Západ USA - klasický okruh Kalifornií, Arizonou, Utahem a Nevadou, den 9 - Bryce Canyon, Zion a Las Vegas

Milovníci přírodních scenérií a ti, kteří nemohou dospat, vyrazili s naším průvodcem Petrem ještě před snídaní sledovat východ slunce nad Bryce Canyonem. Co budu vyprávět, jela celá naše skupina. Slunce máme tentokrát proti sobě, fotí se hůře než večer, ale zážitek je to opět skvělý.

Po návratu snídáme, balíme se, a v osm hodin jsme již na cestě. Po krátkém přejezdu zastavujeme v Red Canyonu, který jako by z oka vypadl Bryce Canyonu, ale tentokrát silnice vede jeho dnem a skalní věžičky jsou nad námi. Svou tmavě rezatou barvou ostře kontrastují s modrou oblohou. Tohle vytvořit muselo dát přírodě práce!

Krajinou řídkých borovicových lesů a pastvin se stády dobytka se blížíme k národnímu parku Zion. Petr se nám svěřuje, že je to jeho nejoblíbenější park, třebaže rozlohou patří k nejmenším. Na rozdíl od scenérií, které jsme viděli dosud, má Zion relativně dostatek vody. Barevné skalní masívy a zkamenělé písečné duny v barevné škále od bílé po tmavě rudou doplňuje sytě zelená vegetace podél řeky Virgin, která má kaňon „na svědomí“. Rozhodně se netváří, jako by toho byla schopná. Spíše krásný, čistý větší potok.

Těsně před vjezdem do parku si fotíme stádo bizonů, které tady majitel rozsáhlých pastvin chová jako atrakci pro turisty. Bizon do těchto v létě žhavých končin nepatří, vyhovuje mu drsné a v zimě přímo vražedné klima Wyomingu. My jsme však rádi, že máme možnost tato majestátní zvířata spatřit, a s díky odmítáme pozvání na bizoní hamburger v restauraci u pastviny.

První zastávkou v parku je Checkerboard Mesa – kuželovitá skalní masa s povrchem jako obří šachovnice. Petr vysvětluje, že je to zkamenělá obří písečná duna, kterou nyní mráz a vítr „rozebírají“ stejně, jako ji kdysi vítr a déšť složil. Celá horní část Zionu je tvořena právě těmito bývalými dunami a zkamenělým bahnem ze dna dávného moře. Skalní útvary nejvíce připomínají tisíce vosích hnízd obřích rozměrů a pestrých barev doplněných zakrslými borovicemi, které živoří na nejneuvěřitelnějších místech – v prasklinách, rozsedlinách a úžlabinách.

Potkáváme také zdejší typické obyvatele – dodge, česky ovce tlustorohé. Stádečko pochoduje po skalní římse nad propastí zcela suverénně, dech se z toho tají nám!

Vyšli jsme si také na krátký trail na vyhlídku do hlavního kaňonu. Zase nám to bere dech – Petr měl s hodnocením tohoto parku asi pravdu.

Dlouhým tunelem vytesaným do pískovcového masívu se dostáváme do hlavního kaňonu a klesáme na jeho dno. Okolní skály jsou vysoké několik set metrů, my pod nimi odstavujeme náš van a nasedáme do shuttle busu, který zajišťuje dopravu turistů kaňonem v době od dubna do října, kdy je sem zakázán vjezd soukromých vozidel. Dovedeme si představit, že kdyby všichni ti, co sedí v shuttlech, jeli vlastními auty, nebylo by zde nejenom kde parkovat, ale ani kudy jezdit.

Vysedáme na několika zastávkách, pořizujeme spousty fotek, a zase pokračujeme dál. Asi nejzajímavější byla zastávka u „plačící skály“ – krátký trail nás zavedl k místu, kde z mohutného skalního převisu teče malý potůček. Ten skalní římsa vede tak, že odkapávající voda tvoří „závěs“ v délce několika desítek metrů. Pohled skrz tuto blyštivou oponu na protější stěnu kaňonu přes sytě zelené duby a osikové houští je velkolepý.

Shuttle nás vyložil na konci silnice u skály nazvané Temple of Sinawava. Odtud vyrážíme na krátký, necelý kilometr dlouhý trail podél řeky Virgin. Kaňon se zužuje napřed na několik desítek, později jen na cca dvacet metrů.

Nad hlavou máme osm set metrů skály, každé naše slovo vrací ozvěna a nebe je při pohledu odtud tak modré, jak jsem ho ještě nikdy neviděl. Vedle trailu se pase několik deerů - česky jelenců ušatých – a naše přítomnost jim vůbec nevadí. Na konci stezky je výstraha před zrádným počasím pro ty, kteří chtějí pokračovat kaňonem dál. To jde, ale cesta dál už vede řekou. V případě, že přijde někde nad kaňonem prudká bouřka, ze soutěsky se vyřítí několikametrová vlna, která smete vše, co jí stojí v cestě. Krásná příroda umí být i krutá.

