Článek
Chuang-kuo-šu byl jedním z prvních ustanovených národních parků v Číně a stejnojmenný vodopád se zase jako jeden z prvních objevil v literatuře a je vůbec největším v zemi. Snad i díky všem těmto faktorům patří mezi populární výletní místa, a to i teď v předjaří, kdy není ještě takové teplo. „Dorazili jsme s rodinou, jedná se o dobře známou přírodní památku, tak jsme si říkali, že určitě bude stát za to ji vidět,“ uvedl jeden z návštěvníků.
Voda padá do takzvaných Nosorožčích jezírek.
Národní park v provincii Kuej-čou se v 90. letech minulého století pokoušel dostat na seznam dědictví UNESCO, ovšem neúspěšně. Organizace jako problém viděla nízkou hustotu zalesnění oblasti a obecně nekvalitní životní prostředí. Za dvě dekády zaměstnanci parku tvrdě dřeli, aby se mohli o zapsání pokusit znovu. Plocha lesa nyní pokrývá kolem 43,5 procenta národního parku, namísto původních 15.
Ale ať už se park na UNESCO nakonec dostane, či nikoli, o návštěvníky rozhodně nouzi nemá. Někteří neváhají přicestovat zdaleka. „Pocházím z jihozápadu provincie Jün-nan, kde nemíváme sníh. Tady jsem si ho mohl užít a je tu navíc nádherná krajina,“ myslí si další z turistů.
Padající voda jde prý slyšet na stovky metrů daleko.
V národním parku se podle CNN nachází největší shluk vodopádů na světě, samotný Chuang-kuo-šu dosahuje výšky 74 metrů a šířky 81 metrů. Zvuk vody dopadající do takzvaných Nosorožčích jezírek je ohlušující a lze ho slyšet na stovky metrů daleko. Podle místních připomíná řev nosorožce, odtud také pochází název smaragdově zbarvených jezer.