Zřícenina stojí na kopci nad obcí Lukov, takřka na dohled Zoologické zahrady Zlín a zámku Lešná. První zmínky o hradu pocházejí ze 13. století, důkazy o osídlení tohoto místa však sahají ještě do dávnější historie – během archeologických výzkumů v 80. a 90. letech 20. století se tu mj. našly fragmenty pravěké keramiky, které odkazují na období 8. až 9. století před naším letopočtem.

Samotný hrad je ze středověku nejvíce spojován se Šternberky, po jistý čas panství patřilo také Albrechtovi z Vajdštejna. Za třicetileté války byl Lukov jedním z center valašských rebelií. Pak postupem času ztratil svůj strategický i vojenský význam a v závěru 18. století začal chátrat. Zpustl, pro lidi z okolí se stal zdrojem levného stavebního materiálu, zarostl křovím a stromy, až se nakonec doslova „ztratil“. První pokusy o jeho záchranu začaly v polovině 20. století.

V 80. letech na ně navázaly archeologické výzkumy a poté i stavebně konzervační práce. Na obnově Lukova se dnes podílí Spolek přátel hradu Lukova a Hnutí Brontosaurus. Pokud se rozhodnete Lukov prozkoumat, na rozdíl od jiných podobných památek ve Zlínském kraji si musíte dát trochu do těla.

K Lukovu se nedá přijet či přijít jednoduše po silnici, čeká vás stoupání do kopce po lesní pěšině. Terén ale zároveň není natolik těžký a cíl pochodu natolik vzdálený, aby jej nezvládly i děti. Od menšího neplaceného parkoviště pod kopcem vám to volným tempem zabere asi tři čtvrtě hodiny.

Dobývání hradu ve starém sklepení

Zdi zříceniny se dlouho ukrývají za stromy a keři. Když se ale nakonec nahoře ukážou v plné kráse, o to víc překvapí svou majestátností. Přes dřevěný most projdete ke vstupní věži a za ní už se můžete věnovat objevování areálu. Zvláště v létě tu panuje čilý ruch díky hemžení brigádníků, kteří soustavně pracují na obnově zříceniny. Postupně se tak odkrývají bývalé zdi i celé sály.

Ve vstupní věži je například k vidění výstava historických artefaktů, které byly na hradě objeveny. Na jiném místě sestoupíte do podzemí, kde je instalována nejnovější atrakce – panoráma dobývání hradu uherskými vojsky.

Jedním z nejhezčích zážitků při návštěvě Lukova je ovšem pohled z nejvýše položené části areálu, který si nezadá s efektní vyhlídkou z rozhledny. Je odsud vidět kilometry daleko, na okolní zalesněné kopce i vesnice.

V hradním areálu sice není bufet, hlady a žízní ale trpět nebudete. Základní sortiment tatranek a nápojů koupíte v pokladně, kde mají i turistické známky a pohlednice. Sytější svačinu nebo oběd si můžete dát třeba ve Štípském šenku poblíž Zoo Zlín, jehož předností je vedle vynikající a cenově dostupné kuchyně také venkovní kryté posezení a dětský koutek s houpačkami, pískovištěm a skluzavkou.

Zažijte Den stromů a strašidelné prohlídky

Velký podíl na oblibě Lukova mají i doprovodné akce, které tu pořádá Spolek přátel hradu Lukova. Tou nejbližší bude 21. května Den stromů. Návštěvníci budou moci sledovat odborné ošetření dvou památných stromů v areálu hradu. Uskuteční se i výstava fotografií vzácných stromů, děti si budou moci vyzkoušet stromolezectví a lanovou dráhu na stromech a zasoutěžit o ceny.

Během sezóny se dále chystá třeba červencová Strašidelná prohlídka nebo srpnový Den prezentace hradu s tradičním hudebním festivalem Lukovské kokrhání.

Pověsti tvrdí, že je pod hradem poklad

Říká se, že kopec pod zříceninou hradu Lukov je protkán podzemními chodbami a v nich se ukrývá poklad ohromné hodnoty. Podle jedné pověsti se před lety chystal mladý hradní pán Šternberk na válečné tažení. Protože nikomu nevěřil, ani purkrabímu, chtěl po dobu své nepřítomnosti ukrýt rodové bohatství do bezpečí. Rozhodl se zazdít ho v hradním podzemí.

Pověřil panoše, aby mu přivedl zručného zedníka, do podzemí ho odvedli oklikami se zavázanýma očima, a když mu je rozvázali, stál mladík v úzké chodbě před sklepem zaplněným železnými bednami neznámého obsahu. Na pokyn hradního pána se pustil do zazdívání, pán jej bohatě odměnil a zavázal slibem mlčenlivosti. Při válečném tažení hradní pán zahynul.

Po jisté době si purkrabí vzpomněl na divné okolnosti, za nichž před pánovým odjezdem náhle zmizely z hradních komnat veškeré cennosti. Nakonec se dopátral i zedníka a pod různými hrozbami z něj vymámil, co oné noci na hradě dělal. Vypravili se do podzemí, několikrát ho prošli, a i když některé stěny zbořili, skrýš nenalezli. Stejně tak zůstává záhadou i údajná existence tajné chodby z hradu.

Podle pověstí se díky ní kdysi zachránila hradní paní se synem, když prchli těsně před dobytím Lukova švédskými vojsky. Šli prý celou noc, než se dostali ven. Ani poklad, ani tajnou chodbu však zatím nikdo neobjevil.