Hlavní obsah

Na chorvatské Istrii čekají turisty památky, moře a kulinářské speciality

Právo, Miroslav Navara

Stejně jako v předchozích letech na tři čtvrtě miliónu českých turistů opět zamíří k chorvatskému Jadranu. Nejblíže to mají na Istrii. Ta je na letní nápor návštěvníků připravena.

BEZ KOMENTÁŘE: Perla Istrie - Rovinj

 
Článek

Riviéra Umag

Středověké uličky starého města Umag byly naší první zastávkou. Jejich poklidná atmosféra připomíná cestu staletími od římské osady Umacus přes časy terstských biskupů, nadvládu Benátské republiky až po časy nedávné.

Foto: Miroslav Navara

Surfaři v Opatiji

Pětihvězdičkové hotely sousedí – ostatně jako na celé Istrii – s příjemnými zátokami, obvykle alespoň zčásti zalesněnými. To zvyšuje jejich přitažlivost ve srovnání s ostatními chorvatskými úseky pobřeží. Pláže se střídají buď štěrkové, či oblázkové, někdy vylepšené betonovými terasami.

BEZ KOMENTÁŘE: Pula

Hotelová městečka jsou dostatečně vybavena sportovním, zábavním i společenským zázemím, areál Stella Maris se navíc může pochlubit mezinárodním tenisovým střediskem, kde se mj. každoročně odehrává turnaj ATP Croatia Open. Pár kroků odtud – v sousedství střediska Meliá Istrian Villas – čeká na své hosty středisko sportovního potápění. Na řadě míst v okolí Umagu je možné provozovat jízdu na koni, prakticky neomezené jsou stezky pro pěší a cyklistické výlety.

Jsme-li u výletů – máme následující atraktivní tip.

Degrassi – vinařství otevřené i turistům

Vinařská turistika se už i v Chorvatsku stala zcela běžnou, i když stále velice atraktivní a zajímavou nabídkou pro turisty. Z Umagu si ji můžeme snadno dopřát – asi 10 km severním směrem, na předměstí Savudrije, je rodinné vinařství Degrassi. Proslulo vynikající kvalitou a chutí svých vín.

Foto: Miroslav Navara

Na jejich příznivce tu čeká sklep a vinný bar, obojí vybavené a zařízené tak, aby se tu návštěvníci cítili opravdu příjemně. V koutě hoří v krbu, stěny jsou dekorovány nefalšovanými antickými památkami vylovenými z moře, vše ostatní z masivního dřeva, svíce a vinné láhve všech domácích značek.

Moreno Degrassi (italské jméno nepřekvapí – celá Istrie je vlastně dvojjazyčná a nese nápadné znaky italského vlivu a prolínání), usměvavý šéf rodiny, doprovází ochutnávku vín (Cabernet Sauvignon, Merlot, Malvazii, bílý Muškát a další) nabídkou svých sýrů a pršutu, zdejší proslulé šunky.

Motovun ve vnitrozemí

Častým cílem výletů do vnitrozemí Istrie je Motovun, staré městečko v nejvyšším bodě dosahujícím téměř 300 m n. m., který je viditelný už z daleka. Má romantickou atmosféru, skvělý výhled do okolí a občas se tu odehrávají různé kulturní a folklorní události.

Najdou se tu stopy po ilyrském osídlení, nejvíce historických staveb však zbudovali Benátčané vládnoucí zde od poslední čtvrtiny 13. století. Za prohlédnutí jistě stojí zvonice ze 13. století, původně románský a posléze několikrát přestavovaný palác Polesiniů - dnes hotel, i městský palác ze 14. stol. Podél hradeb byl vybudován okružní chodník dovolující obhlédnout nejen podhradí – nový Motovun - ale i široké okolí.

Foto: Miroslav Navara

Lidové slavnosti na Istrii

Od parkoviště na okraji města se vzhůru na centrální náměstí dostaneme pěšky poměrně strmou ulicí, kde mj. na jednom z domů objevíme pamětní desku původem Čecha, „lesníka a vynálezce“ Josefa Ressela.

Žil v letech 1793 až 1857 a Chorvatské lesnické družstvo mu desku odhalilo 24. září 1993 u příležitosti 200. výročí jeho narození na počest „dlouholetých zásluh o chorvatské lesnictví“. U nás tohoto muže známe zejména jako vynálezce lodního šroubu.

Na sběru lanýžů

Pohlédneme-li z hradeb Motovunu přímo na sever, hluboko před námi, ve vzdálenosti asi tří kilometrů, spatříme osadu Livade. Ta – lépe řečeno tamní restaurant Zigante - je jednou ze zastávek na tzv. Stezce bílých lanýžů.

Takových zastávek – restaurantů či taveren – je na stezce osm: Marino ve vsi Kremenje, San Rocco v Brtonigle, Zigante v Livade, Stari podrum v Momjanu, Morgan v Bracanii, Igor v Kaštelu, Buščina v Buščině a Tončič v Čabrnici.

V tomto severozápadním koutu Istrie jsou zvláštní listnaté hvozdy, kde se tradičně nacházejí lanýže, vyhledávaná a vysoce ceněná pochoutka. Tato skutečnost se v poslední době rozvinula v prosperující odvětví turistického ruchu na Istrii.

Během celého období, kdy to počasí dovolí, tedy od března až do vrcholu lanýžové sezóny v září, říjnu a listopadu, je možné si objednat „exkurzi“, během které lesník se cvičenými psy předvede, jak se lanýže vyhledávají.

