Národní park Glacier - ráj pro pěší turistiku

Park získal své jméno díky terénu, vytvarovanému ledovci, a pozůstatkům ledovců z doby ledové před 10 000 lety. Podloží a usazené materiály, odhalené ustupujícími ledovci, vyprávějí příběhy pradávných moří, geologických zlomů a zdvihů, a také pohybů gigantických desek pradávné zemské kůry. Výsledek těchto kombinovaných sil je jednou z nejúchvatnějších scenérií na naší planetě. Horniny, vyskytující se v parku, jsou převážně usazeniny mělkých moří z doby před 1,6 miliardami – 800 milióny let.

Během formování Skalistých hor (před 170 milióny let) byl skalnatý útvar – Lewisův příkrov o tloušťce několika kilometrů a délce několika stovek kilometrů posunut východním směrem o nějakých 80 kilometrů. To způsobilo, že starší horniny byly nasunuty přes mladší, takže vyšší vrstvy předprvohorních hornin jsou o nějakých 1,5 miliardy let starší, než horniny z období křídy, na kterých leží.

Jeden z nejpádnějších důkazů tohoto jevu je viditelný v podobě hory Chief Mountain – izolovaného vrcholu na okraji východní hranice parku, tyčícího se nad okolní prérie do výšky 800 metrů. V parku najdeme celkem šest vrcholů s výškou přes 3000 metrů. Hora Triple Divide Peak je hranicí tří rozvodí, odtud voda teče do Pacifiku, zálivu Hudson Bay a Mexického zálivu.

Různorodé prostředí parku je domovem téměř sedmdesáti druhů savců, včetně medvěda grizzly, rosomáka, vlka šedého či rysa. Přes 270 druhů ptáků buď přebývá v parku, nebo ho navštěvuje. Rozmanitost typů životního prostředí vytváří příležitosti pro široké spektrum zvěře – od velkých majestátních losů na prériích u východní strany parku, po malé a zřídka viděné lumíky rašelinní v jehličnatých porostech na vlhké západní straně.

Mnoho lidí si jako první zvíře parku vybaví medvěda – žije zde jedna z největších zbývajících populací medvěda grizzly v USA. Častěji než grizzlyho lze ale spatřit sněhobílé kamzíky, kterým se dobře daří na nejprudších srázech podél Kontinentálního předělu.

Výlet do Glacier NP odmění návštěvníka ohromným množstvím zážitků z divočiny a vědomím, že správci parku pomáhají uchovat jeden z nejobdivuhodnějších ekosystémů naší planety.

Glacier National Park je otevřen denně po celý rok. Zimní počasí má nicméně tendenci diktovat, kdy budou návštěvnická zařízení v tomto období v provozu. Pozdní září a říjen mohou být úchvatné, ale to už musí být návštěvníci soběstačnější, neboť většina center a zařízení je již mimo sezónu uzavřena.

Zima pokryje kraj silným sněhovým kobercem, což nabízí skvělé možnosti pro lyžování na běžkách či túry na sněžnicích. Jaro přichází relativně pozdě a trvá velmi krátce, ale nabízí zajímavé zážitky.

Going to the Sun Road: jeden ze zlatých hřebů parku – jen se projet!! Tento zázrak stavbařského řemesla se táhne přes 80 kilometrů divokým nitrem parku, točí se kolem úbočí hor a nabízí návštěvníkům jedny z nejhezčích vyhlídek v severozápadní Montaně. Vede od křižovatky „T Intersection“ do Divide Creek. Prochází přes Kontinentální předěl v průsmyku Logan Pass ve výšce 2026 m. Bez zastávky ji lze projet za cca 2 hodiny. Silnice je zapsána v národním registru historických míst, v roce 1985 byla oceněna titulem „Národní památník civilního inženýrství“. Své jméno dostala silnice v roce 1933 podle poblíž stojící hory – Going to the Sun Mountain.

Jackson Glacier Overlook: vyhlídka, která nabízí nejlepší možnost prohlédnout si ledovec Jackson ze silnice. Nachází se na východní straně silnice Going to the Sun Road mezi průsmykem Logan Pass a městem St. Mary.

Průsmyk Logan Pass leží 32 mil od západního a 18 mil od východního vstupu do parku. Je nejvyšším bodem silnice Going to the Sun Road.

Jezero Lake McDonald: největší jezero v parku o délce 16 kilometrů, s hloubkou 143 metrů. Ledovec, který vyřezal zdejší údolí, měl odhadovanou sílu 670 metrů.

Chief Mountain (1524 m) – u východní hranice parku a rezervace indiánů Blackfoot (Černonožci) – byla pro kmeny původních indiánů posvátnou horou po stovky let.

Red Jammers – populární červené autobusy, které vozí návštěvníky v parku. Jedná se o flotilu zrestaurovaných minibusů ze 30. let ,kdy byly karoserie z původních šasi přeneseny na moderní podvozky vanů typu Ford E.

Na několika větších jezerech jezdí historické dřevěné čluny z 20. let 20. století (až pro 80 turistů) – některé z nich jsou v nepřetržitém sezónním provozu již od roku 1927.

Autor : America Tours