Článek
„Cestujeme už přes dvacet let,“ zahájil své vyprávění o cestách Evropou Jan Žák, který se s manželkou Marií karavanem vydává na cesty. Strojař z uranového závodu, majitel strojírenské firmy se zcela oddal s manželkou cestování, ještě když vedl úspěšnou firmu. „Nadchl nás zájezd autobusem s lidmi, se kterými jsme se znali, a to byl počátek. Později jsme začali jezdit autem. Teď cestujeme privátně jen karavanem, občas i na srazy karavanistů.“
Cestovatelství manželů Žákových dosáhlo vrcholu návštěvou severní Evropy. „Myšlenka jet na sever nás pronásledovala dávno. Odjezd nám odstartoval kamarád výstřelem z pistole a popřál nám šťastnou cestu.“ Pokud Honza pečuje o karavan, pak jeho manželka Marie pečuje o ostatní logistiku - včas zásobit přesně vypočtenými potravinami, které vydrží po celou dobu cesty.
„Návštěva finského hradu Olavonlina-Savonlina na nás udělala veliký dojem,“ pokračuje Jan ve vyprávění. "Když jsme se ohlásili česky a řekli, že rozumíme taky rusky, měli jsme štěstí, že jsme si mohli prohlédnout celý hrad s příjemnou průvodkyní a v ruštině. Jedna z věží sloužila jako kaple a tam nám zahrála průvodkyně na malých varhanech ruskou dumku.“
Polární kruh ve Finsku je překvapil tím, co nečekali, upoutal je billboard, zvoucí do zoologické zahrady. Žádná exotika, prostě jen zvířata severu – bobři, vydry, rysi, vlci, medvědi, losi, sobi, zubři. Uprostřed rozmanité severské fauny objevili hada, což se jim zdálo neskutečným. Finský polární kruh našli výrazně označený a všude kolem plno suvenýrů. Tady si nechali potvrdit certifikát, že překročili magický kruh v městečku Rovaniemi.
Podle vyprávění Honzy, žádné problémy cestou nenastaly až na příjemné překvapení, z nichž jedním byly Vánoce: „Bylo 24. května, byli jsme jak u vyjevení, v městečku vyhrávaly koledy po celých čtyřiadvacet hodin. Pro dokonalou náladu jsme si koupili k večeři rybu. Od vánoční nálady a Ježíška jsme pokračovali dál na sever. V poledne jsme byli ve městečku Sodankyla, kde jsme si prohlédli nejstarší dřevěný kostelík, který se nepodařilo ve druhé světové válce Němcům zničit. Po válce Finové postavili naproti nový kamenný kostel, oba byly skromně, ale krásně vybaveny.“
Z Finska se vydali k nejsevernějšímu cípu Norska, mysu Nordkapp. „Tam nás zlákal výlet za velrybami. Loď nás zavezla na širé moře, kde jsme prožili jeden z našich krásných zážitků. Úchvatná podívaná se nám naskytla brzy po vyplutí, pozorovali jsme je už z dálky. Velryby se nedaly spočítat, vynořovaly se a potápěly nedaleko naší lodě."
Manželé Žákovi poznali krásnou krajinu, rádi o výjimečném výletě vyprávějí, chlubí se fotografiemi i diplomy, které obdrželi při přechodu polárního kruhu. Při vyprávění je cítit jejich radost především ze setkání s lidmi jiných národů.
