Země, kde jsou zdvořilí i jeleni

Jeleni z Nary jsou pojmem, o kterém už někdy slyšela většina cestovatelů. Přesto budete po vstupu do parku v dřívějším hlavním městě země nejspíš trochu překvapeni. Uvidíte totiž stovky jelenů sika. A kdybyste je náhodou chtěli spočítat všechny, žije jich zde půldruhého tisíce. Jejich pohyb není nikterak omezen a jeleni přecházející frekventovanou silnici a pobíhající kolem svatyň jsou zde na denním pořádku.

Pokud si chcete neobvyklou scenerii užít bez davů, vyrazte hned ráno. To jsou navíc všemi oblíbení jelínci nejhladovější. A ačkoli možná krmení divokých zvířat neschvalujete, zde pravděpodobně neodoláte. Místní ve stáncích prodávají speciální jelení sušenky — shika senbei z rýžových otrub a pšeničné mouky, které jim neublíží. Občas si na nich prý smlsnou i lehce zmatení turisté.

Že chutnají jelenům, je jasné na první pohled. Každý prodavač je totiž v obležení několika doufajících sympatických sudokopytníků. Možnost, že by je místní obchodník netrpělivě odehnal, nepřichází v úvahu. Jeleni jsou zde totiž vnímáni jako poslové šintoistických bohů, jsou považováni za posvátné a neexistuje možnost chovat se k nim neuctivě, či snad dokonce útočně.

Ještě v 17. století bylo trestem za zabití jelena smrt. V roce 2010 už to bylo po incidentu s kuší jen šest měsíců odnětí svobody. Jeleni jsou dnes klasifikováni jako národní poklad. Tradují se příběhy, kdy se jelenovi zachtělo navštívit obchod se suvenýry, a protože zablokoval vchod, museli nakupující trpělivě čekat, až se uráčí odejít. Nejspíš se přišel podívat, zda jej věrně vystihli. Jelen je totiž ve znaku města, a dokonce i místní sušenky jsou v jeho tvaru.

Mírumilovně vyhlížející tvorové ale nejsou žádní domácí mazlíčci, ač se k nim tak lidé často chovají. Každoročně jeleni zraní až několik set návštěvníků. Nejčastěji jde o úrazy způsobené potrkáním nebo pokousáním během krmení a focení. Jelení samci jsou nejagresivnější na podzim, kdy je období říje. Všude jsou proto výstražné cedule, jak tomu předejít.

Vždy je lepší krmit spíše osamělé jedince než skupinu. Po fotografiích lačnící turisté však touží po zákulisí s co nejvíce parůžky, což se jim může vymstít. Nejen děti pak často s hrůzou v očích prchají před hladovým stádem, které se odmítá smířit se skutečností, že sušenky došly. Je proto bezpečnější krmit laně a mláďata.

S krmením je vhodné kvůli pózování neotálet, a když sušenky dojdou, je třeba jelenům ukázat prázdné zdvižené ruce, aby se odebrali hledat jinam. V posledních letech bohužel přibývá případů, kdy posvátná zvířata umírají kvůli pozření plastového odpadu. Proto v parku nenajdete odpadkové koše a sušenky jsou preventivně svázány jen proužky papíru.

Nejideálnější je počkat, až k vám jelen přijde sám. Protokol pokračuje úklonou, kterou sudokopytník opětuje a dostane za ni sušenku. Ty je bezpečnější podávat celé nebo maximálně zlomené napůl. Pohled do parku díky tomu tak trochu připomíná tanec lidí s jeleny, případně fanouškům knih o Harrym Potterovi interakci se zdvořilými hipogryfy.

V komplexu jsou kromě jelenů i jezírka, svatyně a muzea. Zejména sedm velkých narských chrámů, kde si můžete koupit amulet pro štěstí a mnohé další účely. Nejznámějším chrámem je Tódaidži, dokončený původně v 8. století. Najdete zde jednu z největších dřevěných budov na světě, která je 57 metrů dlouhá a 50 metrů široká. Slouží jako přístřešek Buddhy Vairóčana vysokého bezmála 15 metrů a vážícího 500 tun.

Buddha byl dokončen roku 751 a spotřeboval bronzovou produkci země za několik let. Pokud potřebujete vyléčit z nějaké nemoci, jste na správném místě. Před chrámem je přesně k tomuto účelu menší dřevěná socha. Nejdříve se dotknete sochy na místě, které vás trápí, a posléze učiníte totéž i na svém těle. Je zde i malá kasička. Příspěvkem pak můžete zkusit zvýšit pravděpodobnost účinku. Řeči peněz totiž rozumí náboženské instituce napříč kulturami i kontinenty.