Článek
Všichni jsme trnuli v očekávání. Já ještě o něco více, už předem jsem se rozhodnul, že si jeho možná poslední sezónu v NHL nenechám ujít a pojedu se na něj podívat naživo. Zbývalo jen rozluštit hádanku kam.
Jsem velkým obdivovatelem jeho hry, do Ruska se mi nechtělo a naposledy jsem ho viděl naživo kdysi dávno při olympiádě v Salt Lake City. Kdo ví, co bude za rok, jestli třeba nebudu muset číhat u lesíka u Hnidous, až půjde Jágr venčit psa. Radši se vypravím hned!
Když se Jaromír Jágr tenkrát objevil a překvapivě oznámil Philadelphii, měl jsem upřímnou radost. Tam jsem ještě na hokeji nebyl. Navíc, pokud přiletím na Newark, tak je to po dálnici New Jersey Turnpike necelé tři hodiny. Není co řešit, začal jsem plánovat výlet.
Vzhledem k časovým možnostem připravuji plán a začínám shánět vstupenky na 5. listopadu, kdy hraje Philadelphie s Columbus Blue Jackets. Pak ještě dodávám do plánu naší cesty několik dalších utkání, v Montrealu, Ottawě, Bostonu a New Jersey, vzniká tak zajímavá trasa podzimní krajinou přes New York, Philadelphii, Niagarské vodopády, Montreal, Ottawu do Bostonu a dále New Jersey.
Tři tisíce kilometrů a osm nocí, cesta zpátky z Kanady povede přes Lake Placid a NP Adirondack. Radši si vypůjčím Jeep Grand Cherokee 4 x 4, pojedeme přes hory.
Hned druhý den po příletu nás čeká zápas ve Philadelphii. Jsem opravdu zvědavý, jaké to bude. Četl jsem několik novinových článků na podobné téma, ale moc jim nevěřím, z vlastní zkušenosti vím, že čeští reportéři občas přehánějí. Zažil jsem atmosféru na utkáních NHL v Pittsburghu nebo Buffalu, kde byla vždy úžasná, už horší to bylo v Anaheimu, Chicagu nebo v Tampě a úplně nejhorší na Florida Panters. Tipuju to tak něco mezi.
Konečně je tady 5. listopad. Po přejezdu směr Philadelphie a ubytování v příjemném hotelu v universitním městečku Chester povečeříme v thajské restauraci a odjíždíme k hale Wells Fargo Center na okraji Philadelphie. Je součástí sportovního komplexu, ve kterém se nacházejí dvě další a větší venkovní sportoviště: Lincoln Financial Field a Citizens Bank Park. Na jednom z nich se bude 2. ledna 2012 hrát Winter Classic, jedna hra NHL pod otevřeným nebem mezi Philadelphia Flyers a New York Rangers.
Wells Fargo Center je čtvrtou největší hokejovou arénou na světě, vejde se tam 19 537 diváků, má 126 luxusních skyboxů a 1 837 klubových sedaček, byla postavena v roce 1996 a otevíral ji svým koncertem Frank Sinatra. Několikrát změnila jméno podle sponzora.
Největší na světě je Bell Center v Montrealu s kapacitou 21 273 a pro zajímavost - pražské O2 aréně patří 31. místo.
Je hodinu a půl před zápasem a na obrovském parkovišti se sjíždějí tisíce aut, do haly pak proudí fandové, z 90 % oblečeni v dresech nebo aspoň oranžové barvě Flyers. Publikum tvoří téměř výhradně fanoušci bílé pleti, černochy nebo Hispánce potkáte výjimečně, ti dávají přednost basketbalu, baseballu nebo americkému fotbalu.
Nikdy nezapomenu, jak jsem kdysi viděl na hokeji v Madison Square Garden elegantního vysokého černocha v obleku a kravatě. Nemohl jsem z něj spustit oči, něco mi nesedělo. Pak mi to došlo, na hlavě měl naší českou zelenou zmijovku, naprosto stejnou jako se oblékají v ČR, včetně klikaté čáry. Ani jsem netušil, jak moc jdu s módou, když v tom stejném modelu na podzim na zahradě hrabu listí.
Nesmíme opomenout, že po poslední stávce NHL se hokej jako sport propadl až na pátou příčku v oblíbenosti. Na hotelové televizi na něj téměř nikdy nenarazíte, vždy je přednější americký fotbal, basketbal či baseball. Teď mluvím o USA, situace v Kanadě je jiná, tam je hokej asi nejpopulárnější činností vůbec. Kanaďané se baví o hokeji pořád a já jsem velmi rád, že mě, jako Čecha, nechají také hovořit. I když nesmím přiznat, že jsem hokej nikdy nehrál, protože všichni Kanaďané hokej hrají.
