Článek
Trpajzlíci, čápi a jiná kašírovaná obludstva se tu a tam objeví za ploty zahrádek, ale v množství na rozdíl od našeho území střízlivém.
K Velkému Javoru se odbočuje doprava hned za bývalou celnicí. Asi po čtyřech kilometrech mírného serpentinového stoupání se objeví výhled na Javor. Následuje delší rovinka s hotelem na Brenneru a zatáčka vlevo na křižovatce vás svede na parkoviště u turistického komplexu.
Nástupní stanice kabinkové sedačky je ve výšce 1050 metrů nad mořem. Kabinka je šestimístná a po pár minutách, než zdolá převýšení 900 metrů, se můžete rozhlížet po okolí, ale to nejhezčí samozřejmě čeká na vrcholu. Od výstupní stanice je to ještě šedesát výškových metrů po trochu prašné horské cestě. Můžete se zde občerstvit, protože nahoře už nic k pití nedostanete.
Ze skupiny skalek vlevo je výhled na východní část Šumavy a značný kus Bavorska. Na nejvyšším místě Javoru stojí kříž. Naproti němu se vypínají dvě hranaté věže zakončené kulovitými nástavbami. V roce 1983 zde vybudovalo NATO monitorovací zařízení, které je zároveň využíváno jako meteostanice.
Slezme trochu pod spodní věž k další skalce, odkud je vidět na západní část Šumavy, Malý Javor a v údolí na nádherné Malé Javorové jezero. Jeho hladina je minimálně z jedné třetiny pokryta ostrůvky plovoucí rašeliny, podobně jako v Česku nedaleké jezero Laka.
V létě je možné z Javoru pokračovat hřebenovkou po šumavských vrších, například na Malý Javor, v zimě jsou jeho sjezdovky určeny milovníkům sjezdu, pro které jsou vytyčeny tři trasy.
Císařovna nás prohrála
Velký Javor prý prohrála Marie Terezie v kartách. Co je na tom pravdy, není známo, ostatně, jak to prošvihla s Kladskem, tak by jí to odpovídalo.
Železnorudsko bylo rozděleno mezi Čechy a Bavorsko v roce 1764, tedy za její vlády. Třeba by se našel šikovný právník, který by dohledal karty a zjistil, že byly cinknuté.
