Jezero králů na jihu Německa

A od těch dob se v nejjižnější části Německa nad jezerem Königssee vypíná mohutná hora s devíti vrcholy, kterou místní nazývají jménem krutého vládce – Watzmann. Tyčí se vysoko do nebe, kousek od něj ční druhý, menší vrchol, znázorňující královu ženu. Mezi nimi je pak sedm menších vrcholků, sedm malých „dětí“.

To je pouze jedna z několika legend, které se vážou k 2713 metrů vysoké hoře. Za dlouhá tisíciletí se zde nic nezměnilo, podobný pohled na Watzmanna i na sedm kilometrů dlouhé jezero se naskýtal i lidem, kteří už kolem roku 800 před Kristem těžili ze zdejších kopců sůl.

Königssee je úchvatné. Na jeho západním břehu se nachází malebný poutní kostel svatého Bartoloměje, vyzdobený krásnými barokními obrazy. Ke kostelíku je možné dojít pěšky a vychutnávat si pohled na nádhernou krajinu, nebo je možné využít nevelkou, sto let starou dřevěnou loď, která pravidelně jezdí po jezeře.

Kousek od nástupního mola, přímo na jezerní promenádě, se nachází pohodlný rodinný hotel se stejným názvem – Königssee. Nicméně mezi ta největší turistická lákadla patří… ale nepředbíhejme.

Je to přesně 88 let, kdy se na okraji Berchtesgadenu, v penzionu Moritz, na kopci Obersalzbergu ubytoval nenápadný Herr Wolf. Chodíval na procházky, k večeři si nikdy nedával maso a přes den posedával v hospůdkách a cosi psal. Byl tu spokojený. Proto si brzy pronajal malé venkovské sídlo Wachenfeld, stojící poblíž penzionu.

O pár let později ale znalo tohoto nenápadného muže celé Německo. Pan Wolf se ve skutečnosti jmenoval Adolf Hitler a text, který tu sepisoval, byl druhý díl jeho knihy Mein Kampf.

Po nástupu k moci přišel führer s nápadem, že celý Obersalzberg udělá sídlem svým a svých nejvěrnějších. Pověřil říšského vedoucího stranické kanceláře Martina Bormanna, aby se postaral o stavební práce.

Idylická horská krajina se náhle změnila. Bormann vykupoval zdejší pozemky i domy. Z tichého letoviska Berchtesgaden se časem stalo rušné staveniště. Po přestavbě Hitlerova skromného Wachenfeldu v reprezentativní Berghof, tu vyrostly další vily několika nacistických prominentů, kasárna SS, ubytovny pro mužstvo, hotely a řada velkých skleníků, v nichž se pěstovala zelenina pro vegetariánsky se stravujícího Hitlera.

Korunou přestavby Obersalzbergu byl však vrchol hory Kehlstein (1834 m). Na špičce Kehlsteinu nechal Bormann postavit reprezentativní sídlo, v němž měl vůdce přijímat důležité diplomatické návštěvy.

Přístup do Hitlerova Orlího hnízda na Kehlsteinu je hodně komplikovaný. Pokud se tam někdo chce dostat, musí nejenom dojet z Obersalzbergu mnoha serpentinami po šest a půl kilometru dlouhé a strmé silnici pod samý vrcholek, ale musí ještě projít dlouhým tunelem směřujícím přímo do hlubin obrovského skalnatého masivu. Na konci chodby je pak nutné nastoupit do velkého výtahu plného zrcadel a červeného sametu a vyjet 124 metrů na samý vrchol. A tam potom vystoupí přímo u dveří do bývalého slavnostního konferenčního sálu.

Pak už zbývá jen žasnout, protože z oken se tu naskýtá neopakovatelný pohled. Při dobré viditelnosti je možné spatřit z vrcholu Kehlsteinu místa vzdálená až 200 km! Nicméně sám Hitler se tímto pohledem údajně kochal jen třikrát. Vícekrát se na vršek Kehlsteinu totiž nepodíval. Od dětství trpěl závratěmi.

V roce 1945 Obersalzberg vybombardovalo spojenecké letectvo. Z honosných vil zbyly jen ohořelé zbytky zdí. Jen luxusní sídlo na Kehlsteinu se bombardérům nepodařilo zasáhnout. Proto je pro dnešní turisty tato unikátní stavba velkou atrakcí.

Inzertní sdělení: Poznejte Německo