Německem za památkami světového dědictví UNESCO

Nejzápadnější část dnešního Německa, zahrnující území Severního Porýní – Vestfálska a Falce, je historickým centrem státu. Kromě vlivu Římanů, kteří v oblasti založili několik měst, se na její současné podobě nejvíce podepsala vláda Karla Velikého. Ten z Cách učinil centrum své říše a v následujících staletích se těšila výjimečnému postavení.

Dokonce zde sídlili čtyři ze sedmi kurfiřtů, tedy po císaři nevlivnější muži v zemi. Přestože později vznikla nová centra, například Mnichov, Hamburk či Berlín, západní část země neztratila nikterak na své přitažlivosti ani na významu.

Dodnes je jednou z nejhustěji osídlených a nejbohatších oblastí Německa. Též počet kulturních památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO je úctyhodný – více než třetina všech zápisů patří právě sem. Jen oblast Severního Porýní-Vestfálska a Falce má tolik památek jako Česká republika.

Výstavba slavné kolínské katedrály trvala více než 600 let a na výsledku je tato dlouhá snaha znát. Stavba je považována za umělecké dílo gotické architektury a když byla v roce 1996 zapsána na seznam UNESCO, byla nejvyšší světovou stavbou (její věže dosahují 156 metrů).

Stavitelé katedrály zde předvedli své umění v nejvrcholnější formě, a tak si dóm přece jen jedno prvenství ponechal - jeho západní fasáda se svými 7000 m2 je totiž nejrozsáhlejší fasádou na celém světě.

V roce 1723 nechal kolínský biskup a vášnivý milovník sokolnictví Clemens August vystavět nedaleko svého venkovského sídla obklopeného hlubokými lesy lovecký zámeček Falkenlust, který je dnes významný především díky nádhernému schodišti a rokokové kapli.

Samotný zámek Augustusburg, vzdálený dva kilometry, je prvotřídní ukázkou německého rokoka a protože byl první stavbou svého druhu v Německu vůbec, byla jím po desetiletí inspirována veškerá rokoková výstavba.

Rytířské město na hranicích Belgie a Nizozemí si svého času oblíbil Karel Veliký a na sklonku 8. století nechal přestavět místní palácovou kapli ve skvostný dóm s osmiúhelníkovým půdorysem po vzoru byzantských kostelů. Mezi lety 936 až 1531 zde bylo na jeho slavném mramorovém trůnu korunováno přes třicet německých králů.

Součástí tohoto mistrovského díla gotického stavitelství je klenotnice Karla Velikého skrývající jeden z nejvýznamnějších církevních pokladů Evropy. Je v ní uložena jedinečná sbírka cenností dokumentující historii dómu, jako například Lotharův kříž (z roku 1000) či stříbrná, částečně pozlacená Karlova busta (po roce 1349). Kruhový lustr pod mozaikovou kupolí daroval Fridrich I. Barbarossa. Cášský dóm byl první německou památkou zapsanou do seznamu světového dědictví UNESCO.

Hornoněmecký Rétský Limes byl přidán na seznam světového kulturního dědictví v roce 2005. Spolu s Hadriánovým valem ve Velké Británii (uznán v roce 1987) tvoří mezinárodní památkovou zónu nazvanou ‚Hranice říše Římské‘.

Limes tvořil pevninskou a celní hranici Římské říše tam, kde nebyla určena řekami. Podél něj probíhala vždy cesta a na vhodných místech byly vojenské tábory (castra), kde se odehrával také obchod s barbary. Se svými 550 kilometry je nejdelší památkou v Evropě.

Jen málokterá oblast Starého kontinentu se může pochlubit takovou koncentrací hradů a zámků, jako právě Střední Porýní, táhnoucí se podél majestátní řeky mezi městy Bonn a Bingen, kde jich pozorný cestovatel napočítá přes padesát.

Jako turistická oblast vstoupilo Střední Porýní do evropského podvědomí v polovině 19. století a vděčí za to romantismu, po němž je dnes nazýváno. Na pásu dlouhém 150 kilometrů se podél řeky tyčí desítky hradů, zámků, klášterů a kostelů, ty nejstarší pocházejí z dob středověku, nejmladší jsou pak stoleté.

S přibývajícími kilometry se údolí „postupně zužuje, skály nabývají strmou dramatičnost a celkovému výhledu dodávají divoký ráz: ten oživen lidnatými břehy, skalními převisy a troskami hradů, připomíná spíše umělecké dílo malířského génia, než nahodilost stvořenou přírodou.“ Takto silný dojem udělalo Porýní na básníka a myslitele Friedricha Schlegela, který na počátku 19. století cestoval po Rýnu do Paříže.

Trevír, nejstarší město Německa, byl založen v roce 16 př.n.l. jako římská osada Augusta Treverorum. Počet a zachovalost místních římských památek, mezi něž se řadí termální lázně, pozůstatky městských hradeb, amfiteátr, most či sýpky, z něj činí unikátní živoucí vzpomínku na čtyři století slávy Římské říše.

Trevír je neodmyslitelně spjat s jednou z nejvýznamnějších událostí v dějinách lidstva. Právě odsud totiž římský císař Konstantin I. Veliký v roce 312 táhl proti Maxentiovi do bitvy u Milvijského mostu. Jeho tehdejšímu vítězství údajně dopomohl křesťanský bůh. O rok později Konstantin vydal edikt Milánský, jímž ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše.

Völklingerské hutě reprezentují století ve znamení oceli a těžké práce. Huť založil v roce 1873 kolínský strojní inženýr Julius Buch a později se pod vedením Karla Röchlinga stala největším německým výrobcem ocelových nosníků. Ve své zlaté éře zaměstnávala 20 000 dělníků, kteří za pomoci sárského uhlí tavili rudu dováženou z francouzského Lotrinska a ze Švédska. Po dlouhou dobu byla völkingerská huť nejmodernější továrnou v celé Evropě. Na seznamu UNESCO je od roku 1994.

V prosinci 1995 bylo naleziště fosílií nedaleko Darmstadtu jako první německá přírodní památka zapsáno na seznam světového dědictví. Prostřednictvím 40 000 nálezů odhalilo místní fosilní ložisko dosud neznámé skutečnosti z oblasti raného vývoje savců. Mimo jiné také dokládá, že vymření dinosaurů před 49 milióny let mělo fatální dopad na změny ve světě fauny i flóry.

Ropné břidlice skrývají zkameněliny pokrývající celé spektrum živočichů z období eocén (57 do 36 miliónů let př.n.l.). K vidění jsou rozmanité a kvalitní exponáty, které nemají ve světě obdoby.

Opatství v městečku Lorch, ležícím mezi Wormsem a Darmstadtem, bylo založeno franckým hrabětem Cancorem a jeho matkou Williswindou za vlády Pipina III. Krátkého, otce Karla Velikého.

Budovy v Lorschi patří mezi nejvýznamnější památky pre-románské stavební techniky v celém Německu. Jedná se o jednu z mála památek karolinského období, která si zachovala svůj původní vzhled po staletí. Unikátní klášterní komplex nám tak dodnes připomíná moc křesťanské církve. Společně s přilehlým klášterem Altenmünster byla památka zapsána do seznamu světového dědictví v roce 1991.

Toto mistrovské dílo románské architektury bylo na seznam UNESCO zapsáno v roce 1981. Dóm zasvěcený Panně Marii a svatému Štěpánovi byl vystavěn ve dvou etapách (1025-1061 a 1082-1103).

Stavbu doplňuje půdorys, který měl velký vliv na vývoj románské architektury v 11. a 12. století. Jeho charakteristickým znakem je vyvážené rozdělení budovy na východní a západní část a čtyři věže symetricky uspořádané na konci hlavní a boční lodi chrámu.

Klášter Maulbronn, který se nachází v blízkosti Karlsruhe, je nejzachovalejší středověký klášterní komplex severně od Alp. Hlavními kritérii pro jeho zápis na seznam světového dědictví v roce 1993 byl téměř nedotčený topografický stav kláštera, jeho kulturní krajina upravená cisterciáckými mnichy i jeho kulturní bohatství.

Komplex založený v roce 1147 umožňuje náhled do života a práce cisterciáckého řádu v období 12. až 16. století. Mnohé stavební prvky z počátku 13. století jsou významné pro dějiny architektury v celé střední Evropě: raně gotický krytý portál, jižní křídlo ambitu a mužský refektář, který patří k nejzdobnějším jídelním prostorám pocházejícím ze 13. století.

Výbor pro světové dědictví UNESCO ocenil v roce 2002 průmyslový komplex Zollverein jako nejreprezentativnější příklad 'rozvoje tradičního těžkého průmyslu v Evropě'.

Výjimečná hodnota byla přičtena architektuře průmyslového komplexu ovlivněné Bauhausem.

Důl Zollverein byl svého času největším a nejmodernějším závodem na zpracování uhlí na světě. V roce 1986 byl důl uzavřen a dnes je celý průmyslový areál ideálním místem k pochopení historie hornictví a rozvoje průmyslové architektury v srdci jednoho z nejvýznamnějších evropských průmyslových regionů.