Cesta zpět shuttlem k našemu vanu uběhla rychle. Petr vysedá a my pokračujeme autobusem k visitor centru. Zde si prohlížíme exponáty, nakupujeme suvenýry a zhlédneme film o historii Zionu. Když dorazí Petr s naším vanem, nasedáme a vyrážíme do Las Vegas. Je odpoledne a nás čekají do cíle ještě asi dvě a půl hodiny.

Projíždíme druhým největším městem Utahu St. George. Je velké asi jako Jablonec na Nisou a kdyby nebylo krásné scenérie kolem, nebylo by na něm nic zajímavého. O kus dál je to jiné – podél nám již známé řeky Virgin klesáme hlubokou a úzkou soutěskou o několik set metrů. Když se vynoříme z hor, před námi je Mojavská poušť a venku teplota přes čtyřicet stupňů. Zastavujeme u cedule zvěstující, že vjíždíme do Nevady.

Vzápětí Petr odbočuje do prvního města za hranicí – Mesquite. Zastavujeme před kasinem Virgin River, kam jdeme okusit zdejší bufet. Za necelých osm dolarů se můžeme nacpat k prasknutí spoustou jídla vyloženého na bufetových stolech. Paní z naší skupiny, která od začátku tvrdí, že je vegetariánka, do sebe souká „vzorky“ roastbeefu, pečených žeber a steaků jako na běžícím pásu, a my ostatní ji radostně následujeme.

Za necelou hodinu je „po akci“. Všichni se už sotva hýbají, oči by jedly, ale tělo už nemůže. „Ještě jste si nedali zmrzlinu“, škádlí nás Petr a teprve teď nám objasňuje, proč nás na toto „ďábelské“ místo zavedl. Do Las Vegas se musí přijet za tmy, kdy se naplno rozehrají světla reklam a atrakcí města. „Za světla je to poloviční zážitek“, vysvětluje.

Do Las Vegas je to odtud přesně hodinu, slunce klesá k obzoru přesně před námi a my obdivujeme Petra, jak proti té ohnivé kouli může jet. Tma nastala během pár minut. My jsme nějakých 25 mil od cíle na dálnici, kolem které je neproniknutelná tma. Nechce se nám věřit Petrovu sdělení, že za tři minuty uvidíme celé Las Vegas jako na dlani.

Je to pravda!! Projeli jsme jakousi skalní průrvou a ve velikém mělkém údolí pod námi září ohromné město. Pohled je to jako z letadla! Uprostřed města vidíme linii velkých hotelů, každý z nich září jinou barvou. Dohromady dávají linii Stripu, slavného Las Vegas bulváru. A všemu vévodí vysoká věž s červenou špicí, která patří k našemu dnešnímu hotelu – The Stratosphere.

Ubytováváme se v rychlosti, protože všichni chtějí tohle zářící město poznat co nejdřív. Petr nás proveze po Stripu, abychom se zorientovali, a potom už každý vyrazí, kam bude chtít. Pokoje máme sice luxusní, ale asi v nich moc času v následujících dvou dnech nestrávíme.

Projíždíme pomalu hlavním bulvárem podél hotelů, atrakcí a zářících reklam. Ani nevnímáme Petrovo povídání, nejde zvládnout všechny vjemy naráz, tohle město nám vyrazilo dech. Na druhém konci Stripu za hotelem Mandalay Bay je umístěna známá světelná cedule Welcome to Fabulous Las Vegas – zde zastavujeme a fotíme se.

Zároveň obdivujeme umění pilotů dopravních letadel, která přistávají pár desítek metrů od nás na runway uprostřed města. Ani se nechce věřit Petrově informaci, že letiště bylo před dvaceti lety daleko za městem.

Během let bylo pak městem „pohlceno“. Cesta nazpět k hotelu poskytne stejný obrázek těm, kteří seděli na druhé straně. My vyrážíme na samostatný pochod po kasinech, barech a atrakcích.

Blíží se půlnoc a Petr se musí vyspat, aby mohl zítra se stejnou spolehlivostí jako dosud odvézt část naší skupiny na fakultativní výlet k Hoover Dam a Valley of Fire. Všichni společně pak zítra večer, opět po setmění, vyrazíme na pokračování prohlídky Las Vegas.

Zítra nás čeká Las Vegas, výlet k Hoover Dam a Valley of Fire!

Autor : Michal Kužel America Tours