Chicago - mrakodrapy a Král Šumavy

Chicago bylo významnou dopravní křižovatkou díky vodním cestám a železnici. Je jí vlastně i dnes, letiště O´Hare je druhé největší v USA a třetí na světě. Ve městě žijí tři milióny obyvatel. V metropolitní oblasti, která vedle Chicaga zahrnuje další desítky měst na sebe navazujících, žije celkem devět milionů obyvatel.

Je to opravdu klasický melting pot, tzn. tavicí kotlík -  Češi, Poláci, Řekové, Rumuni, Hispánci a další národy zde mají své enklávy dosud.

Celá oblast je rovina jako u Kolína, což je nejlépe vidět z vyhlídky mrakodrapu, dříve nejvyšší budovy na světě, nyní třetí nejvyšší budovy na světě. Původní název byl Sears Tower, dnes je to Willis Tower. Postavena byla v 70. letech a ční do výšky 443 metrů. Novou atrakcí vyhlídky jsou dva prosklené výklenky v okně pro milovníky bezpečného adrenalinu.

Mrakodrapy k Chicagu patří. Že se začaly stavět, zavinila jedna kráva, která převrhla svítilnu ve chlévě a způsobila požár velké části města. Důležité je ale i to, že k tomu došlo v době, kdy architekti už měli v hlavách myšlenku výškových budov, nesených ocelovou konstrukcí, a tak začala přestavba města v moderním stylu.

První mrakodrapy tohoto typu měly maximálně 20 pater, ale pokud uvážíme, že v té době se v Čechách stavělo Národní divadlo, tak je nutno Američany ocenit. Takovou výškovou budovou je The Rookery z roku 1888 na LaSalle Street.

Moderních mrakodrapů vyšších než 200 metrů je v centru kolem třiceti. V souvislosti s městem a moderní architekturou je nutno jmenovat Franka Lloyda Wrighta a Miese van der Rohe.

Centru města dominuje na první pohled trochu nepatřičné nadzemní metro The Loop.

Kombinace starých i moderních mrakodrapů, městské parky, řeka Chicago River a Michiganské jezero, to vše hraje do karet tomuto větrnému městu.

Chicago je svým způsobem české město. Nesmíme zapomenout na dva slavné Čechoameričany, a to starostu Chicaga Antona Cermaka a zakladatele řetězce McDonalds Ray Kroce, jehož rodiče pocházeli z Čech a který se narodil na Plzeňsku.

Češi se ale během času postupně rozptýlili do okolí, a pokud zde budeme hledat Slovany, tak to určitě vyhrají Poláci. Jak tvrdí některé zdroje, Chicago je druhé největší polské město po Varšavě.

Ve čtvrtích Berwynu a Ciceru, kde Češi žili, nyní převládá hispánské obyvatelstvo, a tak ze školy Jana Ámose Komenského, které vévodí i jeho socha, vybíhají většinou malí Mexičani. Češi tu ale jsou a české restaurace na Cermak Road jsou toho důkazem. Když tam vejdete po dnech putování po Americe a vidíte v nabídce vepřo knedlo zelo, plzeň nebo becherovku, tak na vás dýchne domov.

Podobně působila také nyní už zavřená samoobsluha s prodejem gulášové polévky v pytlíku, paštiky Májka nebo tatranek. Tlačenka nebo utopenci byli též v nabídce. Ale to už je minulost. Některé místní podniky ještě nesou česká jména, sídlí v nich ale většinou pohřební ústavy a jedna pekárna.

Českých restaurací je zde ale stále několik. V parku u Michiganského jezera nedaleko akvária a planetária nás zvednutou rukou vyzývá k boji socha  Karla Havlíčka Borovského.

Jednoho slavného rodáka jsme ale chtěli osobně navštívit. Zkusili jsme to a nakonec to vyšlo. Viděli jste český film Král Šumavy? Přečetl jsem si několik článků na téma Král Šumavy a o převaděčích na Západ v padesátých letech. Nejvíc mě zaujala nejvýznamnější postava té doby - pan Josef Hasil, který údajně žije v Chicagu.

Převaděč pan Hasil pracoval po válce jako pohraničník a později začal převádět lidi na Západ. Při jedné akci byl v Čechách chycen, tedy přesněji řečeno udán policii majitelem domu, kam se uchýlil po jedné akci. Byl odsouzen a uvězněn na několik let, ale jako správný dobrodruh z vězení uprchl s dalšími vězni. Poté začala jeho několikaletá „kariéra“ převaděče i pod hlavičkou americké tajné služby. Tak to je Král Šumavy, kterého nikdy při akci nechytili.

Zjistil jsem si adresu a zajel za ním. Přijeli jsme k malému domečku ve čtvrti Berwyn, zazvonil jsem a otevřel pán. „Dobrý den, mluvíte česky?“ „Jó, jó“, on na mě. Tak jsem ho pozdravil a řekl mu, že jsem o jeho osudu mnoho četl a že jsem rád, že se mu daří dobře. „Tak pojďte dál“, on na to. „No, ale nás je 10“. „A co jsou zač“, na to pan Hasil, jako kdyby byl stále na útěku. „No my jsme turisté z Čech“. „Tak pojďte“. No, a byli jsme tam. Paní Hasilová nám dala pivo, které jsme nejprve stydlivě odmítali, ale pak rádi pili a připadali si na chvíli jako doma.

Naprosto normální čeština bez akcentu. Krásný zážitek, pro nás jako oáza klidu v divoké Americe. Panu Hasilovi je 86 let, daří se mu dobře, paní Hasilové 94, ta vypadá na tento věk naprosto perfektně. Tak ať žijí Hasilovi v Berwynu a stálé zdraví!

Letos v květnu 2012 tam jedu znovu, tak se stavím a doufám, že budou opět v pořádku. Budu pozdravovat.

Autor : Přemysl Černý a America Tours