„Hospodaříme tady už čtvrtou generaci, mlýn byl ale od války nefunkční, všechno jsme museli zrekonstruovat, včetně rybníků. Dřevo bereme z vlastních lesů,“ říká Vladimír Kuncl s tím, že naštěstí se na něj nemusejí spoléhat a šetřit nemusejí ani s elektřinou.

Ve mlýně ji totiž už od roku 1986 vyrábí turbína poháněná mlýnským kolem, a tak jsou zcela soběstační. Vodní kolo o průměru tři a půl metru a výkonu sedmi koňských sil pohání zrekonstruovanou jednorámovou pilu z počátku minulého století.

„Je to nejekologičtější způsob výroby elektřiny, nechápu, proč to stát mnohem víc nepodporuje,“ dodává majitel romantické venkovské samoty.

Její krása učarovala i filmařům, kteří tady natáčeli třeba seriál Hop nebo trop. „Nejdřív chtěli použít záběry jen ze dvora, pak se jim líbil rybník a nakonec i náš sklep,“ vzpomíná drobná tmavovlasá Dana, jež se v domě stará o dva velké apartmány pro hosty.

„Nahoru se vejde pět lidí, dole je místo pro čtyři. My sami bydlíme ve druhé části, která původně patřila k mlýnu,“ upřesňuje. Dospělí platí za noc 290 korun, děti do deseti let 160.

Chov skotu, kamerunských ovcí nebo koní

Návštěvníci ovšem oceňují i zdejší ekologicky obhospodařované pozemky, chov skotu, kamerunských ovcí nebo koní. Mezi nimi převažují čeští teplokrevníci, jsou tu ale i lipicáni. Pokud hosté chtějí, mohou si zaplatit vyjížďky, místní se vozí za pomoc při péči o zvířata. Jen slepicím se tady moc nedaří, liška už několikrát zle zaúřadovala v jejich kurníku. Syn, umělecký kovář, jehož dílna je také v areálu mlýna, začal tady po letech chovat pávy.

„Ty jsem dostala kdysi dávno jako svatební dar, pamatoval si, jak jsou nádherní, a tak si je znovu pořídil,“ říká Dana Kunclová. Mlýn podle ní některé rodiny přitahuje tak, že sem jezdí už roky. „Máme třeba Němce, kteří u nás byli už po dvaačtyřicáté, jezdili i čtyřikrát za rok. Provoz máme celý rok.“

Letos, díky nadílce sněhu, stačilo uhrabat stopy a hned se dalo kolem mlýna závodit. V létě se tu zase pořádá triatlon. A co Kunclovi při provozování ekofarmy trápí? Prý snad jen nesmyslné nařízení úředníků, kdy museli od silnice odstranit ceduli, která ukazovala, jak se k jejich opuštěnému mlýnu dostat. „Stěží sem teď někdo bez optání trefí. Že jsou ale všude obrovské billboardy, to nikomu nevadí,“ říká rozhořčeně paní ze mlýna.