Foto: Miroslav Navara

Hledač lanýžů

V celé oblasti pak jsou součástí místní gastronomie, rozmanité produkty z nich tu na každém kroku potkáte jako suvenýry a samozřejmě spousta pohostinských zařízení je má na jídelním lístku v nepřeberných variantách.

Není to ale jediná labužnická trasa, po které se můžeme v severozápadní Istrii vydat. Gourmet Guide – labužnický průvodce – nám takových stezek nabízí řadu: kromě lanýžů je tu Stezka olivového oleje, putování po vinných stezkách nebo třeba Stezka divokého chřestu.

Istrijský středozápad

Poreč je jedním z nejrozsáhlejších a také nejnavštěvovanějších turistických středisek. Leží zhruba uprostřed západního pobřeží poloostrova. Osídlení sahá do daleké minulosti, a tak po staletí se střídajícími se vládci přibývalo pozoruhodných staveb, dnes přitažlivých historických památek.

Také zde stojí za to vyhradit si čas na důkladnou procházku starým středem města. Významem dominantní je Eufrasiova bazilika z 6. století n. l. Je do té míry vynikající ukázkou byzantského slohu, že byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

BEZ KOMENTÁŘE: Poreč

Sousedí s biskupským palácem rovněž z 6. stol., během let opakovaně přestavovaným. Uprostřed města na náměstí Trg Marafor uspokojíme svou vášeň pro památky takříkajíc šmahem. Objevíme tu zbytky římských chrámů Neptuna a Marta z 1. stol., klášter sv. Františka ze stol. 13., gotický palác Zuccato z 15. stol. a palác Sinčićů ze 17. stol., dnes Národní muzeum.

Ostrůvek sv. Mikuláše na skok od pobřeží láká k vyjížďce lodí a ke zhlédnutí jednoho z nejstarších majáků na chorvatském pobřeží z počátku 15. stol.

Bezprostřední okolí Poreče nabízí široký výběr zařízení, ve kterých je možné strávit dovolenou. Čtyři kempy, hotely různých kategorií, penzióny i soukromé apartmány. To platí, i pokud jde o možnosti aktivního trávení dovolené.

V Umagu před nedávnem proběhlo mezinárodní setkání šéfkuchařů – International Art of Gastronomy in Istria (IAGI).

Cílem tohoto kulinářského festivalu bylo prezentovat – včetně ochutnávek – regionální jídla podle receptur z celého světa. Dorazily delegace z Francie, Japonska, Číny, Itálie, Kanady, Španělska, Ruska, Slovinska, Maďarska, Islandu, nechyběla ani Česká republika.

Foto: Miroslav Navara

Dvoudenní program v areálu hotelu Sol Meliá Coral na předměstí Umagu sestával jak z audiovizuálních lekcí gastronomie, prezentací mezinárodně proslulých firem – např. dodavatelů sýrů z Francie – tak z degustací regionálních jídel.

My z Česka – díky vztahu pořadatelů k našim turistům a dlouholeté historii vzájemných mimořádně přátelských kontaktů – jsme byli pozváni nejen k prezentaci, ale i k vaření a degustaci pro bezmála dvě stovky účastníků, mezi nimiž bylo i několik desítek předních šéfkuchařů v čele s prezidentem Světové asociace šéfkuchařů (WACS) Gissurem Gudmundssonem z Islandu.

Foto: Miroslav Navara

K prezentaci byla vybrána svíčková s houskovým knedlíkem a ovocné kynuté knedlíčky s tvarohem. Bez nadsázky lze konstatovat, že muži i ženy v bílém, pyšnící se různými oceněními z mezinárodních soutěží, se nejen uznale olizovali, ale zajímali se i o receptury a další podrobnosti z české kuchyně.

Nepřekvapilo by, kdyby se tu a tam na Jadranu hosté v restauracích letos setkali s chorvatskou variací třeba na téma svíčková.

Foto: HTZ

Amfiteátr v Pule

Foto: Miroslav Navara

Istrijská Poreč

Rady na cestu

Trasa a poplatky

Použili jsme trasu Praha-České Budějovice-Linec-Wels-KirchdorfLiezen-Judenburg-KlagenfurtLjubljana-Koper-Portorož -Umag. Je dlouhá kolem 700 km a vyžádala si něco přes deset hodin jízdy s přestávkami. To však závisí na sezónnosti a tomu odpovídající situaci na silnicích a dálnicích.

Z Moravy se lze do Klagenfurtu dostat nejsnadněji přes Mikulov, Vídeň a Graz (Štýrský Hradec). Lze tak ušetřit poplatky za tauernské tunely. Dálniční známky nás stály: týdenní pro Rakousko 232 Kč a týdenní pro Slovinsko 15 eur. Poplatky za tunely v Rakousku 12 eur při cestě tam a totéž zpět.

Pokuty a vesta

Pravidla na silnicích se od našich příliš neliší: 50 km v obci, 90 km mimo obec, 130 km na dálnici. Je nanejvýš vhodné pravidla dodržovat, pokuty jsou opravdu „nekřesťanské“. Svítí se celodenně. V Rakousku nelze mít zelenou, ale pouze oranžovou reflexní vestu.

Alkohol a voda

Alkohol do 0,5 promile – lépe je však se bez něj obejít, při případné havárii opět hrozí finanční katastrofa. V sezóně neopomeňte praktické zásoby – zejména pití, může se stát, že uvíznete v koloně a je nutno vydržet a vyvarovat se např. následků slunce a horka.

www stránky

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám