V posledních pěti letech bylo do areálu, který sbírá nejvyšší ocenění od odborných lyžařských časopisů, investováno přes 120 miliónů eur. Lyžaři tak mohou využívat čtyřicet vleků a lanovek na víc než 230 kilometrech sjezdovek. O jejich kvalitu se stará jedenatřicet rolb a samozřejmě díky nadmořské výšce kolem dvou tisíc metrů nad mořem i děla na umělé zasněžování. V Evropě je nedostatek sněhu? Tady to neplatí.

Neprohloupí ten, kdo se rozhodne využít pohostinnosti na švýcarské straně. Městečko Samnaun si totiž vydobylo právo stát se bezcelní zónou. Důvody, které k tomu vedly, byly ryze pragmatické - přístup do Samnaunu byl a často stále je v zimě pro přemíru sněhu možný jen z rakouské strany.

Bezcelní zóna je tady od roku 1892. Osvobozeny od daně jsou nejen cigarety, alkohol nebo parfémy, ale dáte také méně za benzín a ubytování. Dokonce i lyžařská permanentka patří k nejlevnějším ve Švýcarsku.

Jízda po silnici do Samnaunu nepostrádá vzrušující momenty. Někde se do tunelu vyhloubeného ve skále vejde stěží jediný, pro tuto přepravu zvlášť upravený autobus, jinde je třeba před zatáčkou troubit.

Původně chudá vesnice

První zmínky o osídlení místa, kde je dnes Samnaun, jsou už z roku 998. Původní obyvatelé přišli z Horního Engadinu a běžně měli deset až dvanáct dětí. Podmínky pro život ale byly v tomto kraji tak kruté, že dospělosti se dožilo v průměru asi pět potomků. Jednu dobu místní vyznávali protestanství, to s nimi ale nechtěli sousední katolíci v Rakousku nic mít. Vázl obchod a tím i život.

Po několika letech se tak obyvatelé Samnaunu pokorně vrátili ke katolictví. Pohnuté osudy lidí zachycuje muzeu v Samnaunu-Plan. Průvodce je nadšenec, a přestože má muzeum jen krátkou oficiální otevírací dobu, místní horal je na telefonu připraven vždy svoje cenné sbírky otevřít a několik hodin o nich vyprávět.

Dnes dění v Samnaunu ovládají dvě rodiny. V Česku by to asi působilo problémy, ale v zemi, kde je možnost mluvit do věcí veřejných dohnaná často až do krajnosti -nikdo se pak není schopen na ničem domluvit - jde o nespornou výhodu.

Rodina Zegg nechala vystavět v roce 1972 první gondolu a přišla na tehdejší dobu s utopickou ideou vybudovat právě tady lyžařský areál. Druhá rodina jsou Hanglové. Lyžařské školy, hotely a sportovní obchody nesou obě jména.

Doubledecker lanovka

Místní tvrdí, že právě v Samnaunu se narodil carving, konalo se tu také první finále švýcarského carving cupu, v roce 1993 zase první světové mistrovství věnované snowboardingu. Border Paradise je jeden z největších snowparků v Evropě.

Samaun má podobně jako třeba francouzské Tignes několik částí, proto k nástupu na sjezdovky musí ti, kdo nebydlí přímo v Samnaun Ravaisch, použít skibus. I některé hotely sem organizují vlastní dopravu. První dvoupatrová kabina na světě pak doveze lyžování chtivé nadšence na vrchol Alp Trida Sattel (2488 metrů nad mořem).

Odtud se můžete rozjet doslova do všech světových stran. Hory Greitspitz (2872 m n. m.) a Palinkopf (2864 m n. m.) vytyčují hranici Švýcarska a Rakouska. Kde právě jste, oznamují i tabulky na sjezdovkách. Z Palinkopfu směřuje dolů také několik černých, dlouhý sjezd si vychutnáte při jízdě do Samnaun Laretu a Samnaun Dorfu.

Svahy na švýcarské straně jsou mírnější, vyhovovat budou rodinám s dětmi. Rakouské pláně jsou určené hlavně milovníkům adrenalinu. Většinou v Silvretta aréně narazíte na červené dálnice, zklamání nebudou ani vyznavači freeridu. Nikde ale nechybějí moderní přibližovadla - čtyř, šesti i osmisedačky opatřené bublinou z plexiskla proti nepřízni počasí.

Na důležitých dopravních tepnách, jako je Alp Trida (2263 m) nebo na rakouské straně Idalp (2320 m), se mohou znavení milovníci bílých svahů občerstvit. V Idalpu se také konají pravidelné koncerty pod širým nebem. Vystoupili tady už např. Bob Dylan, Sting nebo Alanis Morissetteová.