Hlavní obsah
Gotický kostel svaté Anny je považován za nejkrásnější ve městě. Foto: Martina Oplatková, Právo

V Litvě, největším ze tří pobaltských států, najdete překvapivě mnoho míst, pro která stojí za to zemi navštívit. Poklidná, zelená města, ostrovní hrad z červených cihel nebo třeba horu plnou křížů, symbol nezlomnosti zdejšího lidu.

Gotický kostel svaté Anny je považován za nejkrásnější ve městě. Foto: Martina Oplatková, Právo
Litva a její památky

V Litvě, stejně jako v dalších pobaltských zemích, se budete cítit trochu jako doma. Nevelká země, která za svou dlouhou a pohnutou historii mnohokrát ztratila samostatnost a byl potírán i její jazyk, země, jejíž architektura je spíše evropská než ruská.

A v posledním století země, která čelila jak nacistické, tak komunistické invazi a samostatnost znovu získala až v roce 1991.

Vilnius ladí do růžova

Hlavní město země Vilnius najdete v její východní části, stejně jako většinu zdejších zajímavostí. První zmínky o něm jsou ze 14. století, za zakladatele je považován velkovévoda Gediminas.

Vilnius je pokojné, přátelské město, na obzoru sice nějaký mrakodrap, ale klidné centrum plné upravených kostelů si můžete procházet beze strachu z hlučné dopravy. Zajímavé je, že většina kostelních fasád hraje do růžova či do červena, ať už jsou katolické, či pravoslavné.

Například gotický kostel svaté Anny, považovaný za nejkrásnější ve městě, čtyři sta let starý a za tu dobu prý téměř nezměněný, je postaven z červených cihel „třiceti tří různých tvarů“; přiléhá k němu stejně zbarvený bernardinský klášter.

Katedrála v samotném centru je zase bílá a se sloupořadím v antickém stylu a její zvonice stojí odděleně. Současná podoba katedrály je z 18. století, ale v jejích prostorách jsou pohřbeni mnozí ze slavných litevských panovníků z dob dávno minulých.

Jen kousek od ní najdeme budovu zámku. Pahorku nad ním vévodí bílé kříže, prý na památku dávných mučedníků, sedmi zde kdysi popravených františkánů.

Legendární čtvrť

Nezapomeňte navštívit také čtvrť Užupis. Tohle místo, nad nímž ční bělostná pravoslavná katedrála Nanebevzetí Panny Marie, už se za pouhých dvacet let své existence stalo legendou.

V roce 1997 na prvního dubna zde totiž místní bohémská umělecká komunita vyhlásila „nezávislý stát“ po vzoru kodaňské Christianie nebo pařížského Montmartru s vlastním prezidentem, vlajkou, měnou a vším ostatním. Symbolem místa je dnes socha anděla s trumpetou.

Červené Trakai

V obchodech i na tržištích narazíte na velké množství šperků a nejrůznějších výrobků z jantaru za dobré ceny. Litevský jantar bývá obchodníky považován za nejkvalitnější, mívá pozoruhodné barevné odstíny a je fascinující, co všechno z něj místní dokážou vytvořit – třeba celou loď i s plachtami.

O jeho původu se vypráví smutná pověst – jsou to slzy krásné Egle, ženy užovčího krále. Poté, co jí bratři manžela proradně zabili, proměnila se v jedli a navždy nad ním roní slzy.

Z hlavního města si určitě nezapomeňte udělat malý výlet na hrad Trakai, jedno z hlavních lákadel Litvy. Jeho červené věže nechybějí snad na žádném prospektu.

Je to takový litevský Karlštejn – nejen proto, že je jedním ze symbolů země, ale také proto, že jeho současná, ač velice půvabná podoba, nemá s tou historickou mnoho společného. Hrad dokončil v 15. století nejslavnější panovník litevské historie Vytautas, který zde také zemřel. Později nebyl ale hrad příliš využíván a při různých válkách a povstáních byl těžce poškozen. Jeho druhý život a přestavba do současné podoby pochází až z doby po roce 1962, kdy se z něj stalo muzeum.

