Hlavní obsah

Tasmánským venkovem po kolejích. Dobrovolníci vracejí život vysloužilé železnici

Novinky, Michael Švarc

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kdokoli, kdo z tasmánského Hobartu míří do národního parku Mount Field, projíždí pitoreskním údolím Derwent. V minulosti si mohli turisté výhledy na venkovskou krajinu užít z oken vlaku, ten ale na této trase nevyjel už přes 15 let. Změnit to chce odhodlaná skupina dobrovolníků, která železnici postupně vrací život.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

BEZ KOMENTÁŘE: Po 15 letech se díky dobrovolníkům vrací do pitoreskního údolí Derwent vlakyVideo: AP

 
Článek

Skupina asi 140 nadšenců renovuje lokomotivy a vagony v naději, že jednoho dne budou opět vozit turisty malebným údolím. „Nenapadá mě žádné jiné místo, které by se při jízdě vlakem rovnalo scenérii Derwent Valley,“ uvedl jeden z dobrovolníků Greg Robinson pro agenturu AP.

Spolek Derwent Valley Rail, jenž se o údržbu a renovaci lokomotiv a vagonů stará, pořádal od 90. let minulého století turistické projížďky údolím. Pohodlně si při tom na svou existenci vydělal, jenže v roce 2005 nechala australská železniční společnost Pacific National trať uzavřít. Od té doby soupravy stojí ladem ve staré stanici v městečku New Norfolk.

V Transylvánii se po skoro 20 letech opět rozjel ikonický parní vlak

Cestování

„Pokud bychom je neudržovali v dobré kondici, jejich stav by se zhoršil a nic by nám nezbylo,“ vysvětluje dobrovolník John McDevitt, proč se spolek o lokomotivy i vagony nadále stará.

Dojíždějí zdaleka

Každou středu a sobotu to v železničním depu v New Norfolku žije. V tyto dny se scházejí dobrovolníci, aby pomalu, ale jistě vraceli na trať život. „Máme tu všechny díly skládačky — lokomotivy, vagony, železnici, a co je nejdůležitější, skupinu odhodlaných lidí, kteří tu tráví víkendy,“ vysvětluje další z dobrovolníků Craig Farrell.

Ne všichni nadšenci jsou místní, někteří dojíždějí i celé hodiny, aby se mohli na renovaci vlaků podílet. „Co mám na této práci vážně ráda je, že vidíte, jak tu pod rukama vznikají věci. Je to magie, kterou dneska už jen tak nezažijete,“ myslí si Tina Curtisová, kterou prý velmi láká historie, a snad i proto se rozhodla ve spolku angažovat.

Rád bych viděl soupravu na pravidelných linkách.
Dobrovolník Craig Farrell

Dobrovolníci nejen že jsou z různých míst, ale i různé věkové kategorie od 13 až do 85 let. Spolek dbá na to, aby znalosti a vědomosti přebrala mladší generace. „Mám za to, že spousta schopností, které při práci potřebujeme, se v blízké budoucnosti vytratí. Musíme je proto předat dál,“ tvrdí Robinson.

Jak se lokomotivám a vagonům postupně navrací zašlý lesk, sní dobrovolníci o tom, že již brzy opustí depo. „Doufám, že v následujícím půl roce postavíme vlak na koleje,“ řekl Paul Jones.

„Moc rád bych vidět tuhle soupravu v chodu na pravidelných linkách, aby mohla zaměstnávat lidi na plný úvazek. Sním také o tom, že budu moct v důchodu vlaky řídit,“ uzavřel Farrell.

Australské aerolinky nabídnou vyhlídkové lety nad Uluru i Velkým korálovým útesem

Cestování

Reklama

Výběr článků

Načítám