Článek
Přestože „žije“ v jejich stínu, Guatemala nabízí všechno, co Spojené státy mexické, navíc na menší ploše. Uvidíte barevné scenérie jako vytržené ze stránek časopisu National Geographic. Indiánské ženy ve vyšívaných blůzách huipil kojí na veřejnosti děti, zatímco kolem nevšímavě procházejí úředníci upnutí v tmavých oblecích.
Za zubatou siluetou mrakodrapů se zvedají bílé krajky činných vulkánů. I ve čtyřicetistupňovém vedru mají špičky obalené ledem. Nespoutané hory přecházejí v pralesy. A občas se nad vrcholky stromů zableskne bílá ploška obalená barevnými tečkami turistů – špička chrámu uprostřed měst, která dávno zanikla.
Co bylo zaznamenáno v kámen
Nejznámější jsou ruiny mayského města Tikal v departmentu El Petén. Už před čtyřiceti lety byly vyhlášeny za kulturní památku světového významu a ochranu nad nimi převzalo UNESCO.
Na ploše 160 kilometrů čtverečních v něm žilo až sto tisíc lidí. Dnes je největším lákadlem působivé obřadní náměstí o rozměrech 1180 × 328 metrů uzavřené z jižní a severní strany Chrámem velkého jaguára a Chrámem masek. První z nich má devět stupňovitých teras a stoupá do výše 44 metrů. Do tří místností téměř na dotek pod oblohou měli přístup jen členové kněžstva.
Sklopíte-li zrak níž, rozpoznáte v blízké zeleni i stěny míčového hřiště, rezervoárů na vodu či pobořeného pětiposchoďového paláce, který zřejmě sloužil jako rezidence aristokracie.
O náčelnících Tikalu se dochovalo 39 detailních záznamů na kamenných stélách. Poslední vztyčená stéla s číslem 11 se datuje do roku 869, ale v té době již město zarůstala bujná vegetace a „Místo hlasů“, jak zní doslovný překlad Tikalu z mayštiny, oněmělo.
Chlouba španělského království
Podobný osud potkal na čas i Antiguu, pozdější hlavní město Guatemaly. Když se po ničivém zemětřesení v roce 1773 vláda rozhodla, že ho připraví o jeho administrativní roli a všechny úřady přesune do Guatemala City, vypadalo to, že z trosek nepovstane. Až čas ukázal, že co je krásné a hodnotné, to nemizí. Zatímco z Guatemala City je v současnosti špinavá metropole s vysokou kriminalitou, Antigua je oblíbený cíl turistů, navíc též pod patronátem UNESCO.
Žádný div. Její historie sahá do roku 1541, kdy v malebném údolí pod sopkami Fuego, Aqua a Acatenango začali lidé budovat město, které mělo být podobně jako Mexico City či Lima chloubou kolonií.
Vznešené chrámy, nádherné kláštery, nemocnice a školy rostly jak houby po dešti. Jednotlivé evropské misijní řády se tam předháněly v okázalosti, a tak vznikl i slavný oblouk Arco de Santa Catalina, kostel La Merced nebo dnes polorozpadlý klášter San Francisco. Když se země pod Antiguou otřásla poprvé (v roce 1717), poničené domy zachránil nový stavební boom. Otřesy půdy v roce 1773 však trvaly dvanáct měsíců a většina obyvatel odešla.
Paradoxně se vrátili jejich potomci a místo znovu oživili. Dnes křivolaké uličky dlážděné kameny lemují barevné domky, vilky a příjemné malé restaurace. Unikátní divadlo se tam odehrává také o Velikonocích, kdy obyvatelé pokrývají ulice „alfombras“, tedy koberci s náboženskými motivy. Materiálům se meze nekladou, a tak jsou z obarvených pilin, z květin, ze zeleniny či z drceného obarveného skla. A všechny omamně voní kadidlem.
Jezero zrcadlící nebe
Jakmile se nabažíte civilizace, vydejte se k jezeru Atitlán. Jako výchozí bod slouží městečko Panajachel. Za poslední desetiletí se stalo domovem lidí z celého světa, kteří si tam jezdí po vzoru hippies odpočinout a načerpat trochu oné mystické atmosféry. Stačí si ale v přístavišti za pár korun či spíš místních quetzalů sednout do malé dodávky a brzy dorazíte do některé z méně známých jezerních vesnic.
Nejimpozantnější zůstává Santiago Atitlán – středisko tzutujilských Mayů, kteří se snaží dodržovat zvyky a tradice svých předků. Další vesnice, San Pedro La Laguna je zase výchozím bodem k putování na vrchol stejnojmenného vulkánu, který se vypíná do výše 3020 metrů. Bez průvodce však na pětihodinovou túru zapomeňte – jen vesničané znají cestu.
Pro milovníky kávy
Dalším lákadlem Guatemaly jsou kávové plantáže. Nejkvalitnější zrnka pocházejí ze zamlženého pohoří Alta Verapaz, což znamená „věčný mír“. A keříky kávy podobný poklid opravdu navozují. Z dálky vypadají jako obrovské zelené vlny, které se přelévají z vršku do údolí a zase zpět. Zkušení degustátoři v originální chuti tmavě rudých bobulí poznají ovocné a vinné nádechy.
Těžko říct, který z těch tónů láká víc ptáka quetzala, po němž se nazývá i guatemalská měna. Odjakživa byl považován za božské stvoření, které směli „oškubat“ jen vybraní mayští kněží. Z jeho lesklých per se vyráběly ty nejdražší čelenky pro panovníky říše. A tak není divu, že když si jeden z indiánů všiml, jak létající bůh hoduje na bobulích nenápadného keře, napadlo ho okusit je také.
V městečku Cobán, ve výšce zhruba 1300 metrů nad mořem, dnes tak cucají semínka připomínající třešeň i malá děcka místo dudlíku a lehkou kávu „catadura“ popíjejí už od dvou let.
Inzertní sdělení:
Island byl odpradávna sídlem severských bohů. Dnes je však i snem mnoha turistů prahnoucích po nádherné přírodě, která je v rámci Evropy naprosto unikátní. Královské vodopády a gigantické ledovce vyrazí svou krásou dech i zkušenému cestovateli.
Vydejte se s cestovní kanceláří Delfín travel na vzrušující dovolenou do země ohně a ledu. Celým zájezdem vás bude provázet odborník na slovo vzatý - novinář a proslulý cestovatel Pavel Dobrovský!
NEVÁHEJTE!! Výprava plná nevšedních zážitků začíná již 17.9.2017.