Už vcházíme do haly a ten pohled nám stojí za to. Jsme uprostřed obrovského otevřeného prostoru, všude jsou jezdící schodiště, restaurace a stánky se suvenýry a tisíce lidí, vše v oranžové barvě Flyers. Hlediště je vysoké a nad ledem visí nejimpozantnější projekční kostka, jakou jsem viděl. Pokud mě chtěl někdo ohromit, tak se mu to povedlo.
Na hřišti se už rozbruslují hráči, mezi nimi jezdí s vlajícími vlasy bez helmy Jaromír Jágr. Utkání za chvíli začne. Ještě musíme prolézt všechny fanshopy, ale bohužel triko s Jaromírem Jágrem už nemají, asi nějaká chyba v zásobování nebo co - přitom jsou Flyers docela slušný oddíl.
Hokej je to krásný, ale poněkud jednoznačný. Už po první třetině vedou Flyers 4-0, jeden gól dal i Jágr - k naší spokojenosti. Hráči Columbusu jen kroutí hlavami a nevědí, co dělat. Je to pro ně špatný zápas ve špatné sezóně, vždyť jsou poslední mužstvo celé NHL. Ani slavnostní retro dresy jim nepomohly.
Jaromír Jágr předvádí svoje přihrávky, které se mi na jeho hře vždycky líbily nejvíc. Podivně se motá v rohu za brankou, váže na sebe dva obránce a nakonec přihraje spoluhráči tak přesně, že nikdo nechápe, kde na to vzal čas a prostor. Je to těžko pochopitelné a geniální.
Claude Giroux je evidentně šťastný, že mu Jágr nahrává, a může se tak stát prvním hráčem v kanadském bodování. Jen mi vadí, že Jágr hraje až v druhém útoku, na to bych se teda podíval, nejlepší hráč a druhý útok. Jedinou náplastí je to, že v prvním hraje Jakub Voráček, s velikou chutí a dravostí, je radost koukat na tohoto mladého, talentovaného Čecha.
Hra probíhá jako na střelnici, v polovině 3. třetiny už vedou domácí 8-0. Efekty na kostce jsou perfektní, stejně tak jako zvuk v hale. Domácí fandí, co to jde, jen by jim nezaškodila trocha inspirace. Jediné, co křičí, je “Lets Go Flyers Lets Go“.
Pokud jdete na Florida Panters, tak tam fandové křičí „ Lets Go Panters Lets Go“, na New York Rangers „ Lets Go Rangers Lets Go“ a tak dále, pořád to samé dokola. Pokud se něco publiku nelíbí, tak bučí. To je vše. Tady by asi potřebovali nějakou inspiraci.
V USA mě přijde jako zlozvyk, že skoro třetina fanoušků pořád jí a spousta lidí chodí po schodištích i v průběhu hry. To znamená, že minimálně třetina diváků nesleduje hru, ale hamburger, hranolky, hot dog, nebo tady typický philly cheese steak, které mají na tácech na klíně. Když je gól, tak někteří ani nevzhlédnou, naopak bitka donutí všechny, aby začali křičet, mávat pěstmi a radovat se
Stane se to několikrát během zápasu, dva hráči shodí rukavice a jdou se pobít, dokud nespadnou na led, tak rozhodčí nesmí zasáhnout, diváci křičí nadšením a zbytek hokejistů mlátí hokejkami do mantinelů a povzbuzuje. Pak jdou na trestnou lavici jen na 5 minut, nikoliv do konce zápasu jako u nás. Je to svým způsobem lepší, než si celý zápas podrážet nohy a něco si oplácet. Pokud mají problém, tak si vzájemně rozdají pár ran pěstí, všichni mají radost a dále se to neřeší.
S tím jídlem je to úplně jiné v Kanadě, tam sice většina diváků popíjí pivo, ale přitom všichni sledují hru. Každý pohyb hráčů publikum prožívá. Američané to přece jen berou jako estrádu, pro Kanaďany je hokej vážná věc.
Nakonec si Ilja Bryzgalov nechal dát dva zbytečné góly a zápas skončil 9-2, i tak to byla paráda a nevšední zážitek, zbývá jen oslavit vítězství. Nelituju cesty přes oceán, vidět Jaromíra Jágra. V akci za to stojí a aspoň budu mít na co vzpomínat.
Autor: Jan Kužel, America Tours