Článek
Ratíškovická železniční trať byla původně vystavěna pro přepravu uhlí z blízkých lignitových dolů k výklopníku v Sudoměřicích, odkud pak náklad putoval po vodní cestě Baťovým kanálem do Otrokovic na Zlínsku. Když těžba v dolech skončila, ovládli trať namísto železničních souprav turisté.
Občerstvení před jízdou
Půjčovnu drezín najdete u lesa na okraji Ratíškovic. Už zdálky k ní lákají dva odstavené železniční vagóny, v nichž je zřízeno tematické muzeum.
Než se vydáte na výlet drezínou, můžete se tu občerstvit v malém bufetu, obdivovat interiér starého osobního vagónu s dřevěnými lavicemi, a dokonce i kamny pro zahřátí pasažérů, figuríny v původních železničářských a hornických uniformách či dobové fotografie.
Informační panely na stěnách stručně přibližují historii zdejších dolů i železnice. Dozvíte se mimo jiné, že lignit se v okolí Ratíškovic těžil od 30. let, kdy hnědé uhlí jako levný zdroj energie začala využívat firma Baťa pro svou teplárnu v Otrokovicích, která zásobovala celý tovární komplex v sousedním Zlíně.
Po válce těžba uhlí pokračovala již pod hlavičkou jiných společností a trať byla využívána pro nákladní i osobní dopravu do doby, než bylo uhlí v 90. letech 20. století vytěženo. V roce 2002 provoz na trati definitivně ustal. Hned rok nato se však v hlavách nadšenců zrodil nápad provozovat trať pro turisty.
První návštěvníci se po ní svezli v květnu 2004. Od té doby si vyjížďku na drezíně vyzkoušelo již přes 14 tisíc zájemců.
S drezínou napříč borovicovým lesem
Zájem o půjčení drezíny je značný a kapacita omezená, proto je vždy lepší termín si rezervovat předem.
Před jízdou absolvujete krátkou instruktáž a pak už můžete vyrazit vstříc neobvyklému dobrodružství. Pro vyjížďky turistů je připraven úsek dlouhý zhruba tři kilometry.
Trasu tam a zpátky projedete pohodovým tempem ani ne za hodinu – což je dostačující doba pro to, abyste si s drezínou dostatečně „pohráli“ a přitom se nestihli začít nudit.
Železniční trať lemuje jednu z nejkrásnějších přírodních lokalit regionu – převážně borovicový les zvaný Doubrava, který je vyhlášeným houbařským místem. Čeká vás klidná odpočinková projížďka ztichlou krajinou, ve stínu stromů, pro mnohé vylepšená i lehkým mrazením v zádech – co kdyby se ze zatáčky nečekaně vyřítil vlak...
Nevítaný střet ale opravdu nehrozí, trať je zaslepená na obou koncích a nepotkáte tu nikoho jiného než houbaře a pejskaře na blízké lesní pěšině. Klidně tak můžete z drezíny kdekoli vystoupit, protáhnout se a projít po okolí a mezi stromy. Až dojedete na konec trati, pouze přehodíte šlapací násady a vyrazíte stejnou trasou zpět.
Drezína
Je lehké kolejové vozidlo sloužící pro dopravu několika málo pasažérů, většinou pro služební účely. Může být poháněna mechanicky nebo je vybavena motorem. Název je odvozen od jména vynálezce Karla Draise, konstruktéra předchůdce dnešních jízdních kol.
Drezíny byly budovány na principu jízdních kol, motocyklů nebo automobilů. Existovaly i drezíny postavené jako jednoduchý vůz s klikou a dvouzvratnou pákou (pumpovací drezína – obdoba principu starých ručních hasičských stříkaček).
Obavy, jestli drezínu „ušlápnete“, nejsou na místě. Zvládnou ji návštěvníci takřka všeho věku a fyzické kondice. Až na zhruba stometrový, nepatrně svažitý úsek šlapete celou dobu po rovince a náročnost odpovídá jízdě s lehkým převodem běžného kola. A pokud se vás vydá na výšlap víc, můžete se cestou spravedlivě prostřídat.