Článek
Míšeň leží asi třicet kilometrů od Drážďan, pohodlně se sem dostanete ze saské metropole příměstským vlakem. Máte také dost času sledovat krajinu, svahy po pravici pokrývají vinohrady a zdejší víno je výborné. Míšeňský vinný region je jedním z nejmenších v Evropě.
Z nádraží se do města dostanete před moderní dlouhý most, pohled na hrad a centrum se otevírá stále více. Mohutný Albrechtsburg stojí na soutoku řeky Triebisch do Labe. V hradním kostele se pořádají varhanní koncerty, akustika je tu skvělá. Z oken hradu uvidíte značnou část okolního labského údolí, vinice, v sezoně můžete vlak vyměnit za loď, která vás doveze do Drážďan.
Míšeňské víno ochutnáte v podhradí, popřípadě přímo v hradní restauraci. Nejlepší je suché bíle Goldriesling, mladé.
Míšeň je malá, žije tu asi 30 000 obyvatel, ale historické jádro a cesta podle starých domů na hradní návrší je velmi příjemná. Na porcelán samozřejmě narazíte na každém kroku, mají tu i porcelánovou zvonkohru. Většina návštěvníků si nenechá ujít muzeum porcelánu a exkurzi ve výrobně.
První evropský porcelán tu začali vyrábět v roce 1710, takže manufaktura má letos 301 rok od založení. K výrobě přispěly dvě okolnosti.
Na saském trůně seděl přepychem posedlý kurfiřt August Silný, mecenáš umění, přívrženec alchymie, který toužil po kameni mudrců a zlatě. Do Drážďan z Berlína uprchl alchymista Johann Friedrich Böttger (1682-1719). August ho nechal zajmout a chtěl, aby pro něho zlato vyrobil. Věznil ho na pevnosti Koenigstein.
Böttger s přítelem Waltherem von Tschirnhausem místo toho po pokusech s kaolínem, alabastrem a pískem vyrobili porcelán. Kurfiřt byl sice na jednu stranu zklamán, na druhé zcela podlehl novému artiklu, originál „čína“ byl drahý.
Zpočátku bílý střep postupně dostával barvy, nakonec se podařilo z bílé masy vytvořit vše, na co si panovník vzpomenul. Böttger si moc neužil, poměrně mladého, ve věku 37 let, ho sklátily jedovaté výpary z barev.