Hrad Trakai se nachází na ostrově, je však snadno přístupný přes most. Uvnitř najdete zajímavé expozice, například unikátní sbírku malovaných dýmek, a koná se tu mnoho kulturních akcí.

Do Kaunasu za čerty

Druhé největší město Litvy, v době mezi válkami i její město hlavní, je Kaunas. Podobně jako Vilnius je klidné, plné zeleně a laděné tentokrát spíše do bílé barvy.

Centrem nás provede široký bulvár Laisves, lemovaný stromy a sochami postav z litevské historie a určený pouze chodcům. Jedním ze symbolů města je socha ženy s trubkou na vysokém sloupu, druhým bělostná radnice se stupňovitou věží, pro svůj půvab přezdívaná Bílá labuť.

Před Hudebním divadlem si všimněme jména Romas Kalanta vyrytého do chodníku, a sochy v podobě plamenů. Právě na tomto místě se v roce 1972 upálil devatenáctiletý Romas, nešťastný z ponížení své země. Na jeho pohřeb se v centru sešly tisíce lidí a shromáždění bylo policií brutálně rozehnáno.

Do Kaunasu se však nejvíce jezdí za čerty. Zdejší Muzeum čertů je pokračovatelem sbírky založené výstředním malířem a profesorem, jehož jméno je jen těžko vyslovitelné – Antanas Žmuidzinavičius. Miloval čerty, sbíral jejich figurky a shromáždil jich na tři stovky.

Dnešní muzeum, které pokračuje v jeho odkazu, už jich má několik tisíc, a to z celé Evropy. Většinou se jedná o dřevěné figurky pekelníků v nejrůznějších životních situacích; ta nejslavnější, ilustrující pohnuté litevské dějiny, ukazuje čerta-Stalina vyhánějícího čerta-Hitlera.

Slavné místo, které bychom při návštěvě Litvy neměli vynechat, leží stranou hlavních turistických tras, na severozápadě, nedaleko městečka Šiauliai. Zrcadlí se v něm nedávná pohnutá historie tohoto pobaltského státu.

Návrší křížů

Už nejspíše od roku 1831 sem na malý pahorek nosili místní velké i malé kříže na připomínku zemřelých či jako poděkování za uzdravení nemocných. Symbolem protestu Litevců se ale Návrší křížů stalo až po roce 1939, kdy zemi násilím zabral Sovětský svaz.

Každý další vztyčený kříž byl znakem tichého odporu vůči sovětskému režimu. V roce 1959 už jich tu byly tisíce, proto se sovětský režim odhodlal k činu a při veliké akci byly všechny odstraněny, spáleny či zničeny.

Návrší křížů u městečka Šiauliai

Foto: Martina Oplatková, Právo

Úspěch to ovšem nepřineslo – brzy na to putovala na místo ze všech koutů procesí s kříži.

Dnes, v době, kdy už nikdo nikomu nebrání, aby sem přinesl svůj kříž, jich je tu prý nějakých dvě stě tisíc.

Co ještě navštívit

Grutas Parkas – do přírodního parku byly svezeny sochy, které v dobách Sovětského svazu stály na hlavních ulicích litevských měst – najdeme tu nejen nadživotní sochy Leninů, ale také (většinou velmi mladé) místní odbojáře, kteří bojovali za války na straně Sovětů.

Litva

Doprava na místo: pravidelné lety do Vilniusu z Prahy, pravidelná autobusová linka, pro příznivce vlaků možnost cesty s přestupem ve Varšavě.

Místní doprava: dobrá síť autobusů i vlaků, na vlak je ovšem třeba přijít s předstihem, nebo vás nepustí na peron.

Domluva: starší lidé rozumí rusky, ale pochopitelně tak nemluví příliš rádi, mladší anglicky; je dobré naučit se nějaká základní slova v litevštině.

Oficiální měnou je euro a občanům ČR postačí ke vstupu do Litvy občanský průkaz.

Europos Parkas – park nedaleko Vilniusu, který leží na jednom z vypočítaných středů Evropy; najdeme tu mezi zelení moderní sochy současných evropských sochařů, mezi nimi i Čecha Aleše Veselého.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků