Superlodí z Benátek do Terstu, kde vás budou hýčkat a rozmazlovat

Costa Favolosa dává Titaniku na frak ve všem. Gigant z počátku století měl kapacitu o 1550 osob menší, byl o 21 metrů kratší a asi o sedm metrů užší. Klasické hodiny z filmu, kde si dávala Rose schůzku s Jackem, tu sice nemají, ale noblesa a elegance jsou tu také.

Společenský oděv je na galavečeři nezbytný a lidem to nejen nevadí, ale milují to. Já jsem tu sice pracovně, ale etiketě se nevyhnu. Situaci jsem nechtěla podcenit, a proto mám v kufru dvě večerní róby a čtvery elegantní šaty. Boty raději nepočítám. A to, prosím, jen na tři dny.

Čeká nás první okružní plavba podél italského pobřeží, vířivky, masáže, opalování, večírky a hlavně to, proč jsou tu i novináři – křest této zbrusu nové lodi. Mám pocit, jako bych se ocitla v Babylónské věži. Jenže tady zmatení jazyků nehrozí, pokud ovšem mluvíte anglicky. Ta řeč je tady všudypřítomná. Jinak by se změť národů, z níž pochází personál a posádka, skutečně nedomluvila.

Dvanáct podlaží přístupných pro cestující protínají na třech místech výtahy po osmi až dvanácti kabinách. Zbylých pět pater je ukryto hluboko pod mořskou hladinou, kam může jen posádka. Po cestě výtahem, který byl vyzdobený zrcadlovými vitrážemi, nás čekalo další překvapení: v kajutě je balkón. Sice menší, ale vejdou se sem i dvě křesílka se stolkem. Nádhera. Výhled na Benátky je tak zcela neopakovatelný. Loď je tak obrovitá, že vrcholky věží jsou přibližně ve stejné výšce jako my.

Vyplouváme. Asi po hodině ohlašují reproduktory cvičení – účast je povinná. Všichni si musí dojít do kajuty pro záchrannou vestu a s ní vyrazit podle pokynů stevardů k příslušnému záchrannému člunu pro 50 lidí. Cestující tak mají dobrou šanci poznat se se svými sousedy, se kterými budou trávit následující dny.

Představování se koná v oranžových (pro cestující) šněrovacích vestách. Důležité je odevzdat červené karty, podle kterých důstojníci počítají, kolik osob ještě zbývá „zachránit“. Dopadlo to dobře, ukázalo se, že míst ve člunech je pro všechny dost.

A už se houká, a sbohem Benátky. V barech hrají muzikanti na piano, na večer je připraveno vystoupení různých kapel, které střídají artisté všeho druhu. Pasažéři korzují palubami a vybírají si hudbu, na kterou mají náladu. A na každém kroku narazím na bar. Žízní zde neumřu. Ceny jsou podobné kontinentálním barům.

Zprvu ani necítím, že plujeme. Až ve chvíli, kdy si sednu nebo zůstanu stát, jsou cítit mírné vibrace. I když se zvedne vítr, s lodí to ani nehne. Pokud by někomu chybělo slunce, mají tu připravená solária. Můžeme si dopřát i manikúru, indickou masáž a nechybí ani thallassoterapie.

Costa Favolosa se pyšní jedenácti bary, pizzerií a kavárnou, ve které se scházejí nad čokoládovými zákusky hlavně dámy. „Připravujeme jídlo podle míst, kudy loď proplouvá. Pokud plujete kolem řeckých ostrovů nebo pobřeží Španělska, můžete ochutnat tradiční řecké či španělské pokrmy. Snažíme se tak lidem přiblížit atmosféru oblasti, kolem které proplouvají,“ vysvětluje mi šéfkuchař Stefano Fontangsi, který dohlíží nad čtyřmi zdejšími restauracemi.

Na mne připadla restaurace na zádi. U vchodu postávají číšníci a postupně uvádějí hosty k jejich stolům. Při plavbě zde trochu rezonují motory a občas cinkají příbory, kterými ještě nikdo nejedl, nebo sklenice, ze kterých ještě nikdo nepil… Přitom nám klavírista hraje ústřední melodii Titaniku. Po zádech mi přeběhl mráz. Připadám si opravdu jak ve filmu Jamese Camerona. Ještě že ve Středozemním moři setkání s ledovcem neriskujeme.

Costa Favolosa je také plující galerií. Chodby lodě zdobí obrazy mladých italských umělců. Ve výtahu se lesknou skleněné vitráže Alberta Nodoliniho ve stylu secese. Celá loď je protkaná uměleckými skvosty. Nejextravagantněji působí nablýskané erotické sošky, které lemují cestu ke kavárně Porta d’Oro.

Naše plavba je vůbec první Costy Favolosy, která míří na křest do Terstu a zpět do Benátek. Všichni Italové jsou hrdí na své lodě. Costa Favolosa se nejen plaví pod italskou vlajkou, ale byla také postavena italskou společností Fincantieri. V překladu znamená název lodi Báječné pobřeží.

Druhý den připlouváme do Terstu, kde už na loď čekají fotografové a zvědavci. Nová loď plní první stránky novin. Po složitém vyvázání lodě k molu za pomoci několika remorkérů začíná hrát malý orchestr. Skoro celý den postávají na nábřeží hloučky zvědavců. My se vydáváme na malý výlet po městě, které bylo pro Rakousko-Uhersko největším a nejvýznamnějším přístavem. Výhodou okružních plaveb je poznávání měst. Ochutnáváte tamější kuchyni, ale nasáváte také atmosféru. Důležité je jen nezmeškat odplutí lodi.

Poslední den, kdy ještě můžeme zůstat na lodi, se necháváme také rozmazlovat. „Nejraději relaxuji v kajutě, která je velmi útulná. Ale když jsem vstoupila poprvé na loď, měla jsem pocit, jako bych se ocitla v moderním zámku,“ popsala svoje dojmy z Costy Favolosy italská herečka Madé.

Snad všichni zkoušejí velkou otevřenou vířivku se sklenkou šampaňského v ruce a výhledem na město. Voda je v ní nezvykle horká a na sluníčku některým stoupá alkohol do hlavy rychleji. Ostatní se vydávají na běžící pásy do posilovny, opět s výhledem na moře, ti méně zdatní se opalují na lehátkách.

Ráno sen končí. Pomalu připlouváme zpět do benátského přístavu. Je to nádherný okamžik, kdy z balkónu mám celé město jako na dlani. Costa Favolosa převyšuje všechny domy i většinu věží. Já tady končím, ale loď popluje dál po řeckých ostrovech.