Hlavní obsah

S kamerou na cestách: Za krásami Vysočiny, do Pelhřimova a okolí

Právo, Miroslav Šára

Ne zrovna často se při cestách tuzemskem člověku poštěstí, aby se dostal do krajiny, která mu vyvstane před očima jak širý zelený oceán se spoustou plochých vln i nápadnějších hřebenů, ale jinak bez čehokoliv rušivého. Na Vysočině lze tento dojem zažít.

Foto: Miroslav Šára, Právo

Křemešník, pohled z rozhledny

Článek

Putovat dnes budeme na dohled majestátního Křemešníku i města rekordů (Pelhřimova) a abychom si v úvodu zmíněné pohledy užili co nejvíce, třikrát se vydáme vzhůru do věží či na rozhlednu.

Nejprve se ponoříme do lesů Javořické vrchoviny nedaleko Třeště, abychom zavítali na hrad s unikátní sedmibokou věží. Naším prvním cílem je Roštejn. Pozdně gotický hrad na skalnatém vrchu (677 m. n. m.) byl vybudován v první polovině 14. století, ve druhé polovině 16. století dostal podobu renesančního loveckého hrádku.

Od zpřístupnění uplynulo 40 let

Objekt, od jehož zpřístupnění veřejnosti letos uplynulo čtyřicet let, nabízí ve svých interiérech k vidění nejen cenné renesanční nástěnné malby, ale mj. i expozice věnované cínu, porcelánu či řezbářství.

A pak je tu ještě již zmíněná vynikající rozhledna, za niž na Roštejně slouží 53 metrů vysoká sedmiboká věž. Rozhodně stojí za to vystoupat na její vrchol a pokochat se pohledem na okolní krajinu i na sám hrad z ptačí perspektivy.

S kamerou na cestách - Vysočina - RoštejnVideo: Novinky

Nyní se na svět podíváme z ještě většího nadhledu. Právě jsme totiž dorazili na 765 metrů vysoký vrch Křemešník, který o dalších dvaapadesát metrů zvyšuje rozhledna zvaná Pípalka. Rozhledna tu stojí od roku 1993 a nabízí rozhled skutečně mimořádný.

Vidět jsou odsud Žďárské vrchy, vrchol Javořice, zahlédnout lze i hrad Roštejn (jako pomocník tu slouží dalekohled). Vyhlídková plošina se nachází 44 metrů nad zemí (vede na ni 205 schodů), čili dostatečně vysoko nad vrcholy stromů.

Od kostela k Božímu hrobu

Z těch se ostatně zdvíhá i další pozoruhodný objekt – barokní poutní kostel Nejsvětější Trojice. Vystavěn byl v letech 1710 až 1734 a vystřídal původní dřevěnou kapli. U kostela končí křížová cesta.

Její dnešní podoba pochází z roku 1947 – od úpatí až na vrchol ji tvoří čtrnáct zastavení. V samotném závěru cesty je v přírodní dutině ve skále Boží hrob s plastikou mrtvého Kristova těla. Opouštíme výrazný vrch a pokračujeme přesunem o deset kilometrů na severozápad do města známého jako dějiště zápisu nejednoho unikátního rekordu.

S kamerou na cestách - Vysočina - KřemešníkVideo: Miroslav Šára, Právo

Město rekordů i v den naší návštěvy dokazovalo, že mu označení náleží plným právem. Zcela zaplněné Masarykovo náměstí v Pelhřimově sledovalo další rekordní pokusy, davy zkoumaly vystavené kuriozity a vůbec tu bylo velice rušno.

Nejen zmíněný rej, ale i trvalá tvář tohoto města je pádným důvodem, proč se tu zastavit a potěšit se pohledem na zdejší architektonické perly. A chce-li je člověk vidět z jiné perspektivy než té, již nabízí chůze po náměstí a okolních uličkách, stačí vystoupat do věže kostela sv. Bartoloměje.

Další skvělá rozhledna. Mimo jiné dokládající, že Pelhřimov se svou podobou řadí k nejkrásnějším městům České republiky. Kromě „rozhledového“ kostela zde do oka padne i nedaleko stojící kostel sv. Víta z druhé poloviny 13. století, Jihlavská a Rynárecká brána a zámek.

S kamerou na cestách - Vysočina - PelhřimovVideo: Novinky

Také poslední cíl této cesty charakterizuje věž. Vlastně věže dvě. Stojí vedle sebe, hrdě se vypínají k nebi – jenže toto nejsou věže, do nichž se šplhá za vyhlídkou. Před nimi poutník spíše postojí v tichém zamyšlení a v obdivu.

Závěr této cesty po Vysočině patří klášteru Želiv. Areálu založenému v první polovině 12. století zcela jednoznačně dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie – právě jemu patří dvojice zmíněných věží.

Jádro kostela je románské, z něho vyrostlo bazilikální gotické trojlodí, dnešní podoba je ovšem ve stylu barokní gotiky (přestavbu provedl v letech 1713 až 1720 J. B. Santini-Aichl). Ještě než definitivně učiníme poslední záběr – a to u nedaleké vodní nádrže, tak si povězme, že klášter své jméno dostal podle jiné vodní nádrže. Ta se jmenuje Siloe a nachází se v Jeruzalémě. Česká podoba latinského jména – Želiv – nakonec přešla nejen na klášter, ale i na okolní obec.

S kamerou na cestách - Vysočina - ŽelivVideo: Miroslav Šára, Právo

PŘÍŠTĚ se přesvědčíme, že i těsně za hranicemi Prahy se nachází příroda, o níž se lze jen s minimem nadsázky vyjádřit jako o divočině. Tentokrát zamíříme k mlýnům v Radotínském údolí. Start budeme mít v obci Choteč. Dále se jen pár kroků za metropolí (či na její hranici) podíváme na zástupce hradů a zámků. Ty prvé bude reprezentovat zřícenina hradu Jenštejn, ty druhé zámek Ctěnice.

Reklama

Související témata:

Související články

Šára vystavuje fotografické akty

Průřez posledních patnácti let své tvorby představuje v rámci doprovodných akcí karlovarského filmového festivalu fotograf Milan Šára v galerii Na Ochozu ve...

Výběr článků

Načítám