Panský dvůr Albertovec, dříve Hilvetihof, založil v roce 1818 Eduard, kníže Lichnovský. Jednalo se o významné hospodářské středisko, které bylo centrálním sídlem panství. Patřily k němu pozemky na území jihovýchodního Pruska, dnešního Polska a Slezska od Hlučína po Ratiboř. Albertovec patřil Lichnovským až do roku 1945. O sedm let později sem byl přemístěn tehdejší Státní hřebčín Hostouň, jenž choval jezdecké koně.

Po sametové revoluci získal hřebčín v privatizaci Vít Holý. „Restartovat“ dvůr se mu ale nepodařilo. Nakonec v roce 2000 přešel zanedbaný hřebčín do rukou Luboše Vondráčka. O pět let později se majitelem hřebčína, polorozpadlých budov a stáda se 182 koňmi stal Josef Hájek.

Začalo blýskání na lepší budoucnost

„Značná část objektů je po rekonstrukci. Ale protože areál je rozsáhlý, je ještě řada objektů, které na spravení čekají,“ vysvětlil současný majitel Albertovce Josef Hájek, který převzal dvůr po svém otci. Svůj úkol v Albertovci vidí jasně: „Spravovat jednotlivé objekty a dávat jim smysl.“ V těch, co mají už rekonstrukci za sebou, je kromě administrativy a stájí například restaurace či penzion.

Jméno, například v uměleckých kruzích, si už za pár let získala místní galerie. „Vznikla z hurá nápadu v červenci 2007 v prostorech bývalé rezidenční budovy, ve které kdysi bývalo sídlo státního podniku,“ řekl Hájek na adresu budovy, která vypadá jako malý zámeček.

„Dali jsme ho na dobu dvou let mladým začínajícím umělcům. Ti objekt využívali do konce loňského roku. Dnes galerie nefunguje, prostor je uzavřen. Ale to jen proto, že na tomto místě připravujeme vybudování stálé galerie, která bude zaměřena na historii Albertovce, okolí a rod Lichnovských, původních majitelů panství,“ prozradil.

Hlavní slovo mají koně

V albertoveckých stájích kdysi ržálo i 400 koní, nyní je situace jiná. „Velkochov nebýval nikdy rentabilní. Zaměřujeme se proto na služby pro koně, respektive jejich majitele,“ naznačil Hájek, jakým směrem se bude Albertovec, v souvislosti s koňmi, ubírat. Ujistil ale, že udrží malochov.

„Kůň do areálu Albertovce historicky patří, dvůr se bez koní neobejde, je to kulisa. Kromě služeb ale podporujeme i voltižní oddíl a samozřejmě dostihovou stáj.“ Hájek chce i nadále držet tradici dostihů. Ty se tady pořádaly pravidelně od 60. let minulého století. Poté zanikly, aby je tehdy ještě Hájkův otec v roce 2006 po 17 letech obnovil.

„Za posledních pět let tady byla na dostizích nejnižší návštěvnost okolo šesti tisíc, a to jen kvůli špatnému počasí,“ poznamenal Josef Hájek mladší, jehož snem je vrátit do Albertovce jeden z kvalifikačních dostihů Velké pardubické.

Nejen koně, ale i příroda

Nejen samotný Albertovec však stojí za návštěvu. I v nedalekém okolí lze najít přírodní poklady. Mezi ně například patří komplex mokřadních luk, pozůstatků slepých meandrů a ramen, rašelinišť a zaplavených tůní v nivě řeky Opavy a říčky Štěpánky, nazývající se Koutské a Zábřežské louky.

Ty jsou od roku 1979 přírodní rezervací. Za pozastavení stojí i lesní komplex Hranečník, ukrývající rozsáhlá hnízdiště volavek popelavých. Ty hnízdí zhruba na třetině chráněného území o rozloze pět hektarů. Zajímavou lokalitou je také Hněvošický háj, izolovaná soustava lip, dubů a habrů, potůčků, pramenišť a pařezových mýtin.

V korunách stromů rezervace hnízdí ostříž lesní či slavíci. Přírodní krásy skrývá i nedaleký Chuchelenský les, rybník Nezmar či albertovecká bažantnice. „Nejen v Albertovci, ale i v okolí je spousta krásných míst – Velké Hoštice, Kravaře, Šilheřovice, Chuchelná...,“ upozornil Hájek.