Článek
O krkonošských pokladech vypovídá už rukopis jakéhosi Benátčana, který se roku 1456 vydal horskými průsmyky i těžko přístupnými roklemi až pod Sněžku. Tam našel louku a na ní nejen kusy zlata a drahé kamení, ale také kostry těch, kteří tu hledali před ním a zbloudili.
Právě vlašští prospektoři pronikali do Krkonoš už od 15. století a odvážili se až do nejvyšších oblastí. Šlo jim nejen o zlato, ale právě o drahé kameny na florentské mozaiky a drahocenné šperky. Nedlouhé štoly a drobné povrchové odkrývky během staletí zcela zanikly.
Zbyla jen tu a tam do skal vytesaná tajemná znamení, jimiž si tito první hledači značili cesty k pokladům, a také takzvané Vlašské knihy, popisující naleziště podle balvanů a nejrůznějších přírodních útvarů.
Hory se otvírají
Podle starých zpráv prý už Vlaši pálili na úpatí Růžové hory vitriol pro výrobu kyseliny sírové. Archívy vypovídají i o tom, že do Obřího dolu přišli roku 1511 z Trutnova i míšeňští horníci a na mapě Jiříka z Řásně je kolem roku 1569 v této části východních Krkonoš znázorněno už sedm šachet a pět kutišť.
Těžil se především arzén a měď i rudy olovnaté a stříbrné a ještě roku 1866 se uvádí roční produkce až 26 tun mědi a 71 tun arseniku. Majitelé dolů se v běhu staletí střídali, ale největším odběratelem zřejmě bylo město Hamburk, kde se arsenik přidával do lodních nátěrů. Arzénové rudy se také vyvážely až do Itálie, kde se užívaly k barvení známého benátského skla. Nejrozsáhlejší důlní práce ale v Obřím dole probíhaly v létech 1952-1959, kdy šlo především o prozkoumání zásob polymetalických rud, především strategicky důležitého wolframu.
Co nalezli albeřičtí jeskyňáři
"Kapku po kapce prýští z pukliny voda a pomalu naplňuje ve skále vytesanou nádrž. Všude okolo je tma a vlhko. O stěnu opřené žebříky vytesané z klád, dřevěná lešení rozepřená ve vysokých komínech a hráně podpírající strop, pozvolna podléhají zkáze. Již dávno nikdo nestoupal s necičkami plnými arzénové rudy k povrchu, již dávno neozařovalo sporé světlo havířských kahanů tmavé stěny starého dolu, již dávno nikdo nečerpal vodu z hlubokých dobývek, aby zpřístupnil v nitru hory ukryté poklady.
Ústí šachet a vchody štol se zavalily, chodby se na mnoha místech propadly, haldy hlušiny pozvolna pohltil les a po staletí používané hornické chodníky téměř splynuly s okolím. Podzemí Sněžky upadlo v zapomenutí. Jen Krakonošovi skřítkové zůstali střežit svá tajemství..."
Členové České speleologické společnosti Albeřice začali s průzkumem podzemí Obřího dolu v roce 1988. Čekala je nesmírně namáhavá práce i mnohá překvapení a během postupného znovuobjevování jedinečného sedmikilometrového důlního systému, se rozhodli alespoň jeho část zpřístupnit veřejnosti.
Turistický provoz v nejstarší části dolu Kovárna byl zahájen v roce 2004 a návštěvníci tak mají možnost nejen spatřit 250 metrů unikátních prostor, vydobytých v masivu Sněžky, ale vyzkoušet si i práci středověkých havířů a zhlédnout funkční repliky historického důlního zařízení.
Více na www.rozhlas.cz/regiony