat třeba do sousedního Polska. Ale půjdeme raději vzhůru do hor: podle řeky Mumlavy k prvnímu zastavení – Mumlavskému vodopádu. Pokud máte kondičku, může být cílem i pramen Labe. Je to na celý den, ale stojí to za to. Nejlépe je jít přes Voseckou boudu, když se dostanete sem, máte již nad svaly vyhráno. Nebo vyjedete na Čerťák lanovkou a po hřebeni půjdete na Dvoračky. Při delším pobytu nevynechte Jizerskou louku a jizerské rozhledny. V obcích jsou infocentra, tam vám poradí, zrovna tak jako v hotelích, kde je běžný přístup k internetu.

Když prší – máte-li chuť na informaci a poučení, jsou zde muzea lyží, skla, šindele, hornické muzeum.

Kdo by neznal Špindl?

Přes hřeben, na němž leží Horní Mísečky, je druhé rekreační krkonošské centrum, Špindlerův Mlýn. Hodně se změnilo od dob podnikových rekreací, kdy rodina Homolkovic obdivovala panoramata. Je dobrým výchozím bodem po okolí, sevřen v labském údolí, rozšiřující se do osady Svatý Petr a končící pod přehradní hrází. Město vzniklo zhruba před sto lety jako hornická dřevařská osada. Rozvoj turistiky přišel již po první světové válce, po druhé to již bylo vyhlášené lyžařské středisko.

Pohled ze Špindlerova Mlýna na Medvědín

Pohled ze Špindlerova Mlýna na Medvědín

FOTO: fotobanka Profimedia

Hezké je vyjet lanovkou na Medvědín a pak po červené hřebenovkou přes Vrbatovu boudu a Zlaté návrší k Pančavskému vodopádu. Před sebou máte Vysoké kolo s chatou zvanou Wawel na polské straně. V dálce vyčuhuje nezaměnitelná silueta Labské boudy, která má být v příštích letech odstraněna. Od Labské boudy je k labskému prameni zhruba 20 minut svižné chůze, dá se ale vystoupat již pomalejším tempem k České boudě, přes Violík na Vysoké kolo a potom je před vámi nádherná hřebenovka přes Mužské kameny ke Špindlerově boudě.

Rád scházím podle Labského vodopádu pod Labskou boudou zpět lesními cestami do Špindlu. Obdivuju ty, kteří to absolvují v protisměru. Nádherná túra vede od Špindlerovky po hraniční čáře pod Sněžku.

Město se přizpůsobilo turistickému ruchu, má moderní koupaliště, letní bobovou dráhu, množství sportovišť, samozřejmě i různých ubytovacích zařízení. Podle ubytování si klienti většinou plánují dovolenou.