Arménie je blízká exotika bez návalů

Do hlavního města Jerevanu se dostanete buď s ukrajinskými aerolinkami s přestupem v Kyjevě, nebo od 8. 6. přímým letem s ČSA. Jerevanské letiště Zvartnots je pojmenováno podle stejnojmenné katedrály ze 7. století, jejíž ruiny uvidíte v těsné blízkosti terminálu.

Impozantní architektonický skvost ve tvaru kříže měl několik pater a sloupovou síň, jejíž pozůstatky na vás dýchnou zašlou slávou první křesťanské země na světě. Křesťanství tu lidé jako státní náboženství přijali už v roce 301 po Kristu.

Šílený pohanský král Tiridates III. tehdy nechal uvěznit sv. Řehoře v jámě pod zemí za to, že odmítl obětovat pohanskou bohyni. Sv. Řehoř si v kobce poseděl třináct let, než se mu podařilo zázračně vyléčit Tiridata z šílenství. Načež se král nechal pokřtít a vyhlásil křesťanství státním náboženstvím. Na místě jámy později vznikl klášter Chor Virap na úpatí hory Ararat.

Ta se dnes sice nachází už na tureckém území, ale představuje jeden z hlavních symbolů Arménie.

Většina staveb v hlavním městě Jerevanu, kde žije třetina veškeré populace Arménie, pochází z počátku 20. století. Jen pár budov je staršího data a celkem snadno je odlišíte podle tmavé barvy cihel. Zbytek Jerevanu je, stejně jako celá Arménie, vystavěn ze šedorůžového, téměř národního kamene tufu s nalezišti po celé zemi.

Jako ukázka typické arménské architektury poslouží náměstí Republiky v centru Jerevanu lemované administrativními budovami, které spojují lidové ornamenty se sovětským architektonickým stylem 20. a 30. let.

Právě tady má sídlo arménské Národní muzeum a galerie. Pokud si ovšem víc libujete v knihách, nevynechejte návštěvu Matenadaranu, depozitáře starých rukopisů s několika desítkami tisíc ojedinělých dokumentů svázaných s historií nejen Arménie, ale i dalších blízkovýchodních zemí.

V muzeu si lze prohlédnout například ilustrované náboženské texty z 10. století nebo spisy s lékařskou, filozofickou, zeměpisnou nebo jazykovědnou tematikou. Co by kamenem dohodil se odtud nachází další dominanta Jerevanu – Kaskáda. Za pěkného počasí stojí za to vystoupat po schodech na vrchol, z něhož se otevírá výhled na celé město, a především úchvatný pohled na Ararat.

Večer si nenechte ujít návštěvu některé z mnoha restaurací, které nabízejí pokrmy tradiční arménské kuchyně. Mnozí turisté si Arménii zamilovali právě pro její kulinářské speciality. Základ tvoří maso pečené na ohni ve formě špízu – šašlik – a chléb lavaš, tvarem připomíná noviny a od roku 2014 je zapsaný na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Na tradičním arménském stole nesmí chybět čerstvá zelenina, domácí sýry, smažené chinkali s rozmanitými náplněmi, opečené brambory nebo kebab, který se jí zavinutý do lavaše. K tomu se nejlépe hodí výborné místní víno, a nebyli bychom v Arménii, kdybychom neochutnali stopičku arménského koňaku nazvaného, jak jinak, Ararat.

Jerevan slouží jako výchozí bod pro výlety. Ovšem nečekejte malebné hrady a zámky, na jaké jsme zvyklí z naší kotliny. Arménie je zemí hor a klášterů, nejčastěji kombinací obojího. Mimořádně bohatý na starobylé církevní památky je sever země.

Zavítáte-li do oblasti kolem města Alaverdi, určitě stojí za to navštívit klášter Sanahin, jehož neporušený komplex z 10. století vám bude zaslouženou odměnou po náročném výstupu. Ve volně přístupných prostorách sloupové dvorany, kudy uzoučkým oknem dopadá ranní světlo na náhrobky mnichů na zemi, se budete cítit jako v jiném světě.

Sanahin v překladu znamená „starší než ten druhý“, přičemž „tím druhým“ se myslí klášter Haghpat na sousední hoře.

Dostat se z jednoho místa na druhé lze nenáročným trekem malebnou přírodou přes údolí. Zavítáte-li sem na jaře, zastihnete pravděpodobně nejhezčí období v roce, kdy se příroda začíná zelenat, ale vrcholky třítisícových velikánů jsou ještě zasněžené.

V létě se nezapomeňte vykoupat v jezeru Sevan (1900 m n. m.), který je rozlohou 1262 kilometrů čtverečních největší vodní plochou na Kavkazu a nabízí mnoho příležitostí pro vodní sporty.

Avšak ani tady se milovníci památek nebudou nudit, jelikož dominantu jezera tvoří vyvýšený poloostrov s klášterním komplexem z 9. století. Malebné panoráma se nejlépe ocení za prostřeným stolem jedné z mnoha restaurací s výběrem ryb z jezera.

Fanouškům zimních sportů má Arménie také co nabídnout. Jedním z nejznámějších lyžařských středisek je Caxkadzor v nadmořské výšce 1841 metrů. Dáváte-li přednost běžkám, vydejte se na severozápad do vesnice Ashotsk s nadmořskou výškou dva tisíce metrů. V 60. letech tu padl kavkazský teplotní rekord, kdy bylo naměřeno minus 46 stupňů Celsia.

Ale běžně tu taková zima nebývá, i když sníh tu mají až do dubna. Možná proto si tento kout za svoje sídlo zvolila arménská rodina běžkařů Mikaelanových, která si tu otevřela i penzión s běžkařskou školou.

Poskytují špičkové vybavení, kurzy pro začátečníky i pokročilé, a když se vrátíte promrzlí z túry, bývalá olympionička a dnes trenérka vám podá domácí oběd, který spořádáte za vyprávění o tom, jak se účastnila Jizerské padesátky. Mimochodem, jejich nejmladší syn, devatenáctiletý Michail, reprezentoval na nedávných zimních olympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu.

Arménie se od 90. let pře se sousedním Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu (neboli Arcach, jak jej nazývají Arméni). Oblast o rozloze 4,5 tisíce kilometru čtverečních vyhlásila nezávislost, která nebyla mezinárodně uznána. Vzhledem k napětí v této oblasti je dobré se místům u hranic s Ázerbájdžánem a celkově Náhornímu Karabachu vyhnout.

Arménie má co nabídnout ve kterémkoli ročním období. Při komunikaci s místními si vystačíte se základní znalostí ruštiny a v Jerevanu angličtiny.

Arméni jsou velice ochotní a snaží se pomoci, zvlášť když vidí bezradného cizince. A často se z toho vyklube pozvání domů na večeři, abyste měli možnost zažít autentickou Arménii. Navíc Čechy tu mají rádi, jelikož české sklo bylo vždycky zárukou kvality a znakem bohatství. Takže „bari galust Hajastan“ neboli vítejte v Arménii.