Devils Tower - posvátný skalní útvar opředený tajemnými legendami

V dávných dobách indiáni dávali skalisku různá pojmenování. Podle kmene Siouxů – Lakota byl útvar pojmenován Mako Tipila (Bears Lodge – Medvědí sluj). Mnohými kmeny amerických indiánů je místo považováno stále za posvátné. Vztahují se k němu i četné působivé legendy.

Jednu z verzí indiánské legendy o vzniku skaliska vám níže nabízíme: 

Sedm dívek si spokojeně hrálo v místě dnešní skály. Byly veselé, bezstarostné, když tu se znenadání objevilo několik obrovských medvědů, kteří začali dívky pronásledovat. Ve snaze uniknout medvědům, dívky vylezly na vrchol skály, padly na kolena a začaly se modlit, aby byly zachráněny.

Velký Duch vyslyšel jejich modlitby a zařídil, aby skála začala mohutnět a zároveň růst směrem k nebesům, aby medvědi neměli šanci dívky dostihnout. Ale ani medvědi samozřejmě svůj boj nevzdávali. Jak se snažili na skálu za každou cenu vylézt, zanechávali svými obrovskými drápy rýhy ve skále, které jsou dodnes viditelné a pro skálu charakteristické.

Navzdory jejich velkému snažení se jim nepodařilo dívky chytit. Ty se zatím šťastně vznesly až k obloze, kde se proměnily ve hvězdokupu Plejády, někdy nazývané Sedm sester).

A jak vznik vysvětlují geologové?

Nejjednodušším vysvětlením je, že Devils Tower je něco jako pařez či špalek – malé hlubinné těleso vytvořené magmatem, které ještě pod povrchem země vychladlo a časem se díky erozi dostalo na povrch. Magma, které vytvořilo tento zajímavý útvar, zchladlo a zkrystalizovalo do typu kamene zvaného fonolitový porfyr (znělcová vyvřelina).

Jak skála chladla, smršťovala se a vytvořila šestiboké (místy i 4 – 7boké) sloupy, oddělené vertikálními prasklinami. Dokud eroze nezapočala se svoji neúprosnou činností, nebyl útvar nad okolními sedimenty vidět. Ale síla eroze, představovaná hlavně vodou, začala odnášet měkčí pískovce a břidlice nad a kolem věže.

Tvrdší magmatický kámen erozi přečkal a nad okolní krajinou se začaly objevovat šedé sloupy Devils Tower.

Jak déšť a sníh pokračovaly v erozní činnosti a řeka Belle Fourche odnášela i ostatní suť, vystupovala věž stále výš. Úlomky sloupů se stále odlamují a odpadávají ze strmých stěn. Vzácně odpadávají celé sloupce.

Dokladem neustávající erozní činnosti jsou hromady štěrku a kamene z odlomených kusů sloupů u paty věže, která bývala kdysi mnohem vyšší než je dnes a vědci se domnívají, že někdy v budoucnosti zmizí díky erozi celá.

Přírodní památka je přístupná sedm dní v týdnu. Ročně místo navštíví tisíce lidí. Mezi nimi je mnoho fotografů, malířů, hudebníků a spisovatelů, kteří sem přicházejí pro inspiraci. Je nutno ale respektovat posvátnost místa pro prérijní indiány a dodržovat jejich zákony. Zejména v červnu není dovoleno lezení na skalní monument.

Návštěvnické centrum mívá otevřeno obvykle od jara do podzimu. Táboření je možné v kempu v Belle Fourche Campground – v provozu je v závislosti na počasí zhruba od poloviny dubna.

Turisté mohou podnikat výšlapy různými stezkami v délce přibližně 12 km. Velmi oblíbená je dlážděná pěšina „Tower Trail“. Měří dva kilometry a obchází věž samotnou. Delší stezky traverzují přes lesíky a palouky v rámci přírodního památníku.

Důležité je i sochařské dílo Circle of Sacred Smoke Sculpture  neboli socha „Kruhu posvátného kouře“. Autorem je japonský umělec Junkyu Muto, který ji vytvořil jako poctu světovému míru a poklonu americkému lidu. Socha má přilákat pozornost návštěvníků a upozornit na posvátnost věže pro více než 20 původních indiánských kmenů. Představuje první vyfouknutí dýmu z čerstvě zapálené dýmky. K místu se dostaneme po silnici nebo po pěšině od „městečka psounů“.

V zimním období musíme počítat s tím, že stezky nejsou udržované a silnice k odpočinkovému místu a „Kruhu posvátného kouře“ může být uzavřená.

V okolí Devils Tower je hojný výskyt divoké zvěře. Divoké rostliny, rákosy a křoviny poskytují dostatek potravy i útočiště pro savce, ptáky, plazy, hmyz i obojživelníky.  Atrakcí návštěvníků je velká kolonie psounů prériových žijících v měkké náplavové půdě podél řeky.  Dnes ale tito tvorové bohužel obývají jen asi dvě procenta plochy oproti rozloze několika tisíců čtverečních mil zhruba před 200 lety.

Na Devils Tower se daří mnoha nepůvodním druhům rostlin, z nichž některé dokonce vytlačily rostliny původní. Biologové udávají až 56 exotických, nepůvodních rostlin. Tři z nich – pryšec obecný, užanka lékařská a nepůvodní druhy bodláků - jsou aktivně sledovány.

Autor: Irena Reiterová America Tours