Článek
Ďáblův chřtán – tak říkají místní domorodci nejslavnější části vodopádů. Ohromným kaňonem ve tvaru U se co vteřinu valí tisíce litrů vody. Přes závoj vodní tříště není vidět a člověk si na lávce, která vede až do bezprostřední blízkosti vodopádu, připadá nicotný. Právě sem místní domorodci umístili vchod do pekel – za nepřekonatelné masy vody vodopádů Iguacu.
Komplex vodopádů Iguacu leží na hranicích Brazílie a Argentiny – člověk by si proto neměl zapomenout pas – ušetří si tak spoustu nepříjemností a bude si moci prohlédnout vodopády z obou stran.
Vodopády jsou jednou z největších atrakcí Argentiny. O těch dalších si přečtěte v článku: Argentina: Tam, kde hřmí Ďáblův chřtán a vlaky jezdí do nebes
Na motorovém člunu až k patě vodopádu!
Z té brazilské jsou prý na pohled ze břehu krásnější – i proto, že je tři kilometry široký pás vodopádů vidět v celé své šířce. Na argentinské straně je ale zážitek „interaktivnější“ – je zde více lávek a mostků, které vedou těsně nad hladinou až k patě vodopádů, od břehů stejnojmenné řeky se tu co chvíli odrazí motorový člun se skupinou turistů - člověk se tady k bouřícím masám vody dostane blíž.
Pod vodopády se člověk může procházet po kilometrech lávek a mostků, v bezprostřední blízkosti mas vody.
Vodopády Iguacu jsou širší než Viktoriiny a vyšší než ty na Niagaře. Celý komplex tvoří v období dešťů, kdy jsou vodopády nejmohutnější, asi tři stovky jednotlivých vodopádů, v období sucha klesá jejich množství na polovinu. I proto velmi záleží na tom, kdy se na výpravu do nitra pralesa vydáte.
V hlavní roli voda:
Tím nejlepším obdobím je prý konec března – to končí období sucha a začíná období dešťů. Člověk už zastihne vodopády v téměř plné síle (mimochodem, maximální průtok je 6500 kubíků za sekundu, v období sucha ale klesá na 300 kubíků za sekundu), ale zároveň se ještě dočká celkem příznivého počasí.
Brzká rána jsou tu bez turistů
Jedinou kaňkou na kráse v tu chvíli budou už jen velké skupiny turistů. I proto je lepší, když si člověk přivstane a z nedalekého Foz do Iguacu se nechá taxíkem, nebo autobusem, přivézt už brzy ráno. To budou vodopády jenom jeho… a těch, kteří jsou ubytováni v unikátním hotelu, který stojí přímo nad vodopády.
V období sucha mají vodopády objem jen okolo tří set kubických metrů, ten v období dešťů ale narůstá až na 6500 kubíků.
Unikátní hotel uprostřed džungle
Rozlehlá budova hotelu Das Cataratas stojí na brazilské straně vodopádů už od roku 1939. Oficiálně tu byl hotel ale otevřený až v roce 1958. Tehdy ještě na území, které nebylo nijak chráněné. V současnosti už je hotel součástí národního parku, který tady byl vyhlášený v 80. letech 20. století.
Rozlehlá stavba v koloniálním stylu byla už od počátku cílem těch, kteří neměli hluboko do kapsy. Po nákladné rekonstrukci v roce 2009 je pobyt v tomto hotelu ale exklusivní záležitostí. Obrovský bazén, sluneční terasa a luxusní pokoje ukryté v tropické zahradě.
Na požádání vám tady zajistí i výlet helikoptérou nad vodopády – to kdyby vám snad nestačil výhled na ně přímo z teras, které patří hotelu a na které mají hoteloví hosté přístup i v době, kdy je pro ostatní turisty národní park už uzavřený. Za unikátní zážitek si tady ale samozřejmě nechají také pořádně zaplatit.
Mimochodem - v tomto hotelu bydleli čeští účastníci unikátní cesty kolem světa. Více v článku: Cesta kolem světa odstartovala: Další zastávkou jsou vodopády Iguacu
Hotel Das Cataratas stojí v bezprostřední blízkosti vodopádů – je to jediná stavba uvnitř národního parku na brazilské straně.
Branou k vodopádům je Foz do Iguacu
Jinak jsou vodopády nejsnáze dostupné z brazilského města Foz do Iguacu, kam se za vodopády nejčastěji létá z jiných velkých brazilských měst. Pro ty, kteří mají hlouběji do kapsy, se pak ještě nabízí cesta autobusem z Ria – ta ale trvá více než 24 hodin.
Samotný vstup do národního parku a tím pádem i k vodopádům je zpoplatněný jak na brazilské, tak na argentinské straně. Pokud tedy chcete vidět vodopády z obou stran, pak si připravte dvakrát zhruba 250 korun. Zážitek, který se vám za tento peníz dostane, ale rozhodně stojí za to!
Inzertní sdělení: Vydejte se do Brazílie!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky poznávacích zájezdů:
Užijte si pobyt v Rio de Janiero, vydejte se do džungle za vodopády Iguacu a na závěr prožijte pár dní na plážích luxusního letoviska Búzios, kam jezdila na dovolenou i diva Brigitte Bardot!
Poznejte tajemná zákoutí Amazonie, chyťte si vlastní piraňu, nechte se okouzlit nejkrásnějším městem světa, kterým je Rio de Janiero. 14denní poznávací zájezd po fascinující Brazílii. Podrobnosti zde!
Ostré štíty velehor, telící se ledovce, velryby, pampa v kombinaci s návštěvou nejjižněji položeného města planety - úchvatné zážitky na celý život.
Čtěte dále:
Přečíst si můžete i o nejšílenějších restauracích planety, o souostroví Antigua a Barbuda nebo o Sibiři. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán
Síla přírody bere u vodopádů Iguacu dech.
Pod vodopády se člověk může procházet po kilometrech lávek a mostků, v bezprostřední blízkosti mas vody.
V období sucha mají vodopády objem jen okolo tří set kubických metrů, ten v období dešťů ale narůstá až na 6500 kubíků.
Hotel Das Cataratas stojí v bezprostřední blízkosti vodopádů – je to jediná stavba uvnitř národního parku na brazilské straně.
Anketa
Další důkaz vodní síly – Itaipú
Obrovská přehradní nádrž a stejnojmenná vodní elektrárna Itaipú sice nejsou dílem přírody, ale lidských rukou, i tak ale vzbuzují respekt, a ve chvíli, kdy se masy vody valí skrze propustě, i posvátnou hrůzu.
Určitě tedy stojí za to vyrazit nejen k vodopádům, ale i k tomuto monstróznímu vodnímu dílu. Vždyť z města Foz do Iguacu je to sem jen deset minut jízdy autobusem!
Před napuštěním Tří soutěsek v Číně byla Itaipú nejvýkonnější vodní elektrárnou na planetě - dokázala pokrýt čtyři pětiny spotřeby elektrické energie státu Paraquay a k tomu ještě pětinu spotřeby Brazílie.
Přehrada, která leží na řece Paraná, vznikala sedm let, od roku 1975 do roku 1982, a pracovalo na ní asi 30 tisíc dělníků. Ohromná vodní plocha má délku 170 kilometrů, hráz je vysoká téměř dvě stě metrů a dlouhá osm kilometrů. Během napouštění se dokonce tok řeky Paraná pod hrází na 14 dní zcela zastavil. Kaňkou na celém projektu byl ale fakt, že zatopením zanikly vodopády Guairá.
Do nitra přehrady a elektrárny se pořádají pravidelně exkurze – vstupné se neplatí.
