Expozice má dvě části. V horní místnosti je na pseudopergamenech vytištěno množství legend a pověstí s doprovodnými ilustracemi. Hned u vchodu vás přivítá postava v mnišské kápi stojící nad rozevřenou Knihou pověstí. A pak už se nestačíte divit, co všechno si lidská mysl nevymyslela pro pobavení i poděšení.

S nadsázkou a recesí do světa čar a magie

Zajímavé je, že figury jakoby vystupovaly ze stěny, takže vidíte jen části těl s patřičnými popisky. Řada věcí je v nadnesené, téměř recesistické rovině, ale sem patří, přesně tady, ve starém domě, mají mezi ostatními předměty a figurami své místo.

Perfektně jsou vyvedeny střevíčky z chleba, které si prý v době velkého hladu v Praze nechala ušít hraběnka v Černínském paláci. A protože rozmarná kráska ještě své tělo smáčela v lázni ze šampaňského, přilétlo devět čertů, botky jí vzplály, čerti hraběnku roztrhali na cucky a odnesli do pekel.

Trochu si to odporuje s tím, že prý dodnes bloudí palácem a nikdo neví, jak ji vysvobodit. Jak může být zároveň v pekle a ještě na ministerstvu zahraničních věcí?

Ve velké skříni jsou rekvizity připomínající Chlupáče. Prý strašil v nynější ulici Karoliny Světlé, hlídal u rotundy svatého Kříže, aby to nebylo místo hříchu. Věděl proč, v bývalé faře byl hambinec. Chlupáč údajně na jednu prostitutku zaútočil a pokousal ji. Dosáhl svého, nevěstinec zrušili.

Po schodišti sejdete kolem vychechtaného obličeje skřeta do podzemí. Pokud si nedáte pozor, přišlápnete ruce Turkovi z Ungeltu.

Pozor, zprava jede kostlivec!

Tady dole už je opravdový kabinet hrůzy. V místnosti za Turkem leží golem, další z pražských legend, těch mělo židovské město mnoho. Hliněného slouhu prý stvořil rabín, jenže zlověstná postava se mu vymkla z rukou a rabín ji musel „odšémovat“. Řada lidí v existenci golema věří a hledá ho. Vážně ho bral i E. E. Kisch.

Za kvílení a úpění neidentifikovatelných duchů narazíte na kostlivce v ohnivém voze, ten si musíte domyslet, kostlivec třímá opratě vedoucí kamsi. Kostroun patří k Jánskému vršku, sem přijíždí vždy v pátek v noci. S prvním kohoutím zakokrháním mizí. Proč tu jezdí, není známo, ani co ho nyní plaší, když kohouta v Praze těžko najdete.

Když se otočíte, uvidíte vodníka jako z Drdových pohádek. Jmenuje se Kabourek a chodil po hospodách koštovat pivo. Dobrá hospoda se poznala podle toho, že v ní seděl vodník. Pak přišlo rádio a televize a vodníka to vyhnalo. Postává prý venku, tu a tam si řekne kolemjdoucím o lahváč. To druhý hastrman, uklizený v rákosí, je jednoznačně vltavský „topič dušiček“ od Karlova mostu.

Perfektně jsou vyvedena další strašidla. Kuplířka s probitým a uříznutým jazykem. Nabídla prý nějakému šlechtici místo panny pohlavně nakaženou ženštinu, chlapík se rozlítil a přibil měšťanku Kuličkovou, jak se nebohá jmenovala, na vrata. Vysvobozena bude, až se najde panna, která se zhýralému šlechtici oddá. Zakloníte-li hlavu, uvidíte čerta z Vyšehradu, jak nese sloup. Typická sázka mnicha s čertem, rohatý nikdy nic nedonese včas.

Kde mám hlavu?

A tak můžeme pokračovat kolem pražských strašidel od bezhlavé herečky Laury přes bezhlavého rytíře. Je zajímavé, kolik strašidel chodilo s obnaženým krkem. Ve tmě u dveří s templářem bez hlavy stojí mnich z Celetné, který zabil prostitutku.

Uvidíme zazděnou jeptišku spolu se skřítky, kteří už strašili Otce vlasti Karla IV. Tři bílé postavy bez hlavy, kolem nichž vystoupáte k východu, mají představovat české pány popravené při staroměstské exekuci.

Jak muzeum vznikalo

Určitě se tu nudit nebudete, bát možná, ale leccos se o staré Praze dozvíte. Její genius loci je nepřekonatelný. Podnět ke vzniku muzea dali spolutvůrci Filip Jan Zvolský (texty pověstí) a Helena Zvolská (kostýmy strašidel).

Původně uvažovali o muzeu upírů v Čelákovicích, pak se ale zaměřili na Prahu, na pražské pověsti a strašidla. „To téma je mi velmi blízké, neboť jsem vyrůstal na Malé Straně a mojí velkou touhou bylo organizovat vycházky s povídáním o strašidlech. Tento sen jsem si v muzeu splnil a každý měsíc zhruba třikrát vycházím do ulic jako strašidelný průvodce a vyprávím pověsti v místech, kde se odehrály. Máme již šest různých tras, na podzim přidáme sedmou,“ říká Filip Zvolský.

„Pokud jde o expozici, uličku duchů, tedy kulisu staré Prahy, tu vytvořili studenti a absolventi DAMU – oboru scénografie v čele s Nikolou Tempírem a Karlem Čapkem. Autorem kreseb a hlav strašidel je ukrajinský umělec Kristian Cubera, plastiky strašidel vystupujících ze zdi vytvořila keramička Eliška Sochůrková, interaktivní exponáty jsou dílem Karla Čapka,“ dodává Zvolský.

www.muzeumpovesti.cz