Bohatnoucí měšťané měli dostatek peněz na výstavbu reprezentativních renesančních kamenných domů. A protože v následujících staletích jejich příjmy klesaly, takže majitelé neměli na přestavby svých nemovitostí finance, dochoval se tu do dnešních dnů unikátní architektonicko urbanistický celek, který směle konkuruje nedaleké Telči.

Dějiny města ve dvacátém století pak v plné tragice ovlivnila existence významné židovské komunity, rozprášené s nástupem fašismu, dvojí vystěhování obyvatel – nejprve pomnichovský odsun Čechů, následně poválečný odsun Němců, a po nástupu komunismu i těsná blízkost rakouských hranic a stavba železné opony. Slavonice se ocitly v hraničním pásmu. I přesto, že koncem 50. let byl do města přístup částečně umožněn a roku 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací, znovuzrození prožily až po roce 1989.

Renesanční náměstí

Zájem návštěvníků Slavonic se soustředí zejména na centrum, tvořené dvěma náměstími – Míru a Horním, mezi nimiž se tyčí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a zpřístupněná městská věž. Na její vyhlídkový ochoz ve výšce 35 metrů vede 172 schodů. Víc než dvacet z dochovaných renesančních domů zdobí figurální, ornamentální i architektonická sgrafita, na větším z náměstí stojí renesanční nádrž se sochou Panny Marie. Dochovaly se také dvě z původně tří městských bran a část hradeb včetně půlkruhových bašt.

O historii města vypráví expozice v Městském muzeu, dobrodružné povahy mohou její část prožít na vlastní kůži ve slavonickém podzemí. Od roku 1998 se provází po dvou trasách, vedoucích pod náměstím takzvanými lochy, propojenými odvodňovací štolou.

Kde mají samorosty své muzeum

Zavítáte-li do Slavonic na vícedenní pobyt, nemusíte se obávat, že byste vyčerpali možnosti, které zdejší region nabízí. Z města je možné podnikat řadu cyklistických nebo pěších výletů, rozmanité cíle slibují i vycházky do blízkého okolí. Například zhruba půldenní vycházka vede okolo poutního kostela Božího Těla přes muzeum samorostů až k linii pevnostního opevnění, případně ještě dále k zaniklé středověké vesnici Pfaffenschlag, vypálené husity.

Muzeum samorostů, nacházející se blízko bývalé myslivny u silnice ze Slavonic na Stálkov, nemůže nikdo minout. Ačkoliv subtilnější exponáty jsou schovány ve stodole a dalších dvou místnostech domu, na zahradě lákají k návštěvě rozměrné samorostlé lavice a totemy. „Za těch čtyřicet let, co se samorostům věnuju, jsem jich udělal na dvanáct set,“ pochlubil se Karel Tůma, který často návštěvníky osobně provází. Osobitě a s obrovským nadšením dokáže hovořit o každém samorostu, ale i o lese a životě v něm. Vystavena tu jsou i některá jeho díla, která se objevila ve filmu Cesta z města, jehož některé scény se natáčely i v Tůmově domě.

Zhruba 1,5 kilometru od muzea samorostů jsou zpřístupněny dva bunkry vzor 37, tzv. řopíky. Zdejší vojenští nadšenci je uvedli do původní podoby z dob mobilizace v září roku 1938. Do bunkru se vejde maximálně pět šest osob, každé takové skupince však průvodce ochotně vypráví o době, kdy bylo opevnění budováno, i o jeho vybavení, včetně lehkého a těžkého kulometu. V areálu je zvenčí opraveno dalších šest objektů, nechybí pozorovací a střelecké průseky, položeny tu jsou stovky metrů protipěchotních a protitankových překážek.

Na zpáteční cestě se můžeme občerstvit v Bejčkově mlýně, kde zejména dětští účastníci výpravy přivítají domácí zoo a botanickou zahradu.

Po Graselově stezce k vodní pile

Okolí Slavonic tvoří krásná, ale drsná krajina, které se ne nadarmo přezdívá Česká Kanada. V minulosti například skýtala příležitost k úkrytu zdejšímu slavnému loupežníkovi – Johannu Graselovi. Na přelomu 18. a 19. století tu spolu se svými kumpány provozoval svou loupežnickou živnost.

Dodnes se nám po něm dochovalo označení grázl pro nehodného člověka. A na Slavonicku ho připomínají například Graselovy naučné stezky, z nichž ta nejstarší vede ze Slavonic přes Český Rudolec do Dolního Bolíkova, odkud se můžeme vrátit do Slavonic vlakem.

Na její trase si můžeme prohlédnout takzvanou Graselovu sluj, v níž se lapka údajně skrýval, nebo Schillerovy kameny, na nichž se slavný spisovatel inspiroval k napsání svého díla Loupežníci. Jednotlivá zastavení však nepřipomínají pouze Johanna Grasela, ale seznamují i s přírodou zdejšího regionu, s jeho historií a způsobem života jeho obyvatel.

Před obcí Český Rudolec, v níž stojí novogotická stavba zámku, přezdívaná Malá Hluboká, navštíví stezka osadu Peníkov. Unikátem je zdejší vodní pila. Každou středu a sobotu od 14 hodin se tu znovu roztáčí vodní kolo a pila se spustí (v září a říjnu pouze v sobotu). Milovníky historie však jistě objekt zaujme i v době, kdy není v provozu.