Hlavní obsah

Návštěva v lisovně panenského olivového oleje. Poznejte tajemství jeho výroby

Setkáte se s nimi na dovolené ve Středomoří na každém kroku – olivovníky a jejich plody olivy. Oliva je nedílnou součástí středomořské kultury i gastronomie a patří k jihoevropským státům stejně jako vepřo knedlo zelo k Česku. Pojďte s námi poodhalit tajemství výroby olivového oleje přímo do malé továrničky v řeckém městečku Panagia.

Článek

„Olivovník, stejně jako vinná réva, je v Řecku považovaný za zázračnou rostlinu,“ začíná vykládat majitel menší továrničky. „V Řecku se traduje, že olivy vyžadují ticho, sucho, horko, kamenitou půdu a samotu.“ Pokud prý splníte všech pět podmínek, olivovník se vám odmění bohatou úrodou. Pauzu si dá jen jednou za 20 až 25 let, kdy jeden rok prostě nerodí a odpočívá.

Možná vám nejde do hlavy, jak je možné, že v tak suchém regionu, jakým celé Středomoří a obzvláště některé oblasti Řecka jsou, mohou růst desítky milionů těchto stromů. „Rostlina si vodu vždycky najde, pokud ji potřebuje. Kapiláry kořenů stromů mohou dosahovat až do hloubky 50 metrů pod zem – a tam je voda vždy,“ vysvětluje pěstitel.

S tím je spojené i „průmyslové“ pěstování oliv. Stromy na těchto "umělých" plantážích sice mají pravidelný přísun vody díky důmyslným systémům umělého zavlažování, ale staromilci tvrdí, že olivy z těchto oblastí nejsou tak kvalitní jako plody z olivovníků, které rostou „běžným“ způsobem.

A jak je to se sklizní?

Pokud si představujete, že se olivy sklízejí stejně jako třeba u nás třešně, tak jste na omylu. „Plody olivovníků se sklízejí klácením,“ vysvětluje majitel. „Dřív se dokonce speciálně pro tento účel vyráběly dlouhé hole. Dneska je nahradily lehké a teleskopické tyče z duralu.“

Ruce vás po celodenní šichtě stejnak bolí, ale určitě už ne tolik jako při práci s původními těžkými tyčemi. „Pod stromy jsou připravené plachty a sítě, do kterých olivy napadají. Pak se jen přesypou do přepravek a odvezou k lisování.“

Princip lisování panenského olivového oleje se během staletí skoro nezměnil. Olej se lisuje za studena a moderní technika, která se už i tady používá, zaručuje maximální vytíženost. „S výrobou se začíná na přelomu října a listopadu a trvá minimálně měsíc,“ říká dlouholetý pěstitel v lisovně. „Pokud má někdo sad s tisícovkou stromů, což tady není žádná vzácnost, může se mu v úrodném roce sklizeň a následná výroba protáhnout až do února!“

Beze zbytku tady platí pravidlo „Ani zrno, respektive oliva, nazmar!“ Pokud tedy rodina z nějakého důvodu nestačí sklidit celý sad, věnuje úrodu někomu jinému. Obdarovaný sad sklidí, část vylisovaného oleje přenechá původním majitelům a zbytek rozprodá. „Toho využívají hlavně starší lidé, kteří už na práci v sadu nestačí,“ dodává k tomu obyvatel vesničky Maries.

Černá nebo zelená?

„Jaký je rozdíl mezi zelenými a černými olivami?“ To je otázka, kterou často kladou turisté, kteří přijedou na exkurzi do továrniček na výrobu oleje. „Druhový rozdíl mezi nimi není,“ říká k tomu majitel, „jedná se jen o různý stupeň zralosti – jestli se plody sklízejí v listopadu, nebo v lednu. Pro výrobu oleje je to de facto jedno, jediné, co se musí dodržet, je pravidlo, že se lisují ještě týž den, kdy jsou sklizeny.“

Na jeden litr olivového oleje „padne“ v průměru asi pět kilogramů zralých plodů. Na jednom stromě jich pro představu vyroste asi 30 kilogramů. Jejich využití ale nekončí jen výrobou oleje. Plody se i nakládají – recept je region od regionu jiný. Ze dřeva se zase vyrábějí užitkové předměty i dekorace a suvenýry, slabší větvičky slouží jako krmivo pro domácí zvířata.

