Článek
Od roku 1850 byla na ostrově umístěna obranná vojenská pevnost, jež později sloužila jako věznice. Alcatraz je známý především jako sídlo přísně střežené federální věznice, která tam fungovala v letech 1934-1963.
V současnosti je ostrov Alcatraz velmi navštěvovanou turistickou atrakcí. Krom samotné bývalé věznice se na něm nacházejí také zbytky původního vojenského opevnění a nejdéle fungující maják na západním pobřeží USA.
Od roku 1972 patří Alcatraz pod správu federální agentury NPS (správa národních parků), jelikož ostrov je též útočištěm mořských ptáků a jiných vzácných živočichů.
Dějiny ostrova
Před více jak 10 000 lety př.n.l. pravděpodobně okolí Sanfranciské zátoky obývaly indiánské kmeny příslušníků Mivoků a Ohlonů. Význam ostrova v té době nelze přesně určit, vzhledem k jeho poloze a skalnatému terénu se historikové domnívají, že sloužil zřejmě jako oblast sběru potravy, zejména vajec mořských ptáků a pro rybolov. Podle starých pověstí byl ostrov místem, kam byli posíláni do vyhnanství indiáni, nedodržující kmenové zákony.
Zátoka čekala na své objevení evropskými kolonizátory až do druhé poloviny osmnáctého století právě díky přítomnosti ostrova Alcatraz, který při pohledu z větší vzdálenosti vyplňuje prostor úžiny Golden Gate, a budil tak optický dojem kompaktnosti pobřeží.
Na ostrově Alcatraz jako první Evropan přistál španělský námořní důstojník Juan Manuel de Ayala 11. srpna 1775. V té době byl ostrov zcela opuštěný, samotná vegetace nebyla nikterak bujná a obývala ho pouze hejna mořských ptáků, podle nichž byl ostrov pojmenován. De Ayala nazval ostrov původně Isla de los Alcatraces (Ostrov pelikánů), z něhož se časem vyvinula dnešní podoba Alcatraz.
Prvním známým majitelem ostrova se stal 8. června 1846 Julian Workman, pod záminkou postavení majáku, k němuž nikdy nedošlo. Ještě téhož roku ostrov jménem americké vlády za částku 5000 dolarů koupil vojenský důstojník John Charles Frémont. Po ukončení mexicko-americké války vysoudila Alcatraz od Frémonta vláda Spojených států, jelikož při koupi ostrova jednal jejím jménem. Frémont však ještě předtím ostrov stačil prozkoumat a dospěl k závěru, že by mohl být vhodný pro stavbu vojenského opevnění, jež by chránilo celou zátoku.
Vojenská pevnost
Největším podnětem pro zahájení výstavby pevnosti se stalo propuknutí zlaté horečky v roce 1849. Prudký rozvoj zaznamenalo i San Francisco, jehož populace během tří let vzrostla z 500 na 35 000 obyvatel, stalo se jedním z nejbohatších měst světa. Bylo tak nutné ochránit vzkvétající oblast před případnými útoky.
Plány pro samotnou výstavbu vojenského opevnění zahrnovaly stavbu dvou pevností po obou stranách úžiny Golden Gate (Fort Point na jihu a Point San Jose na severu). Pevnost na ostrově Alcatraz byla zamýšlena jako sekundární obrana. Stavba severní pevnosti však byla hned na počátku problémová, a tak se výstavba opevnění na ostrově stala prioritní.
Práce začaly v roce 1853, velmi je komplikoval skalnatý terén ostrova, který se odrazil na vyšších finančních nákladech. Pevnost byla dokončena v prosinci 1859, deset let po vypuknutí zlaté horečky, jako první ze tří obranných staveb v oblasti Sanfranciského zálivu. Fort Point na jižním břehu průlivu Golden Gate pak začala sloužit v roce 1861, Point San Jose (dnes Fort Mason) až v roce 1864.
Nedílnou součástí pevnosti se stal také maják (1854), který byl první na západním pobřeží USA. Sloužil k navigaci lodí mířících do rušného sanfranciského přístavu, které do té doby často troskotaly na nebezpečných okolních útesech.
Alcatraz byl ve své době velmi silnou pevností, součástí komplexu byla uprostřed stojící mohutná třípatrová citadela, dále opevněné dělostřelecké pozice sloužící k obraně přístavu a brána střežící přístupovou cestu. Původně výzbroj vojáků na Alcatrazu tvořilo pouze jedenáct děl (1854), ale na počátku šedesátých let 19. století již disponovali 111 kanóny. Z pevnosti se dalo ovládat i 450 elektricky řízených podvodních min rozmístěných po celé zátoce.
Během americké občanské války (1861-1865) plukovník Albert Sidney Johnston nechal dopravit na Alcatraz 10 tisíc mušket, aby tak zamezil jejich zneužití ze strany nepřátelských vojsk. Alcatraz se však nikdy žádné bitvy přímo neúčastnil a již od šedesátých let byl využíván jako věznice pro vojenské trestance.
Po skončení občanské války došlo k modernizacím výzbroje pevnosti, ale během následujících čtyřiceti let se technologie stávala zastaralou a neschopnou případné obrany proti stále dokonalejším válečným lodím. Již během občanské války sem byli přiváženi vojenští trestanci, velká vzdálenost od pobřeží a studená voda se silnými proudy v okolí ostrova Alcatraz bylo vhodným místem pro založení vojenské věznice. Roku 1907 armáda odvezla z ostrova zbraně a Alcatraz se tak stal oficiálně vojenskou věznicí.
Mezi nejznámější vězně patří Al Capone, který tu strávil 4,5 roku, také George „Machine Gun“ Kelly, který si zde odseděl 17 let za únos. Dále také vězeň s číslem AZ 594 (známý jako Ptáčník, vlastním jménem Robert Stroud) nebo Morton Sobell, usvědčený v Rosenbergově špionážním případu.
V roce 1962 se podařilo z nejpřísněji střežené věznice uprchnout Franku Morrisovi a bratrům Anglinům, kteří se při útěku pravděpodobně utopili. Mezi další neblaze proslulé obyvatele věznice patřil také bankovní lupič Floyd Hamilton, komplic Bonnieho a Clyda.
Během 29 let (1934 - 1963), kdy federální věznice fungovala, se o útěk pokusilo 36 mužů. Z nichž bylo 23 vězňů chyceno, 6 zastřeleno během jejich útěku, a 2 utonuli:
Jeden z mnoha mýtů o Alcatrazu je, že bylo nemožné přeplavat z ostrova na pevninu kvůli žralokům. Ve skutečnosti se v zálivu nevyskytují žraloci, kteří by pojídali lidské maso. Hlavními překážkami byla studená voda (kolem 10° C), silné proudy a vzdálenost od pobřeží téměř dva kilometry.
Autor : PaJa America Tours