Pokud s turistickým batohem zavítáte na východní Slovensko, je před vámi lákavých cílů víc než dost. Mezi cíle bezmála „povinné“ patří i impozantní stavba, která se jak hrdý kamenný ostrov vznáší nad spišskou krajinou. Pojďme se přesvědčit, že zastávka pod strmým bradlem, na němž je hrad doma, a výstup na něj se skutečně vyplatí.

Základní životopis objektu lze vymezit od 13. století do konce 18. století. Ve zmíněné době původně královský hrad vznikl (první písemné zmínky pocházejí z poloviny 13. století, mj. z nich vyplývá, že v roce 1241 hrad úspěšně odolal útokům Tatarů) a každým stoletím získával něco navíc (vypovídá o tom i fakt, že jeho komplex tvoří Horní, Střední a Dolní hrad). Roku 1464 král Matyáš Korvín dal hrad do dědičné držby rodu Zápolských (postupně ho vlastnily rody Thurzů a Csákyů), ovšem na začátku 18. století byl hrad po vzpourách uherských stavů již značně poškozený a brzy i opuštěný. Dílo zkázy dovršil rozsáhlý požár v roce 1780.

Pohled jako z letadla

Naprostému zániku zabránily až rozsáhlé opravy ve druhé polovině minulého století – zahájeny byly v roce 1970. Veřejnosti byl hrad zpřístupněn v roce 1983, o deset let později pak byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Zpřístupněna je tu celá řada objektů – gotické hradní paláce s expozicemi o vývoji hradního osídlení, renesanční arkádová chodba, kaple, suterénní prostory s expozicí věnovanou dějinám i způsobům mučení...

Ovšem kromě interiérů a artefaktů je tu stále ještě jedna nesmírná přednost místa. A tím je jedinečný výhled. Aby ne – hradní zříceniny jsou na nejvyšším místě vápencové skály v nadmořské výšce 634 metrů. Spišské Podhradí a rozlehlé okolí převyšují o dvě stě metrů. A komu je to ještě málo, zamíří na 19 metrů vysokou válcovou věž, která vévodí nejstaršímu, tzn. Hornímu hradu. Postavena byla kolem roku 1270 a dnes slouží jako naprosto vynikající rozhledna.

Video

Spišský hrad

Miroslav Šára, Novinky.cz

Další cíl této východoslovenské cesty se nachází zhruba dvacet kilometrů západně od Spišského hradu. Je jím město Levoča.

Podobně jako předtím hrad nás také kdysi královské město (od roku 1323) přivítalo vskutku královským počasím. Obloha azurová, objekty turistického zájmu nasvíceny jako při natáčení velkofilmu. Však jsme se na ně také s objektivy okamžitě vrhli.

V té souvislosti jsme se ale museli smířit pouze se záběry exteriérovými, protože uvnitř levočské perly číslo jedna – jí je zcela jednoznačně farní kostel sv. Jakuba – to možné nebylo. Zákaz fotografování a natáčení je tu zákonem, každý návštěvník byl na to při vstupu do kostela osobně upozorněn. Takže pokud budete chtít spatřit interiéry svatostánku, který se rodil v letech 1280 až 1400, a v něm dřevěný pozdněgotický oltář sv. Jakuba, jenž je se svou výškou 18,6 metru nejvyšší svého druhu na světě, musíte do Levoče osobně. Což vám autor těchto řádků může jen a jen doporučit.

Ostatně již v samotném kostele není k vidění pouze zmíněný skvost, který v letech 1508 až 1517 vznikal v dílně levočského Mistra Pavla. Další oltáře, plastiky a vůbec celková kamenná krása stavby jsou nezapomenutelným zážitkem. A pak jsou tu další objekty města, které je považováno za jedno z nejkrásnějších na Slovensku.

S kostelem sousedí a ve „spolupráci“ s ním vytváří nádherný pohledový zážitek renesanční radnice s arkádami z roku 1615. Patří k ní rovněž zvonice. Z její původní gotické podoby se zachoval gotický vstupní portál. Třetím nepřehlédnutelným objektem na Náměstí Mistra Pavla je klasicistický evangelický kostel z 19. století.

Čímž levočská nabídka zdánlivě graduje, nicméně nekončí. Procházka ulicemi návštěvníky přivede k dalším pozoruhodným stavbám – např. k hodnotným, zejména renesančním měšťanským a patricijským domům, k minoritskému klášteru či k městským hradbám.

Video

Levoča

Miroslav Šára, Novinky.cz

PŘÍŠTĚ cestu po východním Slovensku přerušíme a vrátíme se do české krajiny. V ní podnikneme dvoudílnou výpravu na severovýchod Železných hor. Nejprve se podíváme k zámku ve Slatiňanech a poté navštívíme unikátní rozhlednu Báru.