A ještě je tu moře. Moře a pláže od jihu na sever – a ještě dál. Procházím se po dlážděné promenádě, která odděluje písek od asfaltu nábřeží. Je příjemné červnové dopoledne a stíny hotelů se stěhují z pláže do města. Promenáda žije.

Kolem mě se míhají skejťáci, cyklisté a inlajnisté (tedy spíš inlajnistky) – a samozřejmě hloučky turistů i místních, kteří tudy procházejí za prací či za zábavou. Ale všichni se sem vejdou – dlážděný had je dostatečně široký pro takový mumraj.

Pobřeží Tel Avivu jsou pláže a promenáda. A spousta lidí.

Pobřeží Tel Avivu jsou pláže a promenáda. A spousta lidí.

FOTO: Wikimedia Commons

Pláž pomalu končí, když přicházím ke Gordon Swimming Pool, což je takové telavivské Podolí. Jen místo sladké vody je tu slaná. A ledová. Dám si radši italskou zmrzlinu za rohem a dál promenáda vede už jen okolo hotelu Hilton k trojúhelníkovým plážím se spoustou restaurací.

Svlažím si tělo v prohřátém moři a potřebuji zakousnout něco dobrého. Třeba šoarmu, což je takový izraelský gyros s tahini a hummusem.

Starý přístav v Jaffě naznačuje, kde jsou kořeny města

Starý přístav v Jaffě naznačuje, kde jsou kořeny města.

FOTO: archiv CK Arcadia Air

Odpoledne zajdu na bleší trh ve staré Jaffě. Musím jít do kopce, ale nějak mi to nevadí. Nacházím se uprostřed karnevalu barev a tvarů, za neustálého bzučení davu a prodávajících.

Hrozny chrastícího, šustícího či jen tak povlávajícího zboží visící od stropu až k zemi ve stáncích nalepených ke zdi, široké stoly plné přebytečných věcí, které se ještě „můžou hodit“, a sem tam, jen tak na zemi, staré televizory, vysavače, poklice od hrnců… Kupuji si přívěsek s vyobrazením menory – sedmiramenného svícnu. Prý mi posvítí na tu správnou cestu…

K tržišti samozřejmě patří i dobroty – třeba olivy všech možných chutí a barev

K tržišti samozřejmě patří i dobroty – třeba olivy všech možných chutí a barev.

FOTO: Dana Friedlander, goisrael.com

Budu to potřebovat, neboť uondaný a žíznivý opouštím ulici Yehuda Meragusa a mizím „na jedno“ do Molly Bloom’s Irish pubu. Svezu se autobusem „jedenáctkou“ k moři a zbytek dojdu.

Nejvyšší čas napojit tělo něčím napěněným. Dám si pintu quinnesse a záhy druhou. Barmanka se přitočí a špitne, jestli si nechci zakoupit poukázku na 10 piv. Pokud je vypiju, ušetřím 30 šekelů. Myslím, že je dám – noc je ještě mladá. Vlastně ještě svítí slunce.

Diskotéka na střeše hotelu a horké hlavy chlazené vánkem od moře

Diskotéka na střeše hotelu a horké hlavy chlazené vánkem od moře

FOTO: Dana Friedlander, goisrael.com

Nedal – ale spřátelil jsem se s jedním Holanďanem, který mi se dvěma pomohl a prozradil mi za to, že za městem směrem na sever je super nuda pláž. Stačí vyhledat autobus číslo 601, dojet za pár minut do Yakumu, přejít přes nadchod a k moři je to tak 400 metrů. Jsou tam písečné duny, oranžová skaliska a hlavně klíííd. Žádný hukot, sem tam naháč.

Zauvažoval jsem o tom. Ale zítra asi ne – kamarád Guus mě za pivko pozval na muziku a drink do Sublet baru, který leží na střeše hotelu kousek od pubu. Výhled na moře, tuc tuc tuc v uších – a já odplouvám s Kapitánem Morganem do říše snů Bílého Města. Le chaim!