Článek
Na Stolovou horu, 1086 metrů vysoký legendární symbol dvou a půl miliónového Kapského Města, se můžete vydat lanovkou, která zvládne cestu, dlouhou 1244 metrů, za nějakých sedm minut. Kruhová gondola se otáčí, takže nikdo z cestujících není ukrácen. Každý se chvíli dívá na Kapské Město, na Atlantik a do svahu pod lanovkou, případně do mraků.
Hora bez vrcholu
Stolová hora - jak ostatně říká její název - nemá vrchol. Nejvyšší místo sice bylo změřeno, ale je to pouze bod na tři kilometry dlouhé plošině. Při pohledu z dálky to člověku připadá, jako by nějaká neuvěřitelná síla odkrojila z kamenného masívu jeho špičku. Na Stolovou horu se můžete vydat i pěšky. Vede tam z různých míst prý až několik desítek tras. Pěší cesta na temeno hory trvá kolem čtyř hodin.
Ze Stolové hory je nádherný výhled na Kapské Město, jižnější a známější ze dvou metropolí Jihoafrické republiky. Možná je dokonce nejlepší začít se s ním seznamovat shora a udělat si představu o tom, jak město vypadá. Když přecházíte po upravených cestičkách mezi vyhlídkovými plošinami na temeni hory, vidíte z jedné strany výstavnou metropoli a z druhé horský masív Bolandu, který se táhne k pověstnému mysu Dobré naděje, a skaliska pod vámi omývá Atlantik.
Na Stolové hoře může člověk strávit v idylickém prostředí příjemný den. Jsou tam upravené a plochými kameny vyložené cestičky, odpočívadla s lavičkami a stolky, na nichž si místní rodiny dělají piknik. Jsou tam i přítulní živočichové, prý jakási odrůda morčat, jejichž krmení je zakázané, ale nikdo to nerespektuje
Na Stolové hoře jsou kromě morčat i špačci, hadi a jejich nepřátelé mungové, a také želvy. Ještě v 19. století tam žili i lvi a levharti. Je tam vegetace velmi podobná té, kterou známe ze Středomoří, kde se jí říká macchia (italsky) nebo třeba makija (chorvatsky). Unikátní jsou protey, jejichž nejkrásnější představitelka - protea královská - je jedním ze symbolů Jižní Afriky.
Zastávka v půli cesty
Dříve nebo později však člověk sjede lanovkou ze Stolové hory zpět dolů, kde veškerá idyla končí. Nejméně znepokojivé z mnoha následujících zjištění je to, že vody Atlantiku, omývající zlatavé pláže, jsou nepříjemně chladné. Zakrátko zjistíte, že elegantní tvář Kapského Města má při pohledu zblízka mnohé šrámy. Další poznatek, rovněž nikterak příjemný, je ten, že nejbližší hospoda, do níž si můžete zajít na večeři či na pivo, je vzdálena dvacet minut jízdy taxíkem.
V místě dnešního Kapského Města založil první stálou osadu Jan van Riebeeck v roce 1652. Učinil tak z pověření Holandské východoindické společnosti, která potřebovala zásobovací stanici pro své lodi, plující mezi Evropou a jihovýchodní Asií. Už před ním toto místo - hlubokou a klidnou zátoku, nad níž se tyčí hora, viditelná prý z moře až z dálky 70 kilometrů - poznali Bartolomé Díaz, Vasco da Gama a Francis Drake.
Po týdnech plavby jedním nebo druhým směrem byla pro vyčerpané námořníky zásobovací stanice v půli cesty opravdovým požehnáním. Podnebí podobné evropskému, dostatek dřeva na opravy lodí, pošramocených živly při plavbě podél západní Afriky, nebo Indickým oceánem, čerstvé potraviny, čistá a nezávadná voda. Poté, co začaly rodit vinohrady, které Van Riebeeck vysadil, se Kapskému Městu začalo říkat taverna moří.
Vláda předměstí
Do začátku 90. let patřilo Kapské Město převážně bílým. Černí Jihoafričané - pouze muži - tam směli jen za prací a před setměním se museli vracet na předměstí, do úředně určených obydlí.
Dnes je tomu naopak. S koncem pracovní doby opouštějí město bílí zaměstnanci úřadů a firem, obchody a hospody stahují rolety a ten, kdo má dost rozumu, by raději neměl vycházet. On také skoro nikdo nevychází, protože většina lidí se z centra dávno vystěhovala.
Po setmění ovládnou střed města skupiny černých mladíků s baseballovými pálkami a kovovými trubkami. Přicházejí z předměstí, která za poslední léta bez jakékoliv regulace těsně obemkla město.
Kapské Město má úředně 2,5 miliónu obyvatel, ale jejich skutečný počet prý již dávno překročil čtyři milióny. Třetina dospělých je bez práce a téměř polovina žije v "neformálních osadách", což je místní výraz pro obydlí z prken, plechů, starých kontejnerů a igelitů. Není tam voda, elektřina ani kanalizace a pověstné johannesburské Soweto nebo Alexandra jsou proti tomu vilové čtvrti.
Večerní centrum Kapského Města dnes rozhodně tavernu moří ničím nepřipomíná. Stále ještě výstavná metropole jihu Afriky se v posledním desetiletí hodně změnila. Bohužel, nikoliv k lepšímu.
Rady a informace na cestu
Léto a zima: V Jižní Africe je klima "pootočené" oproti našemu o 180 stupňů. V říjnu tam začíná jaro a v době, kdy u nás vrcholí léto, je tam zimní období. Zejména na jihu Jižní Afriky je podnebí výrazně ovlivněno Atlantikem a Indickým oceánem (východní pobřeží), takže je tam poměrně vysoká vlhkost vzduchu. K návštěvě je příznivější místní léto, protože "zima" je poměrně deštivá.
Úřední jazyky: V JAR je celkem jedenáct úředních jazyků. Vzhledem k tomu, že je zřejmě nikdo neovládá všechny, obyvatelé se běžně domlouvají angličtinou. Její znalost je proto pro pohyb v JAR zcela dostačující.
Víza, čas, pojištění: Ač je Jihoafrická republika poměrně daleko, časový posun je o pouhé dvě hodiny vpřed. K turistické cestě, jejíž délka nepřesáhne tři měsíce, nepotřebuje držitel pasu ČR vízum. Není předepsáno ani zvláštní očkování, ale vzhledem k tomu, že lékařskou péči (je drahá) je třeba uhradit, je naprosto nezbytné uzavřít před cestou příslušné pojištění.
Bezpečnost: Pokud bude člověk vycházet z oficiálních pokynů a doporučení, je lepší do této země prostě nejezdit. Při zachování obvyklé obezřetnosti a s vědomím, že je třeba si dávat pozor, je možné přežít pobyt v JAR bez úhony a s velmi působivými zážitky. Je dobré si být vědom také toho, že v této zemi je jeden z vůbec nejvyšších počtů onemocnění HIV.