Ratíškovická železniční trať byla původně vystavěna pro přepravu uhlí z blízkých lignitových dolů k výklopníku v Sudoměřicích, odkud pak náklad putoval po vodní cestě Baťovým kanálem do Otrokovic na Zlínsku. Když těžba v dolech skončila, ovládli trať namísto železničních souprav turisté.

Občerstvení před jízdou

Půjčovnu drezín najdete u lesa na okraji Ratíškovic. Už zdálky k ní lákají dva odstavené železniční vagóny, v nichž je zřízeno tematické muzeum.

Než se vydáte na výlet drezínou, můžete se tu občerstvit v malém bufetu, obdivovat interiér starého osobního vagónu s dřevěnými lavicemi, a dokonce i kamny pro zahřátí pasažérů, figuríny v původních železničářských a hornických uniformách či dobové fotografie.

Informační panely na stěnách stručně přibližují historii zdejších dolů i železnice. Dozvíte se mimo jiné, že lignit se v okolí Ratíškovic těžil od 30. let, kdy hnědé uhlí jako levný zdroj energie začala využívat firma Baťa pro svou teplárnu v Otrokovicích, která zásobovala celý tovární komplex v sousedním Zlíně.

Po válce těžba uhlí pokračovala již pod hlavičkou jiných společností a trať byla využívána pro nákladní i osobní dopravu do doby, než bylo uhlí v 90. letech 20. století vytěženo. V roce 2002 provoz na trati definitivně ustal. Hned rok nato se však v hlavách nadšenců zrodil nápad provozovat trať pro turisty.

První návštěvníci se po ní svezli v květnu 2004. Od té doby si vyjížďku na drezíně vyzkoušelo již přes 14 tisíc zájemců.

S drezínou napříč borovicovým lesem

Zájem o půjčení drezíny je značný a kapacita omezená, proto je vždy lepší termín si rezervovat předem.

Před jízdou absolvujete krátkou instruktáž a pak už můžete vyrazit vstříc neobvyklému dobrodružství. Pro vyjížďky turistů je připraven úsek dlouhý zhruba tři kilometry.

Trasu tam a zpátky projedete pohodovým tempem ani ne za hodinu – což je dostačující doba pro to, abyste si s drezínou dostatečně „pohráli“ a přitom se nestihli začít nudit.
Železniční trať lemuje jednu z nejkrásnějších přírodních lokalit regionu – převážně borovicový les zvaný Doubrava, který je vyhlášeným houbařským místem. Čeká vás klidná odpočinková projížďka ztichlou krajinou, ve stínu stromů, pro mnohé vylepšená i lehkým mrazením v zádech – co kdyby se ze zatáčky nečekaně vyřítil vlak...

Nevítaný střet ale opravdu nehrozí, trať je zaslepená na obou koncích a nepotkáte tu nikoho jiného než houbaře a pejskaře na blízké lesní pěšině. Klidně tak můžete z drezíny kdekoli vystoupit, protáhnout se a projít po okolí a mezi stromy. Až dojedete na konec trati, pouze přehodíte šlapací násady a vyrazíte stejnou trasou zpět.

Obavy, jestli drezínu „ušlápnete“, nejsou na místě. Zvládnou ji návštěvníci takřka všeho věku a fyzické kondice. Až na zhruba stometrový, nepatrně svažitý úsek šlapete celou dobu po rovince a náročnost odpovídá jízdě s lehkým převodem běžného kola. A pokud se vás vydá na výšlap víc, můžete se cestou spravedlivě prostřídat.