Železniční zastávka v Sejfech už vůbec nepřipomíná někdejší velké nádraží s několika budovami, které nabízely mimo jiné občerstvení v restauraci turistům mířícím odtud na Pajndl, dnes Tisovský vrch (976 m) s rozhlednou.

Nicméně žlutá turistická značka nás okolo poničeného památníku (zřejmě obětí první světové války) dovede na nově vyznačenou modrou turistickou trasu, která vede po historické Sejfské cestě. Zhruba po dvou kilometrech dojdeme na křižovatku turistických tras, od které najdeme asi tři sta metrů jižním směrem ve směru modré trasy Bílou skálu, ke které se váže několik pověstí.

Každý rok jeden steh

Zaznamenal je v knize Pověsti z Karlovarska historik karlovarského muzea Stanislav Burachovič. Podle jedné z těchto pověstí o Bílé skále před mnoha lety podél nedalekého Limnického potoka pásl stádo malý pasáček z nejdeckého statku. Na louce pod Pajndlem utrhl hoch několik květin a ozdobil jimi svůj klobouk. Netušil, že se mu poštěstilo utrhnout i zázračnou květinu, která ukazuje cestu k pokladům.

Došel až k Bílé skále, kde se rozhodl odpočinout si a opřel se o ni. Ta se náhle k jeho úžasu otevřela a pasáček stanul uprostřed krásného sálu přeplněného zlatem, stříbrem a klenoty z drahých kamenů. Před ním seděla bíle oděná žena, která v rukou držela košili, na níž udělala každý rok jen jeden steh. U jejích nohou ležel černý pudl a opodál stála truhla plná zlata. Jinoch bez bázně přikročil blíže a odložil svůj klobouk na stůl.

Vrchol Vlčince

Vrchol Vlčince

FOTO: Rudolf Voleman, Právo

Skalní víla povstala a řekla: „Vezmeš si pokladů, kolik jen uneseš, nezapomeň však to nejlepší!“ Pasáček si tedy naplnil kapsy až po okraj třpytivými kovy a kameny a pospíchal ven ze skály v domnění, že tím nejlepším myslela žena zlato.

Vtom se ale skála s rachotem zavřela a všechno zlato z jeho kapes zmizelo. Příliš pozdě si hoch uvědomil, že klobouk se zázračnou květinou otevírající skály zapomněl uvnitř. Marně hledal vchod do skály.

Kdyby nebyl květinu zapomněl, mohla být paní osvobozena ze svého zakletí. Mnozí, kteří toužili po rychlém zbohatnutí, usilovně pátrali po zázračné květině v Limnickém údolí – dosud však podle pověsti zaznamenané karlovarským historikem marně.

Skála jako hrad

Podle pověsti z knihy Stanislava Burachoviče se Bílá skála otevírá vždy na Velký pátek.
Vyprávělo se, že na skále roste čarovná borovice, z jejíhož dřeva by se měly zhotovit necky. První dítě, které se v nich vykoupalo, by se stalo vysvoboditelem bílé paní.

Skála je podle lidové pověsti zkamenělým hradem. Říkalo se, že na Velký pátek z něj vychází prastarý skřítek, který do lesní půdy seje zvláštní setbu. O rok později, opět na Velký pátek, pak kolem skály vyroste zlato. Kdo tudy ve správný čas projde, může si zlato nerušeně vzít a stát se boháčem.

Ale cesta na Vlčinec je ještě dlouhá, takže budeme pokračovat dál po modré turistické trase. Ta nás zavede k bývalým Tellerovým domům.

Dnes už na louce nad železniční stanicí Oldřichov najdeme pouze jeden z nich. Rovněž k Tellerovým domům se váže pověst, kterou zaznamenal karlovarský historik Stanislav Burachovič.

V dobách, kdy štoly a rýžoviště v horách podél toku Rolavy dávaly bohaté výnosy cínu, onemocněl podle této pověsti nejdeckému hraběti jeho nejoblíbenější kůň. K léčbě byli přizváni věhlasní lékaři ze vzdálených krajů. Jejich snahy však byly marné. Když se již zdálo, že zvířeti není pomoci, nabídl se hraběti tajuplný cizinec jménem Teller – prý koně jistě uzdraví. Svému slovu dostál a získal tím velkou přízeň nejdeckého pána.

Čarolékař byl bohatě odměněn a mohl si na nejdeckém panství vybrat kus půdy a postavit na něm svůj dům. Tak bylo postaveno první obydlí v lesní samotě severně od Oldřichova, která po staletí a ještě pro roce 1945 nesla označení Tellerovy domy – dnes se jmenuje Chaloupky.

Trousnické skály

Pod posledním zachovaným Tellerovým domem je dnes železniční zastávka Oldřichov. Modrá značka nás od Tellerových domů zavede lesem přes železniční trať a asi po dalších čtyřech kilometrech se před námi na konci hustého lesního porostu objeví Trousnické skály (948 m). Jedná se o mohutné skalní bloky, které se rozpadají do zajímavých seskupení. Navíc Trousnické skály nabízejí z několika míst nádherné pohledy směrem na západní část Krušných hor. Trousnické skály stojí na jižním svahu, takže jsou slunným a opravdu příjemným místem pro odpočinek.

Další cesta po modré značce nás zavede až k bývalé lovecké chatě Velflík. Pohled na ni je ale v současné době tristní. Jejich vlastník, Lesy ČR, se sice před několika lety snažil objekt zachránit, ale svou snahu rozhodně nedotáhl do konce, takže v objektu dál řádí vandalové. Je to škoda, protože bývalá osada v sedle Vlčince nabízela ještě za první republiky v několika dnes již nestojících objektech občerstvení a odpočinek po namáhavých túrách. Rovněž je odtud pěkný výhled směrem na Velký Rybník.

FOTO: Archiv, Právo

Vlčinec je ale stále před námi a opět nás k němu zavede modrá turistická trasa. Zhruba po kilometru cesty do kopce přijdeme na rozcestí, kde modrá odbočuje po slepé trase k vrcholu Vlčince a asi po třech stech metrech končí u obrovského balvanu.

Kdo chce dojít na skutečný vrchol, musí pokračovat dál po pěšině mířící stále do kopce ještě dalších asi tři sta metrů. Vrchol samotný sice nenabízí žádné rozhledy, ale pocit z dobytí Vlčince, který je dominantou stojící na očích nad údolím Ohře, to plně vynahradí.