Každý vědec vám navíc potvrdí, že olivový olej je pro naše zdraví velmi prospěšný – obsahuje vitaminy A a E, snižuje krevní tlak, naopak zvyšuje potenci, působí proti rakovině… s výčtem pozitiv bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. „A navíc nežlukne,“ dodávají k tomu hospodyňky. Když si z dovolené v Řecku přivezete jakékoliv množství této tekutiny, nezkazí se vám do spotřebování.

K tomu přidává svůj postřeh řecký průvodce: „Před časem objevili u Kréty potopenou starověkou galéru a na její palubě několik amfor s olivovým olejem. Po provedení rozboru mohl jít ihned na stůl – 2500 let pod hladinou mu na kvalitě nijak neubralo.“

Ročně spotřebuje každý Řek v průměru asi 25 litrů olivového oleje. Možná i proto se Řekové dožívají tak vysokého věku. Někteří z nich olivový olej každý den po malých doušcích i pijí – prý aby se vyhnuli nemocem. Takže na závěr už jen snad řecký ekvivalent přípitku: „Ade iamas!“ neboli „Na zdraví!“

Přečtěte si dále:

V naší rubrice jsme dále psali o Tunisku, Olympské riviéře nebo Madeiře. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky.

Inzertní sdělení: Tipy na zájezd do Řecka

Cestovní kancelář Alex, specialista na letní dovolenou v zemích Řecko, Turecko, Tunisko, Egypt atd. vybírá z nabídky zájezdů pro dovolená Řecko:

Přímo u moře leží nejvyhledávanější ubytování v letovisku Niforeika. Pláž oblázková, vstup do moře pozvolný. U hotelu je i velký sladkovodní bazén.

Klidný rodinný hotel na jihu ostrova Chios s romantickou atmosférou. V blízkosti i známá černá lávová pláž nebo mastixová vesnice Pyrgi.

Rodinná atmosféra a klasický řecký styl - to jsou velké přednosti hotelu na ostrově Karpathos. Leží přímo na pláži, do centra je to jen chvilka chůze.

Autor: Lucie Štěrbová & CK ALEX

Anketa

Používáte v kuchyni olivový olej?
Ano, stále
55,6 %
Ano, občas, kombinuji ho i s jinými
37,2 %
Ne
7,2 %
Celkem hlasovalo 462 čtenářů.

Olivovník – dva milenci v objetí

Stejně jako ke všemu ostatnímu v Řecku se i k všudypřítomným olivovníkům vážou legendy. Jedna ze známějších mluví o tom, jak Zeus putoval Řeckem v přestrojení za chudého poutníka. K večeru žádal v jedné vesnici o nocleh, ale ode všech dveří ho jako ukoptěného tuláka vyhnali.

Pomoci se dočkal až v posledním stavení na konci vsi, ve kterém žili mladí chudí manželé. Ti Dia srdečně přijali a poskytli mu jak skromnou večeři, tak nocleh. Druhý den ráno jim Zeus odtajnil svou skutečnou podobu a za jejich laskavost jim nabídl splnění jakéhokoliv přání.

Chudí manželé ale žádné přání neměli. „Stačí nám jen láska, náš pane. A té máme dost. Nepotřebujeme vůbec nic!“ Zeus dojatý jejich skromností jim proto tedy dal návrh, že jim pomůže, kdykoliv budou potřebovat – stačí jen zavolat.

Léta plynula. Manželé zestárli, vychovali děti a těšili se z vnoučat. Kaňkou v jejich životech se stala až smrtelná nemoc ženy. Tehdy si muž vzpomněl na dávnou nabídku Dia a poprosil vládce bohů o pomoc: „Přál bych si, abychom byli se ženou stále spolu a stále spojeni!“

Zeus mu přání splnil. Řekl manželům, aby se objali, a pak je proměnil v jeden strom – olivovník. Od té doby prý staré olivové kmeny připomínají těla propletená v zamilovaném objetí. Schválně se přesvědčte, až budete na dovolené ve Středomoří.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám