Hlavní obsah

Na poznání Pekingu jedna dovolená nestačí

Právo, Lukáš Táborský

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Než vyrazíte do Pekingu, smiřte se už předem s jednou věcí. Ať už bude váš pobyt v hlavním městě Číny jakkoli dlouhý, nestihnete vidět vše, co za vidění stojí.

Foto: Lukáš Táborský, Právo

Zakázané město touží vidět každý. Na filmové záběry prázdných nádvoří proto zapomeňte.

Článek

Zakázané město, náměstí Nebeského klidu, stadión Ptačí hnízdo, buddhistické chrámy, procházky v zanikajících tradičních čtvrtích, výlet na Velkou zeď, podzemí, nespočetné parky, pochoutkami napěchované restaurace — od toho všeho uvidíte v Pekingu jen kousek a budete litovat, že má den pouze 24 hodin.

První silný zážitek čeká hned po příletu. Moderní letiště ohromí svou rozlehlostí a vybaveností i architekturou. Budete-li mít po dlouhém letu náladu cokoli obdivovat, můžete rovnou začít a první dojmy vstřebávat už ve vláčku, který vás z příletové haly odveze k výdeji zavazadel.

Zakázané město

To zkrátka musíte vidět. Na prohlídku více než šest staletí starého Zakázaného města si ve svém programu vyhraďte ideálně celý den. Kvůli rozloze v kombinaci s tisícovkami turistů se výlet rychleji jen těžko stíhá.

Na prohlídku Palácového muzea, jak dnes zní oficiální název Zakázaného města, se vydáte z největšího náměstí světa, náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men), kde si předtím po vystání několik set metrů dlouhé fronty můžete prohlédnout nabalzamované ostatky Mao Ce-tunga v jeho mauzoleu.

Po projití brány Nebeského klidu na severní straně náměstí jste již jen kousek od vstupu do placené části císařského města s téměř 40 metrů vysokou Poledníkovou branou (Wu Men). Tady se můžete rozhodnout, zda si za poplatek půjčíte audioprůvodce i v českém jazyce, či město prozkoumáte na vlastní pěst.

Foto: Lukáš Táborský, Právo

Skupinka hrajících si pekingských dětí

Rozlehlá nádvoří, zdobené paláce, které byly domovem 24 císařů, ale také davy lidí vás nenechají na chvíli v klidu. Uvažte už jen podle názvů – síň Nejvyšší harmonie, síň Duševního rozvoje, síň Válečnické udatnosti. Tváří v tvář vznešeným názvům ovšem raději zapomeňte na slušné vychování a chcete-li pořídit dobrý záběr či nahlédnout oknem do některého z paláců, prostě se cpěte a tlačte. Jen tak uvidíte alespoň něco z dosud dochovaných přibližně 9000 místností.

Proklouznout mezi prsty si nenechte ani výstavy v areálu, za které si však budete muset zvlášť připlatit – pokladnice či muzeum hodin za pár jüanů navíc stojí. Nebo už jste viděli hodiny ve tvaru květiny, která v každou celou rozkvétá?

Velká čínská zeď

Ještě se ani nevzpamatujete z návštěvy císařských paláců a již máte nutkání vyrazit na Velkou zeď, která měla chránit císařství před opakovanými vpády kočovnických národů – tedy dokud mongolská vojska zeď prostě neobešla. Nejvíce navštěvovaným místem v pohodlné vzdálenosti několik desítek kilometrů od hlavního města je rekonstruovaná část Velké zdi Badaling.

Na výběr máte cestu autobusem č. 919 z autobusového nádraží u stanice metra Deshengmen či taxíkem, který si domluvíte na recepci v hotelu. Bez ohledu na počasí a teploty, které mohou být v létě na rozpálené kamenné zdi vražedné, volte v každém případě pevnou obuv. Pak už jen přibalte dostatek pitné vody, sluneční brýle a paměťovou kartu do fotoaparátu.

Po procházkách v centru města pro vás davy lidí nebudou překvapením. To ovšem může obstarat nejen monumentalita stavby s dnes udávanou délkou 6430 kilometrů, ale místy i její strmost, kdy se do schodů budete muset komicky sápat po čtyřech. Sotva popadnete dech v troše stínu, který poskytují strážní věže, už vás fantastický výhled, korunovaný zdí plazící se z vrcholku na vrcholek, požene dál.

Foto: Lukáš Táborský, Právo

Velká čínská zeď vinoucí se horským terénem

Nebudete-li mít po obhlídce zdi dost, navštivte ve spodní části parkoviště muzeum věnující se Velké zdi s mnoha nálezy, fotografiemi, kresbami i modelem původní vojenské pevnosti. Máte-li více času, zkuste si přes personál hotelu sehnat řidiče, který vás odveze na vzdálenější divočejší části zdi v Simatai či Jinshanlingu, kde nepotkáte ukřičené prodavače triček a pohlednic.

Parky nebo stadión

V pekingských parcích můžete do omrzení sledovat nejen rybáře, ale třeba i hromadný nácvik pochodů prvomájového typu, početné tančení s kruhy hula-hop, skupinový trénink standardních tanců či nezbytné ranní rozcvičky. Nebo můžete jednou dokola obejít supermoderní stadión Ptačí hnízdo, který vznikl pro olympijské hry v roce 2008.

Foto: Lukáš Táborský, Právo

Nejběžnější čínský dopravní prostředek

Chcete-li alespoň trochu okusit atmosféru starého Pekingu, která kvapem mizí pod betonem a sklem moderních administrativních budov, z nichž je většina městského centra poskládána, najděte si čas na známou Uměleckou uličku u stanice metra Hepingmen. Malé obchůdky s výtvarnými potřebami, čajem a uměleckými artefakty jsou přesným protikladem obchodních center, kterými se to v moderním Pekingu jen hemží.

Podzemí a chrámy

Ve čtvrti Chongwen se zase můžete na chvíli ukrýt před sluncem při prohlídce labyrintu podzemních tunelů a chodeb, který byl vybudován v době vlády Mao Ce-tunga a měl sloužit jako protiletecký kryt v případě válečného konfliktu se Sovětským svazem. O rozsáhlosti podzemního města svědčí fakt, že v případě potřeby mělo sloužit jako úkryt pro necelou polovinu obyvatel Pekingu!

Milovníkům historických staveb bude asi více vyhovovat prohlídka svatostánků dvou odlišných náboženství, které jsou naštěstí pro turistu jen pár desítek metrů od sebe u stanice metra Yonghegong – Konfuciův chrám a turisty vyhledávanější chrám Lámův. Jednou z možností, jak se na jinak ploché město podívat z výšky, je zdolání úzkých dřevěných schodů Bubnové či Zvonové věže.

Rady na cestu

Vízum, čas, peníze

Občan ČR musí mít při vstupu do Číny vízum. Lze ho získat na čínském velvyslanectví v Praze. Turistické vízum s jedním vstupem platí tři měsíce, jeho vyřízení trvá pět dní a stojí 50 eur. Když je u nás poledne, je v Pekingu sedm večer. Čínskou měnou je jüan (3,33 Kč). V Pekingu prakticky nejsou směnárny a bankomatů je na naše poměry málo. Nejlépe je měnit peníze v bankách, třeba rovnou na letišti. Kurz je všude téměř stejný.

Doprava v Pekingu

Metro je čisté a spolehlivě fungující, leč někdy poněkud přeplněné. Orientaci v metru zajišťují nápisy i hlášení ve vozech v anglickém jazyce. Jízdenky se kupují na jednotlivé jízdy v automatu ve vestibulu. Jízdenka stojí dva jüany.

Autobus – jízdní řády na zastávkách v cizích jazycích nebývají. Platí se přímo v autobuse v hotovosti. Jedna jízda přijde na 1 jüan.

Taxislužba – ve městě je k dispozici dostatek taxíků. Řidiči však v drtivé většině nevládnou žádným cizím jazykem a očekávají, že jim ukážete v čínštině napsaný cíl cesty či jej alespoň ukážete na mapě. Pekingští taxikáři nemají ve zvyku turistům účtovat vysoké sazby a požadovat spropitné. Nástupní sazba je 10 jüanů, cesta z centra na letiště vyjde kolem stovky. Při tomto způsobu dopravy je nutné počítat se zdržením v nekonečných kolonách.

Doprava z letiště – časově nejspolehlivější je využití letištního expresu, vlaku napojeného přímo na systém metra. Jedna cesta stojí 25 jüanů a trvá necelou hodinu.

Pěší doprava – vzhledem k rozlehlosti Pekingu není nikterak výhodná. Navíc je nutné neustále bedlivě dávat pozor na okolní velmi neorganizovaný provoz. Zvláště nebezpečné jsou rychle jedoucí a přitom téměř neslyšitelné mopedy na elektrický pohon.

Bezpečnost a zásuvky

Centrum Pekingu je vzhledem k tradiční čínské pohostinnosti i vysokému počtu policistů v ulicích pro cizince poměrně bezpečné. Přesto je lépe originál cestovního dokladu zanechat v hotelovém trezoru a s sebou nosit okopírovanou datovou stránku pasu. Napětí v elektrické síti je 220 V, zásuvky však mají jiný tvar než v ČR. Někdy je nutné použít redukci.

Kromě výhledu nabízejí věže, jak název ostatně prozrazuje, prohlídku bubnů a zvonů určených k informování o plynoucím času. V okolí věží se můžete vydat do původních starobylých čtvrtí (hutongů), které pomalu ale jistě z Pekingu mizí a ustupují moderní výstavbě. Přízemní malé domky se specifickou výzdobou a architektonickými detaily jsou pro mnohé dodnes symbolem Pekingu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám