Článek
Až industrializace tomu zde dala na klobouk. Ale povznesme se nad to, že nádherný výhled údolím na hluboké lesy je rozerván kravínem nebo rozpadávajícím se prasečákem. Hrad Vysoký Chlumec vévodí celému kraji, Lobkowiczové shlížejí na zbytek svého bývalého panství, v podhradí vesele pobublává v pivovaru zrzavá voda.
Sláva hrabivému regentovi
Sedlčansku se přezdívá kraj balvanů. Nejedná se o neotesané lidi, ale mohutné šutry, kam se podíváte. Zrovna jako v pískovcových skalních městech i zde pracovala po staletí lidská fantazie. Mohutné žulové balvany jsou volně rozházené ve svazích, v prohlubních, v rybnících. Lidé jim začali dávat jména, a tak tu najdeme třeba Žábu, Hřib, ale také Čertův kámen.
Mohli bychom se Sedlčanskem toulat křížem krážem, navštívit třeba rozhlednu na Onom Světě nebo na Kunínku. Jít se podívat k některému ze starých mlýnů. Zavítat do Obděnic, údajného místa odpočinku slavného zakladatele rožmberských rybníků Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Rybníky v kraji jsou jeho dílem a byly vždy velmi výnosné.
Vždycky jsem si spojoval rožmberský rod s jižními Čechami. Pětilistá růže pro mě znamenala třeba Krumlov, Jindřichův Hradec, Landštejn, Třeboň, zkrátka rybníkářský kraj u rakouských hranic. Ale Rožmberkové byli úzce spjatí i se středním Povltavím. Ve 14. století jim patřila trhová ves Sedlčany, vlastnili i místní zlaté doly. Vrátit je museli královské koruně za vlády Karla IV. Rožmberská růže je v sedlčanském městském znaku.
Regent Krčín byl sice význačným stavitelem, ale hlavní pro něho byl zisk. Když získal Sedlčany, začal zde vybírat tak vysoké mýto od projíždějících kupců, až se městu začali vyhýbat. Dokonce se prý dostal do spolku s čertem.
Čert je také motem Sedlčanska, poházené balvany jdou na jeho vrub. Je zajímavé, že na to, co měl páchat lidem za zlo, byl to vždycky velký a nepoučitelný trouba. Kolikrát na něj stačil trik s kohoutím kokrháním. Copak se v pekle nemohli domluvit, když měli takovou moc, a kokrháče jednoduše poslat do nebe?
Od čerta k Husovi
Vypravme se po stopách balvanů a viklanů petrovickou naučnou stezkou – vede těmi nejhezčími partiemi kraje. Vyrazíme z Petrovic, městečka asi 16 kilometrů jižně od Sedlčan. Tady začne naše putování. Pro ty zdatné se dá ujít sedmadvacet kilometrů za den v pohodě, pro popojížděče autem nebo cyklisty je to naprostá brnkačka.
Viklan nad Petrovicemi, čili kámen na kameni ležící a viklající se při rozhoupání, je největší v oblasti. Jmenuje se Vrškámen nebo také Čertův kámen. Druhé jméno se vztahuje právě ke Krčínovi. Pohodil ho zde čert stavící v Obděnicích Krčínovi tvrz. Rýhy na balvanu jsou údajně od řetězu, kterým ho měl pekelník omotán. V obděnickém kostele si nechal rybníkář zbudovat hrobku. Najdeme tu jeho náhrobní kámen, ale kde jsou ostatky, to se nepodařilo určit. Na epitafu chybí i datum úmrtí.
Nedaleko Petrovic, na kopci Kačena, nazvaném po Krčínově manželce Kateřině, leží a stojí velký shluk balvanů. V některých eroze vyhlodala prohlubně, takže jsou obřími miskami. Další mají třeba tvar dvousedátka. Ale největší zajímavostí je viklan Husova kazatelna. Prý tu kázal Hus při nuceném odchodu z Prahy. Jen doufám, že ne na vrchu, to by se mu točila pěkně hlava, a co by to dokázalo udělat s věřícími, těžko říct. Další z kamenů nese jméno Puklé srdce.
Stezka pokračuje přes Divišovu jeskyni, několik mlýnů – Radášův, Červený a Míkův k rozhledně Kuníček. V závěru je do balvanů u cesty vytesána křížová cesta mezi osadami Kuníček a Kuní. Měří dva kilometry a nádherně zapadá jako korály navlečené odnikud nikam jen mezi dobrými lidmi do překrásné přírody vrchů, rybníků a balvanů. Do Sedlčanska. Z Kuníčku už je zpět do Petrovic pár kilometrů.
